Jiří Payne 17.10.2001
Když přijede Američan na Starý kontinent, ač je jeho národnost produktem po staletí trvajícího proudu migrace z Evropy, vzbuzuje v Evropanech pocity jakési zvláštnosti, jinakosti. Prostě přichází z Nového světa. Naopak novosvětská zkušenost je pro mnoho Evropanů celoživotní inspirací – vášnivým zaujetím pro svobodu a úctou k člověku v Evropě neobvyklou.
Evropským intelektuálům někdy připadají Američané trochu povrchní, příliš přímočaří. Američan je prý spíš hráčem pokeru, zatímco Evropan uvažuje v kategoriích šachové partie. Odlišností je jistě nespočet a nezávisle na rozdílech, transatlantická vazba je obohacením pro Starý i Nový svět.
Útok na New York a Washington cítíme jakoby to byl útok na nás. Po několika týdnech to již není jenom pocit solidarity, neboť rizika zasahují náš každodenní život v srdci starého kontinentu. Chtě nechtě si je připomene každý, kdo projíždí v Praze kolem Svobodné Evropy.
Rozdíl je mnohem hlubší. Spočívá v odlišném filosofickém rámci, v odlišném vidění světa. Na starém kontinentě potkáme vedle sebe neuvěřitelné množství lidí, kteří vidí svět dodnes očima mechanicko-materialistické filosofie z konce devatenáctého století a v jejich sousedství najdeme vyznavače filosofických představ druhé poloviny dvacátého století a jak napsal C. G. Jung, člověk vyznávající moderní filosofii je tak provokující a tak ohrožený, že se musí maskovat vnější staromódností. Proti filosoficky rozporuplné Evropě jsou Američané v různosti svého filosofického vyznání homogenní.
Odlišná filosofie je výrazně vidět na různém pojetí zla. Evropan je skálopevně přesvědčen, že ve světě existuje démonické zlo, ďábelské utrpení, které je zcela nesmyslné a zbytečné, které pouze ničí. V našem evropském domě máme za sebou vlastní vynález koncentračních lágrů a ani nejotrlejší cynikové neumějí najít žádné vysvětlení, proč mělo dojít k holocaustu. Pokoušet se ho vysvětlovat a dávat mu jakýkoli smysl je perverzní. Stačí navštívit jeruzalémský památník Jad-wa-šem, stačí si připomenout Terezín a desítky dalších hrůzostrašných míst na našem kontinentě, abychom si běsy evropské vynalézavosti znovu připomněli. Produktem evropského myšlení je i čerstvá zkušenost Vukovaru, Sarajeva a dosud nedopočítaného seznamu nových masových popravišť a lágrů na Balkáně.
Mimochodem – odlišný filosofický rámec se ukázal v návrzích na řešení bosenské krize – proti neúspěšnému evropskému projektu Vance-Owenova plánu etnické kantonizace Bosny, který jen prodloužil utrpení, vycházejí Daytonské dohody z modelu multietnické tolerance. Daytonské dohody balkánskou krizi (trvající s přestávkami přinejmenším století) nevyřešily, zastavily však nesmyslné vraždění a umožnily zahájení dialogu všech tří bosenských entit. Tento dialog už za Evropany, a Balkán považuji za Evropu, nikdo neprovede. Po Daytonu leží veškerá odpovědnost na Evropě, což není totéž, co EU.
Ve 20 století si Evropané dvakrát připravili peklo, kterému s pýchou sobě vlastní říkají „světové války“. Nakonec při překonání evropského válečného běsnění museli Evropanům pomáhat transatlantičtí sourozenci. Břemeno studené války nesla za Západ Amerika, jen díky tomu si mohla užívat západní Evropa zlatý blahobyt, který se již nikdy nevrátí.
Podle některých moderních filosofických směrů má americké zlo dvojí podobu. Buď se jedná o disharmonii, nebo o stagnaci. Pouhý nedostatek vývoje, nezlepšování, absence růstu, je v Americe zlem. Obě podoby zla nakonec vyúsťují do stejného závěru – let’s do things better – dělejme věci lépe. Nám, s evropskými dějinami, může připadat americké pojetí zla jako malicherné a povrchní.
Útok na New York a Washington je pro Američany nejenom obyčejnou tragedií. Je zpochybněním filosofické koncepce zla, v Americe všeobecně přijímané. Amerika poprvé ve svých dějinách zažívá setkání se zlem, které nemá žádný smysl, které jenom bolí a ničí. Dokonce není ani produktem střetu bohatého a chudého světa. Bohatý Usama, syn Ladinův, nechal zabít tisíce nepříliš bohatých Američanů. Ukazuje se dokonce, že firmy neobyčejného „investora“ Usamy na událostech z 11. září dokonce vydělaly. Útok není podložen ani střetem náboženských tradic – náboženské představy sebevrahů podle všeho neměly žádné teologické fundamenty. Nespočívaly na skutečné islámské teologické tradici, ale na velmi upadlých pověrách.
Amerika běsnění evropského typu dosud nezažila. Sebevražední útočníci nenapadli jenom vnější symboly americké svobody, ale zaútočili na filosofickou podstatu amerického vidění světa. Za těchto okolností se Evropa s Amerikou musí přirozeně sblížit.