10.2.2021 Rozhovor pro Parlamentní listy
Ministr zdravotnictví Jan Blatný v rozhovoru pro Právo mj. uvedl, že i po vakcíně bude normální, že každodenní život dozná trvalých změn, a stejně jako po 11. září se i nyní nastaví nová norma. Nyní se takto prý změní cestování a přístup ke zdraví. Máme to chápat tak, že někteří by rádi náš život spoutali restrikcemi nějak natrvalo? Souhlasíte, že náš život skutečně po covidu v jistých ohledech bude jiný než před ním? O co konkrétně možná přijdeme? Současná omezení dusí nejen podnikatele, ale také třeba děti. Hovoří se o problémech ve vzdělávání, dětem ubližuje i absence kolektivu. Zaděláváme si u nejmladší generace na závažný problém?
Je milé vidět, že pan ministr Blatný je prvním českým politikem, který začíná uvažovat do budoucnosti. Doposud jsme slyšeli od premiéra opakovaně jen to, že se chce vrátit někam do normálního stavu. To svědčí o jeho velmi omezeném intelektuálním obzoru. Je přece očividné, že se nikdy nevrátíme do stavu v prosinci 2020. S infekcí v dramatické podobě budeme zápasit ještě několik let. Je komické, když vláda připravuje různá opatření na příští tři měsíce. Musíme se připravit na to, že různá omezení budou trvat roky. Při počtu nakažených lidí se objeví ještě celá řada mnohem nebezpečnějších mutací. Namísto lockdownu musíme najít způsob, jak s rizikem infekce žít.
Příštích sedmdesát let budeme s překvapením zjišťovat, jaké důsledky má současná infekce. Generace dětí, které již nyní prožily rok domácího vězení, bude poznamenaná na celý život. A to ještě nejsme za vodou. Musíme najít způsob, jak zajistit, aby školy mohly bezpečně fungovat. Nejen kvůli současné infekci, ale i kvůli budoucím rizikům, o kterých zatím ani nevíme. V některých zemích již probíhá výzkum, jak dosáhnout infekčně bezpečnějšího prostředí třeba ve školách. Zcela jistě má na šíření jakékoli respirační infekce vliv teplota a proudění vzduchu. Možná kdyby v každé třídě byla umístěna zdokonalená pračka vzduchu, řekněme doplněná o nějaké další prvky jako čištění vzduchu ionizací a UV zářením, kdyby byl teplotní gradient vzduchu ve třídě nastaven tak, aby vydechnutý vzduch stoupal ke stropu, kde budou infekční částice zachyceny na ploše s elektrostatickým nábojem, možná kdybychom měli přesnější model vytápění a cirkulace vzduchu ve školní třídě, vytvořili bychom i do budoucnosti ve školách prostředí, ve kterém se nebude šířit nejenom současná infekce, ale ani chřipka. To by ale musely vláda a Parlament uvažovat do budoucna a zadat takový výzkumný úkol zaměřený na české školy.
Vláda by už také neměla lhát, že se někam vrátíme. Naopak by měla vybízet, abychom se přizpůsobili novým podmínkám. Například program pro hotely slouží asi jenom k tomu, aby si premiér vylepšil bilanci Čapího hnízda. Je téměř jisté, že turistika bude významně zredukovaná ještě několik let. Nemá smysl zachraňovat všechny hotely, mnohé z nich příštích několik let nebudou potřeba. Mohly by se například předělat na byty. Když už si vláda myslí, že musí rozdávat dotace, když už tomu Parlament neumí zabránit, tak by místo dotace na prázdné hotelové lůžko měla existovat dotace na byt vytvořený v bývalém hotelu. Je také téměř jisté, že letecká osobní přeprava bude po mnoho let redukovaná, a letenky proto dramaticky podraží. Musíme si položit otázku, zda potřebujeme tak mnoho létat. Co když je omezení letecké přepravy prospěšné? Namísto podpory na zabetonování dosavadních a mnohdy neperspektivních podniků by měla vláda usnadnit jejich transformaci do podoby, která má budoucnost.
Je celá řada odvětví, ve kterých se infekce vůbec neprojevila. Některé obory dokonce prosperují. Patrně se nákupní zvyklosti trvale přesunou k internetovým obchodům. Měli bychom to vzít na vědomí a nepokoušet se o návrat do minulosti. Je také zřejmé, že vývoj nebude všude ve všech státech stejný. Potřebujeme naléhavě studii, jak by vypadala bezpečná česká vesnice, protože centrální regulace je příliš drahá. Možná že by nějaká lokální vesnická aplikace v mobilu dokázala poskytnout místní komunitě kapacity pro prevenci, kterých centrálně nelze dosáhnout. A nemusela by se na ně potom vztahovat centrální omezení. Všimněme si, že téměř všechno, co dělá vláda, příliš dobře nefunguje. A je to řádově dražší, než by bylo nutné. Přitom mnohdy soukromá iniciativa už na jaře dosáhla úžasných úspěchů. Měli bychom změnit poměr finančních prostředků investovaných do vakcinace ve prospěch investic do vývoje léků, pravděpodobně inhalačních. Měli bychom přemýšlet nad investicemi podporujícími přirozenou imunitu. Nevím, třeba by se ukázalo, že bezpečná vesnice potřebuje saunu. Mnohá z těchto opatření by možná v budoucnosti byla užitečná i v případě úplně jiných krizí.
