Národní museum

Museum král. Českého má největší část dekorace façady z jeho dílny; uvnitř hlavice sloupů, výzdoba schodiště a chodeb, Pantheonu, pylony pro lucerny atd. Ze soch pak: čtvero mohutných sousoší na hlavní kopuli - Nadšení vlastenecké, které odumírající národ náš k novému životu vzkřísilo a které od prvopočátku obráželo se v zřízení »musea«. Obětavost, bez níž by nadšení nebylo dosáhlo těch výsledků, k nimž dospělo. Láska k minulosti, z níž linulo historické a literární probuzení, a Láska k pravdě, která nejen vede k vědeckému badání, nýbrž k poznání pravých cílů života. Dále poprsí hr. Josefa. a Hanuše Kolovrata Krakovského, Ant. Veitha a Jach. Barranda na schodiště a F. J. Gerstnera pro Pantheon.(Dušek)

Vítězný projekt Pro patria
Podle dřívější představy měla socha sv. Václava stát na místě dnešní kašny, k tomu byl komponován příjezd k hlavnímu vchodu,
s tím ale nesouhlasil Myslbek


Joachim Barrande (1799 – 1883), geolog, zakladatel českého paleontologie (jeho odborné zaměření je na soklu připomenuto vyobrazením trilobita „Paradoxides bohemicus“ a starým názvem primitivní kapradiny středního devonu nacházející se v oblasti tzv. Barrandienu „Hosnella hostinesis“ na dvou stuhách). Muzeu odkázal svou velkou a vzácnou sbírku zkamenělin, knihovnu a značný finanční obnos. Bohuslav Schnirch, 1900, odlila firma Bendelmayer a Červenka. S Joachimem Barrandem v letech 1840-1842 spolupracoval otec Bohuslava Schnircha, Barrande bydlel na Malostranském náměstí v době, kdy se Bohuslav Schnirch narodil, takže jej přinejmenším od vidění znal. Rovněž přátelství s Janem Nerudou, jehož matka u Barranda pracovala, by tomu nasvědčovalo.	Hanuš (Jan Karel) hrabě Kolovrat Krakovský (1794 – 1872), mecenáš české kultury, spoluzakladatel muzea, významný podporovatel Matice české. Zásluhy jeho a jeho otce Josefa o muzejní knihovnu připomíná na soklu kniha s nápisy „MVSEO NATIONALI BOHEMICO“ (Českému národnímu muzeu) a „CATALOGVS BIBLIOTHECAE“ (Katalog knihovny). Bohuslav Schnirch, 1900, odlila firma Bendelmayer a Červenka.	Josef Maria hrabě Kolovrat Krakovský (1746 – 1824), daroval muzeu velmi cennou březnickou knihovnu, obsahující vzácné rukopisy. Bohuslav Schnirch, 1898, odlily Komárovské železárny.	Antonín Veith (1793 – 1853), velkostatkář v Liběchově, vzdělaný vlastenec, mecenáš mnoha umělců a vědců. Muzeu odkázal osm Schwanthalerových soch ze svého projektu Slavína. Bohuslav Schnirch, 1898, odlily Komárovské železárny.

Sochy na galerii od Bohuslava Schnircha - popis umístění soch lze najít na mosazných tabulkách uprosřed podélné strany galerie

Alegorie 'Obětavost' a 'Láska k pravdě' na přední straně od Bohuslava Schnircha

Podle některých pramenů jsou názvy k sochám přiřazeny odlišně. Nicméně: Láska k minulosti s plamennou čelenkou hledí dozadu prostřednictvím zrcadla, pomocné atributy pochodeň, symbol tradice, a učenec. Nadšení trubkou povolává k následování, pomocné atributy pero a rýč, nadšení se projevuje slovem a činem. Obětavost s hvězdnou čelenkou (srv. Zj 12.1) drží v ruce svitek symbolisující slovo (nová smlouva o oběti Syna), pomocné atributy oběti kříž (oběť Kristova) a štít (oběť v boji). Láska k pravdě s paprskovou čelenkou drží v ruce pochodeň, atribut kontinuity generací, a harfu (srv. Zj 14.1-3 a Zj 15.2 - chvalozpěv vykoupených) pomocné atributy meč a štít (srv. ap. Pavel 'opásáni kolem beder pravdou' přijměte 'meč ducha' Ef 6.14+17), žezlo (moc pravdy, která vítězí) a vítězný vavřín (sláva věrných obhájců pravdy).

