Jiří Payne 28.10.2012
Ministr Kalousek a po něm i premiér Nečas stále opakují, že nemá cenu vládnout, pokud koaliční poslanci jednotně nepodporují vše, co si předsedové stran a vláda spolu dohodnou, že nemá cenu vládnout, pokud koalice nemůže prosadit, co chce, co si domluvila a co si předsevzala. K tomu patří i to, že se volební programy a následně koaliční dohoda stále více chápou jako jistá forma čtyřleté ‚pětiletky‘. Plán se musí plnit, jinak basta fidli. Basta mimochodem znamená v italštině dost nebo stačí. A Kalousek tím ‚basta‘ samozřejmě vyhrožuje. Ve fungující demokracii by za takový výrok musel být ministr odvolán Sněmovnou.
Stát, ve kterém se sice konají volby a formálně rozhoduje parlament, avšak ve skutečnosti parlament přeběhnul na opačnou stranu barikády, se nazývá parlamentní diktaturou. Parlament vzniknul jako protivládní instituce, která má proti vůli vlády hájit zájmy občanů, voličů. Princip dělby moci je založený na předpokladu, že poslanci jsou si vědomi toho, že hlavním jejich posláním je hájit zájmy svých voličů. Ve chvíli, kdy parlament začne hájit zájmy vlády proti vůli občanů, ztrácí se dělba moci a ačkoli na první pohled se zdá, jakoby dál pokračoval demokratický parlamentní systém, jde ve skutečnosti o totalitu. Pokud přeběhne zákonodárná moc na stranu vlády, je totalita neodvratná. Zeptáte-li se n příčinu, pak jsou to jednoznačně nevzdělaní až hloupí poslanci, pro které je pohodlnější papouškovat vládní rétoriku, než jakkoli samostatně myslet a jednat ve prospěch svých voličů. Ve Sněmovně prostě nemáme osobnosti, které by toho byly schopny. Nespokojenost občanů se stávající politikou a ztráta důvěry politiků jsou dány právě tím, že se politika utrhla od každodenní odpovědnosti občanům, že zmizela dělba moci. Poslanci voličům neodpovídají na dopisy, nekomunikují, jen prosazují ‚pětiletý plán‘. O tom, že jejich posláním je korigovat nápady vlády (a častěji úředníků) pohledem občanů a voličů, nemají ani ponětí. Naprosto nefandím rebelům v ODS, je jasné, že jim nejde o voliče, ale o zájmy kmotrů, dokonce jsem přesvědčen, že podstatná část klubu ODS by ráda zabránila zvyšování daní a hloupé extrémně levicové reformě důchodového systému, ale neodváží se s tím vystoupit. Proto jsou rebelové nevěrohodní. V demokratickém systému Parlament dovolí vládě uskutečnit z vládního programu jen to, o čem dovede přesvědčit veřejnost, v demokratickém systému řeší vláda tisíce věcí, které ve volebních programech vůbec nebyly. Jen totalitní pětiletý plán se plní bez ohledu na to, co se děje.
Že neexistují žádné demokratické mechanismy v prapodivném seskupení TOP09 a Starostové je zřejmé již dávno. S blížícím se kongresem ODS je na místě se ptát, jaké poměry vládnou v ODS. Proč se nedá od kongresu ODS očekávat žádné řešení? Odpověď je prostá: Zdánlivé demokratické postupy se jako divadlo v ODS stále hrají, někdy natolik špatně, že je falešná hra očividná. Kmotrové, kteří si udržují svou moc tím, že kupují za členy ‚mrtvé duše‘ potřebné na přehlasování neposlušných se staly zákonitostí. Proto nemůže nastat žádná obnova ODS, protože slušní v ODS již nikdy nevyhrají. Podstatou vnitřních poměrů ODS není svobodná demokratická soutěž politických názorů a kandidátů, ale kabinetní a zákulisní dohody a komploty. Není pochyb, že v současné době tyto ‚politické kšefty‘ mezi regiony probíhají a budou dál probíhat. Taková politika obchodování ‚já tobě něco podpořím zato, že ty mně podpoříš …‘ je viděna jako mistrovské umění správné politiky. Noví členové se buď rychle přidají do systému, nebo znechuceně odejdou. Na místní úrovni se systém někde blíží principu Národní fronty: ‚chceš byt, chceš práci, tak drž hubu a hlasuj, jak ti řekneme‘. Informace o tom, jak se má hlasovat dostávají příslušní delegáti prostřednictvím SMS. Není to až tak překvapivé, že se ztratil cit pro férovou hru z politiky, když vezmeme v úvahu, že vymizel dávno i ze sportu.
Nezamýšleným vedlejším důsledkem takového systému je myšlenková prázdnota, filosofická nezakotvenost (leckdy hájí ODS levicovější politiku, než ČSSD), nedostatek věrohodných osobností.
Kongres může vyměnit jednoho místopředsedu za jiného, může dokonce pozměnit rovnováhu kmotrovských klanů, ale naděje, že by mohlo dojít k obratu v politice ODS je nulová. Nikdo s takovým návrhem nepřichází (to už bychom o tom věděli) a musel by to být projekt na nejméně deset let. Proto se domnívám, že analogicky k tomu, co známe z dějin politických stran třeba v Německu nebo v Polsku, je to, že ODS zanikne. Nevím, zda to je postačující podmínka pro to, abychom přestali být parlamentní diktaturou, ale je to podmínka nutná.