Hovoří se o vzniku jakéhosi vakcinačního pasu, který by držitelům umožňoval snadnější cestování a účast na společenských akcích. Je pro vás taková eventualita přijatelná? A co kdyby během této pandemie došlo k úspěšnému tlaku na mezinárodní digitalizaci lékařských záznamů o jednotlivcích?
Informace o tom, zda někdo prošel vakcinací, patří k citlivým osobním informacím. Tak jako není možné o někom zveřejnit, zda trpí nějakou psychickou poruchou nebo zda prodělal nějaké pohlavně přenosné onemocnění nebo zda trpí inkontinencí, není možné za žádných okolností zveřejnit, kdo prodělal nyní aktuální infekční onemocnění nebo kdo proti němu byl kdy naposledy očkován. Takovou informaci může občan sdělit svému lékaři, ale nelze připustit, aby se k takové informaci dostal policista, celník či jakýkoli státní úředník, natožpak nějaká soukromá osoba. Kromě toho, jednalo by se o hrůzostrašnou diskriminaci.
Pokud vím, Unie o očkovacím průkazu diskutuje. To je přece naprosto totalitní uvažování. Kdyby něco takového zavedla, byl by to důvod vyrazit do ulic a všemi dostupnými prostředky Unii svrhnout a zrušit. Když už máme jinak šílenou Lisabonskou smlouvu, tak ať se alespoň dodržuje. V článku 2 se říká, že „je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti … rovnosti“, že je nepřípustná jakákoli diskriminace. Podobné ustanovení najdeme v čl. 1 evropské listiny práv. Co dělají proslulí evropští ochránci lidských práv a rovnosti? Mlčí?
Podle ministra vnitra Jana Hamáčka tkví problém s pandemií i v tom, že v Česku v tuto chvíli nelze účinně trestat zásadní, opakované a cílené porušování vládních nařízení podle krizového zákona. Jak tato slova hodnotíte?
To je také totalitní uvažování. Policie nemá kapacitu, aby někoho postavila před každý byt. Tak jako zákazy trestané smrtí za války nezabránily tomu, aby lidé poslouchali vysílání z Londýna, ani sebepřísnější tresty nyní nic nepřinesou. Zákazy provozu lyžařských středisek způsobily, že se lidé o to více houfují na horách. Znám některá místa, kde nikdy nebylo pohromadě tolik lidí jako nyní. Zavřené podniky, třeba i občerstvení u lyžařských vleků, prodávají přes okénko a kolem nich jsou v houfu desítky lidí bez roušek a bez rozestupů.
Tato vláda to již nedokáže, ale potřebujeme co nejrychleji jinou vládu, která bude mít větší důvěru a která postaví celý systém na jiných základech. Namísto zakazování přenese odpovědnost na jednotlivé lidi. Znamená to poskytnout jim úplné informace. Lidé nejsou hloupí a najdou si vlastní, místním poměrům přizpůsobené způsoby, jak šíření infekce zabránit. Totalitní stát může jen zakazovat, a zákazy se vždycky dají obejít. Demokratický stát je založený na důvěře vůči vlastním občanům.
Uvedu příklad. Vláda na základě totalitního vidění světa svévolně zakázala jakákoli církevní setkání. To je porušení ústavně zaručeného práva svobodně se shromažďovat k náboženským obřadům. Až jim skončí mandát, měli by za to být všichni zúčastnění trestně stíháni. Demokratická vláda, a v mnoha zemích tomu tak je, poprosí církve, aby samy hledaly způsob, jak zajistí možnost účasti na církevních setkáních, tak aby při tom nedošlo k šíření infekce.
Církve patří k nejodpovědnějším v celé společnosti, dovedou to zařídit.
Potřebujeme vládu, která bude mít úplně jiné vidění světa, úplně jinou politickou filozofii.
Mnoho opatření bude fungovat jen za předpokladu omezení osobních svobod, ať už jde o vakcinanční pas, omezení toho, co smíme nakupovat, nebo třeba o dnes stále platný zákaz vycházení v nočních hodinách. Dostávají v posledním roce lidské svobody na frak?
Nesouhlasím, omezení svobod nepřinese žádné výsledky. Opatření budou fungovat jenom tehdy, pokud budou založena na dobrovolném odpovědném individuálním postoji jednotlivých občanů. Základní svobody si může omezit každý pouze sám na základě svého svobodného rozhodnutí. Stát to smí udělat jenom na velmi omezenou dobu ve zcela mimořádné situaci, řekněme několika málo týdnů. A ještě k tomu některé svobody nesmí omezit za žádných okolností vůbec. A pokud současná vláda lidem nevěří, pak lidé zase nemohou věřit vládě, že nefalšuje volby, nemanipuluje s justicí, nezaklekává na konkurenční firmy premiéra.
Očekáváte, že tlak na další restrikce zůstane i poté, co covid porazíme?
My tu infekci neporazíme. Musíme se s ní naučit žít. Je to pro nás nová skutečnost, ale podobně jako jsme se naučili žít s tuberkulózou, žloutenkou, HIV atd., za pár desítek let se naučíme žít i s touto infekcí.