Jiří Payne 10.3.2001
Česko si vytvořilo pověst země, která se vyrovnala s vlastní totalitou a bojuje za lidská práva jinde. Jako bychom jim rozuměli líp než jiní. Jsme vážně tak moudří?
Po čem jsme to vlastně tehdy v minulém století za totality toužili? Chtěli jsme svobodu. Byli jsme – někteří – ochotni pro svobodu i něco obětovat.
Před časem nás běloruská opozice žádala, abychom nedodávali obilí Lukašenkovu režimu. Říkali, že „spojují boj za svobodu s bojem o chleba“. Pro mnohé jejich občany je chléb viditelnější a naděje na získání obojího se tímto spojením zvýší. Naše vláda ale obilí Lukašenkovi prodala.
Charta OSN z roku 1945 stanoví, že hlavní donucovací nástroj k prosazení mezinárodního pořádku je přerušení hospodářských styků. Nestačí-li takové sankce, lze vyhlásit „blokádu“ a použít letecké, námořní nebo pozemní síly.
K překvapení mnohých se ČR chystá vyrazit proti plošným blokádám v OSN do boje nejsou prý účinné a zasahují občany, a ne diktátory. Místo nich český ministr v OSN navrhl, že představitelům takových zemí nebudeme udělovat víza a zmrazíme jejich zahraniční aktiva.
Podobně vysvětlovala naše vláda běloruské opozici, že obilím nepodporujeme režim, ale pomáháme občanům. Nepřesvědčili jsme je, zato jsme na tom vydělali.
Loni i předloni naše diplomacie považovala spolupráci s Polskem a aliančními spojenci za důležitější než boj proti blokádám a vedlo to k úspěchu. Letos jsme pořadí hodnot. obrátili. Musíme mít hodně závažné důvody, když jsme ochotni postavit se proti svým spojencům (od nichž čekáme, že zastoupí naše letectvo, jelikož na vlastní stíhačky nemáme). “
Položme na jednu misku vah, co musíme obětovat: zájmy spojenců, touhu disidentů v totalitních režimech po svobodě, svou pověst.
Na druhé misce leží přátelské vztahy s kubánskými komunisty a bilaterální obchod. Svoboda našich dvou bojovníků za lidská práva prý byla zadarmo, ta se na váhy nepřidává.
Můžeme“ debatovat o vlivu sankcí na situaci v totalitních režimech, můžeme o jejich účinnosti pochybovat. Jen nesmíme měnit názor. Změnou priorit v době, kdy jsme návrhem rezoluce v Komisi pro lidská práva OSN chtěli ukázat, jak umíme bojovat za lidská práva, vláda kdekoho překvapila. Poláky natolik, že s námi přestali v té věci spolupracovat. Ministr zaskočil i vlastní parlament. V koncepci zahraniční politiky napsal, že „přísně dodržuje hospodářské sankce“. Na závěr „kubánské kauzy“ vyjádřil víru ve „zlepšení oboustranných vztahů jak politických, tak hospodářských“. Kubánskou opozici asi nepřesvědčíme, ale možná na tom něco vyděláme.