jaro 1992
Je známo, že otázky financování politických stran a zvláště pak volebních kampaní jsou v mnoha zemích obestřeny rouškou tajemství. Ani u nás tomu není jinak.
Před nedávnem Vladimír Mečiar důrazně dementoval zprávu, že by snad určité kruhy z Německa přispívaly finančně na volební kampaň HZDS. K takovým nedorozuměním nepochybně někdy může docházet, avšak kdyby tomu tak skutečně snad mělo být, pak by musel předseda HZDS nejspíš navštívit Německo asi tak pět až šest měsíců před letošními volbami.
A pohled do minulosti je pozoruhodný: Vladimír Mečiar skutečně navštívil 20. ledna letošního roku Německo. Setkal se tam s řadou osobností a po návratu reagoval v Bratislavě na negativní reakce v českém tisku tím, že prohlásil, že návštěva byla velmi úspěšná a že se jednalo o normální politické aktivity HZDS. Dále uvedl, že při této „tak znevažované cestě“ se hovořilo „o otázkách československo-německé smlouvy“ a dále, že smlouvy uzavřené za pobytu v Německu se týkají jen HZDS. Následně se zmínil o tom, že způsob přípravy voleb nevěští nic dobrého.
Pokusme se představit si, o jaké smlouvy mezi HZDS a blíže nespecifikovanými kruhy v Německu by se mohlo jednat. Na jedné straně by možná mohlo jít o dementovanou finanční podporu HZDS z Německa v červových volbách. Co by tak asi mohlo být protihodnotou nabídnutou od HZDS? Těžko říci, snad až nedávné Mečiarovo odmítnutí československo-německé smlouvy v Norimberku a prohlášení o odškodnění karpatských Němců (které údajně poškodilo Českou republiku) by mohlo přinést jisté vysvětlení pro investice do volební kampaně HZDS. Kdybychom se chtěli pokusit uhádnout, o jaké kruhy šlo v Německu, pak bychom se museli spolu se starými Římany zeptat: „cui prodest?“ neboli: „Komu to v Německu prospělo?“