Reliéf se znakem lva od Bohuslava Schnircha

Fotografie modelu cípových výplní, foto: F. J. Gemperle

Kandelábry před Národním muzeem
Podle publikace Národní muzeum (Ksandr-Škranc) návrh Josefa Schulze.
Avšak podobně jako v jiných případech je patrně od Josefa Schulze architektonický návrh , sochařská výzdoba provedena Bohuslavem Schnirchem.

Kašna pod rampou Národního muzea, Praha 1, Nové Město; je zdobena sousoším Čechie a alegorií českých řek od Antonína Wagnera. Je z r. 1890. Fontánu stejně jako celou muzejní budovu navrhl architekt Josef Schulz. Fontána je přesně v místech, kde stávala Koňská brána. Proudy vody padají přes hrany tří mramorových stupňů do spodní kamenné nádrže. Nádrže fontány jsou vyrobeny z královéhradeckého pískovce, z červené skandinávské žuly a žlutého untersbergského tzv. pstruhového mramoru. Bronzový chrlič vody s maskou lva vyrobil litec Václav Mašek patrně podle modelu od Bohuslava Schnircha.Viz též Čechie v dokumentu Pomníky a sochy (Praha).

SCHULZ Josef (* 11. 4. 1840 Praha, † 15. 7. 1917 tamtéž) - český architekt a umělecko-průmyslový návrhář
Architekt Josef Schulz se zapsal do dějin české architektury hned několika budovami velkého národního významu. Především je to Národní muzeum (i když není dnes pokládáno za jeho dílo nejzdařilejší), moderněji, účelněji řešené Uměleckoprůmyslové muzeum a (společně s J. Zítkem) Rudolfinum. Nelze ovšem zapomenout ani na dostavbu Národního divadla, které se ujal po tragickém požáru.
Schulz vystudoval ve Vídni, v Praze se stal zprvu asistentem, později (od roku 1878) profesorem architektury na české technice. V té době už ovšem dávno pracoval jako samostatný architekt. Dostalo se mu řady poct - byl členem České akademie věd a dvorním radou. Jeho činnost byla mnohotvárná, zasloužil se i o českou zahradní architekturu a působil jako restaurátor.
Umělecky vyšel J. Schulz z pozice romantického historismu a nebránil se inspiracím z prostředí domácího románského a gotického umění, ale těžiště jeho práce spočívalo v transformované italizující novorenesanci. Návrhy svých děl odvozoval ze znalosti skutečných historických předloh. Byl zcela v zajetí novorenesančního stylu a přes svou větší všestrannost nikdy nedosáhl tvůrčí síly svého současníka J. Zítka.
(pa) Poche E.-Líbal D.-Reitharová E.-Wittlich P.: Praha národního probuzení (Čtvero knih o Praze.), Praha 1980

Joachim Barrande (* 11. 8. 1799 Saugnes ve Francii, † 5. 10. 1883 Frohsdorf u Vídně) - zakladatel české geologie
Původní vlastí J. Barranda byla Francie. Zde vystudoval silniční a mostní stavitelství, ale věnoval se převážně přírodním vědám, povzbuzen přednáškami slavného zoologa a paleontologa Cuviera. Měl jistě výbornou pověst, neboť byl doporučen a také přijat za vychovatele vnuka francouzského krále Karla X. Červencová revoluce 1830 však královskou rodinu a s ní i Barranda poslala do exilu, a tak se s ním už v roce 1831 setkáváme v Praze. Tady se po dvou letech služby u bývalého dvora vrací k původnímu povolání. Při vyměřování dráhy z Lán do Radnic narazí Barrande na četné zkameněliny a smysl jeho dalšího života je nezvratně určen.
Výsledky pilné a systematické práce shrnul Barrande v monumentálním díle Systeme silurien du centre de la Bohęme, vycházejícím ve 22 dílech zároveň v Praze a v Paříži. Tento jedinečný spis otvírá české přírodovědě dveře do světa. Skutečně české, neboť Čechy se stávají Barrandovou druhou vlastí. Naučí se česky, mnoho zkamenělin označuje ryze českými názvy (např. Vlasta), celé své sbírky včetně obrovské knihovny odkazuje Národnímu muzeu. Po dlouhém a plodném životě umírá náhle při cestě do Rakouska, kde je pohřben - mimo hranice obou svých vlastí.
(pa) Mayer J.: Joachim Barrande: Osobnosti montánních věd v našich zemích, Příbram 1986