Jiří Payne 30. dubna 1996
Před nedávnem mi kdosi položil otázku, zda by České republice nestačila štíhlejší diplomacie. K čemu prý nám vlastně zahraniční politika je, když nemůžeme ovlivnit zásadní otázky. Ano, patříme spíš ke středním zemím, takže náš vliv je omezený. V historii jsme se mnohokrát stali hříčkou na vlnách historických událostí. Například v roce třicet osm nebo třeba v osmašedesátem. Můžeme si říci, že to byl důsledek vnějších okolností, kterým nešlo zabránit. Ale můžeme to považovat i za důsledek zahraniční politiky. Dobrá diplomacie by měla takové osudové události předvídat a měla by se snažit zabránit takovým událostem nebo alespoň zmírňovat neblahé důsledky.
Nejpřednější povinností každé vlády je postarat se o uchování suverenity a svobody vlastní země. Ptáte-li se, k čemu potřebujeme zahraniční politiku, je to proto, abychom dovedli předvídat nedobré události a abychom se na ně připravili a dovedli jim čelit.
Zároveň slouží diplomacie k prosazování a obhajování našich vlastních zájmů. Zjednodušeně řečeno, aby se neválčilo a aby šly dobře obchody. Jakákoli nestabilita v Evropě se projeví na naší životní úrovni.
Výsledky dobré zahraniční politiky se projeví až po letech. Dobře se obchoduje a podniká. Rizika jsou omezena na minimum, celá země prožívá období růstu. Dobrá diplomacie vede k vyrovnanému rozpočtu a snižujícím se daním. Zahraniční vztahy nelze oddělit od vnitřní politiky.
Zahraniční výbor před čtyřmi lety začínal úplně z ničeho po rozdělení federace. Neměli jsme skoro žádné zkušenosti a před námi byl neobvyklý úkol zvládnout rozdělení státu. Dnes jsme přesvědčen, že jsme svůj úkol zvládli.
Právě díky politice ODS prožíváme období největší svobody za posledních několik staletí. Naší povinností je zasadit se o to, abychom si svobodu udrželi.
To, co nám připadalo před několika roky jako nedosažitelný sen, být součástí takzvaného „Západu“, se začíná naplňovat. Stali jsme se řádným členem OECD. Máme opravdovou naději, že se staneme členem Evropské unie.
Výsledkem ekonomické a politické transformace je mimo jiné i to, že opět sdílíme stejné hodnoty evropské demokracie, jako západní Evropa. To s sebou přináší fakt, že také čelíme stejným rizikům: například omezené konflikty jako v bývalé Jugoslávii, migrace, organizovaný zločin, pseudodemokratické režimy, uplatňující bezohledně své autoritativní ambice, nebo politická nestabilita v naší blízkosti. Je proto přirozeným závěrem, že chceme své hodnoty – svobodu, prosperitu, stabilitu – chránit a podporovat spolu se státy podobně orientovanými. Nevíme přesně, jaká nová rizika a jaká ohrožení se objeví v příštím století. Ale víme, že jsme a budeme demokratická země a proto budeme mít i v budoucnosti s demokratickými státy shodné zájmy. To je myšlenka programu Partnerství pro mír, to je i důvod, proč usilujeme o vstup do NATO, kde platí zásada „všichni za jednoho“. V problémech, které přesahují možnosti jednoho státu, musíme spolupracovat. To je skutečná solidarita „na život a na smrt“, vyrůstající ze společných zájmů, zralé úvahy a analýzy.
Říká se, že je třeba podporovat náš export a v tom je skrytá představa, že exportní politiku dělá stát. Exportní aktivity jsou však již dnes naštěstí záležitostí soukromých firem a výsledky jsou výborné. Vláda poskytuje našim podnikatelům služby jednak v Českých centrech (zvláštních střediscích v řadě zemí), jednak na našich zastupitelských úřadech. Nejpodstatnější pomoc je v poskytování kvalitních informací. Dnes se díváme s pýchou na vysokou úroveň vládního Centra vnějších ekonomických vztahů, které poskytuje profesionální informační servis pro podnikatele i státní úřady. Je to také místo, kde jsou pro naše podnikatele k dispozici informace z luxusních zdrojů OECD a mnozí podnikatelé si již k těmto informacím našli cestu. Růst zahraničního obchodu je uspokojivý. Diplomacie vytváří smluvní prostředí, které usnadní pronikání našich podniků do zahraničí. Nedopusťme však obnovení starého systému dotací, úlev a výjimek, který známe z minulosti. Základem zdravé exportní ekonomiky jsou úspěšní manažeři, odvážné a sebevědomé firmy. Stát nemůže nahradit odvahu podnikatelů, může však vytvářet dobré podmínky pro jejich aktivity.
Budeme-li schopni obstát v mezinárodní konkurenci, a to není vždy snadné, protože ekonomika se stále více globalizuje, posílí to i naše mezinárodní postavení. Bude-li naše politická scéna stabilní, posílí to naší autoritu. Dokážeme-li se co nejvýznamněji postarat o svou vlastní bezpečnost, bude naše země více respektována. Naopak, říká se, že šaty dělají člověka. Diplomacie je „kabát“, podle něhož nás posuzují ostatní. Česká republika, my všichni, si zasloužíme velmi dobrý kabát.