3.10.2014
Dostal jsem několik dotazů, proč jsem před více než pěti lety odešel z ODS, zda to není převlékání kabátu a podobně. Několik slov k tomu.
Neodešel jsem z ODS za lepším. Tomu se obvykle říká oportunismus. Oportunista odchází za lepší příležitostí i za cenu, že se vzdá vlastního přesvědčení. Odešel jsem proto, že jsem chtěl zůstat věrný svému přesvědčení a že ODS vědomě zvolila jiné myšlenky. ODS byla tehdy na historickém vrcholu sil. Namísto pohodlného setrvávání ve vládnoucích strukturách jsem se vydal do nejisté a namáhavé budoucnosti při zakládání nové politické strany. Nikdo tehdy neměl ani ponětí o tom, že by se mohlo postavení ODS nějak oslabit.
Napsal jsem tehdy dopis na rozloučenou s ODS (viz dále v příloze). Popsal jsem tehdy důvody, které mne k vystoupení z ODS vedly (chybějící rozprava, chybějící odpovědnost a chybějící férová soutěž), a nemám, co bych tomu dál dodával. Založil jsem stranu Svobodných, která považuje férovou soutěž za ‚posvátný‘ princip (mimo jiné i za lék proti korupci), stranu, která věnuje prostor otevřené politické debatě i odpovědnosti. Jak jsem v dopisu slíbil, nepokusil jsem se odštěpit nějakou část členů ODS.
Pokud jde o dialog a polemiku, na straně ODS partnery stále nenacházím. Spíš se dá diskutovat s nezávislými publicisty, kteří se pokoušejí diskutovat jakoby jménem ODS (například Tomáš Haas).
Vadí mi, že vláda ODS (Nečasova) před rokem prosadila dva zákony o vyvlastňování za netržní ceny. Dokonce i ČSSD se tehdy od nich distancovala s tím, že tak extrémně levicové návrhy nemůže podpořit. S potěšením musím konstatovat, že Sobotkova vláda od takového vyvlastňování odstupuje a mění v tomto smyslu legislativu. Záležitost je již pasé, k politické diskusi jsem však v ODS nenašel partnera, nikomu z členů to tehdy nevadilo.
Jiným příkladem může být příspěvková organizace. Je to pojem typicky svázaný se socialistickým právem a s tzv. omezenou právní subjektivitou. Komunisté chtěli mít všechno pod kontrolou, a proto zlikvidovali tradiční pojetí právnické osoby na základě slov V. I. Lenina, že právnická osoba je úhlavním nepřítelem komunismu. V devadesátých letech se nepodařilo pojem ‚organizace‘ zcela vymýtit. Překvapivě to udělala až vláda ČSSD. Prosadila, že český stát je jedna právnická osoba, která má pouze organizační složky, nebo může být vlastníkem některých právnických osob. O státní majetek se pak stará Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Několik let poté přišli poslanci ODS a legislativní iniciativou, která znovuvzkřísila příspěvkové organizace zřizované obcemi. Příspěvková organizace je zvláštní útvar, který se liší od právnické osoby tím, že když se to hodí, má ‚právní subjektivitu‘ a může vás zažalovat u soudu. Když se to nehodí, třeba když organizaci zažalujete, prohlásí, že za jejich závazky odpovídá zřizovatel. Dalo by se říci jednosměrná odpovědnost. Také jsem k diskusi o znovuvzkříšení komunistických kategorií v ODS nenašel partnera.
Znovu musím jako před pěti lety zopakovat, že bych si býval byl přál, aby ODS našla cestu k nápravě. Spolu s mnoha jinými na nápravu věřím stále méně a méně. Obávám se, že náprava ODS ještě nezačala. ODS dosahuje patrně světového rekordu ve vypuzování schopnějších členů. Projevuje se to nakonec myšlenkovou prázdnotou. Jak kdysi kdosi podotknul: V ODS došlo k uzavření koalice průměrných s neschopnými. To je jasný a stále platný signál pro ty schopné: Odejděte!
————————————————————————————————————————————-
Na rozloučenou s ODS
RNDr. Jiří Payne
V Praze dne 22. ledna 2009
Vážení kolegové a přátelé,
je tomu bez několika týdnů sedmnáct let, co jsem, spolu s Václavem Klausem a dalšími spoluzakládal ODS. Rád bych alespoň naznačil některé argumenty, které mne přivedly k tomu, že se chystám podpořit vznik nové politické strany.
V tehdejší době a v následujících letech vznikla řada programových dokumentů a na utváření politiky ODS se tehdy podíleli všichni členové, kteří o to měli zájem. V odpovědném vztahu vedení vůči členům strany spočívá záruka stability každého demokratického politického systému. Již delší dobu programové dokumenty v ODS nevznikají, takže můžeme porovnávat jen současnou politiku ODS s původními dokumenty. ODS se oproti své vlastní historii posunula z hlediska politické filosofie, z hlediska vnitrostranické praxe, v uplatňování svobodné soutěže uvnitř strany, z hlediska vedení politického dialogu o politickém směřování i v respektování demokratických postupů. Na neřešené problémy jsem upozorňoval po řadu let a jistě jsem nebyl sám (Například reakce na text M. Římana nazvaná ‚Responsum Quiriti‘ (tj. Odpověď Římanovi) z tehdejší doby: http://payne.cz/cl008.htm). Na posledním kongresu ve svých vystoupeních nejvyšší představitelé ODS předložili údajně nový politický půdorys – chtějí se pokusit z ODS učinit catch all party, chtějí výrazným způsobem obměnit politický profil strany. Ve skutečnosti v praktickém působení ve vládě k tomuto posunu již došlo a kongres znovuzvolením dosavadních představitelů tento posun potvrdil.
Počátkem listopadu loňského roku jsem sepsal některé návrhy, které měly naznačit cestu ke zlepšení vnitřní atmosféry v ODS. Nesetkaly se s pochopením, pro informaci přikládám tehdejší text v příloze, budete-li jej chtít jakkoli využít, potěší mne to.
Že nejde jen o mé vlastní pocity, dosvědčuje například následující citát: „Stranám chybí pohyb, otevřenost, pečlivý výběr vedoucího personálu, mnohdy se neorientují ani na odpovědné vládní programy, ale na zachování vlastní identity a voličského potenciálu. Nikde v zastupitelských demokraciích nejsou poslanci „protože jsou odpovědni všem, vlastně odpovědni nikomu“ (Novák), a už vůbec ne zprostředkovacímu článku, jakým se pro ně staly politické strany. Deficity v politické kultuře i uzavřenost politických stran vyvolaly selhání přirozených občanských iniciativ. Veřejnost nezískala žádnou politickou váhu, aby ve větší míře představovala pro politický systém účinný participační a kontrolní mechanismus.“ ( http://www.e-polis.cz/komparace/129-politicke-strany-z-hlediska-teorie-catch-all-party.html)
Po dlouhém zvažování jsem se nakonec pod vlivem nemožnosti cokoli ovlivnit rozhodl přijmout účast na přípravách nové politické strany, která se pokusí vyplnit uvolněnou část politického spektra, kterou ODS opustila, když se posunula, aby vyšla vstříc voličské poptávce namísto pracnějšího získávání podpory pro svou politickou filosofii.
Zda se jednalo o správné rozhodnutí ODS a zda jsem se správně rozhodnul, to se ukáže až v dlouhodobé perspektivě. Když jsem se tento týden loučil s přáteli a kolegy v oblastní radě, zmínil jsem se o tom, že ODS má před sebou mnoho úkolů a problémů, které musí vyřešit. Neutíkám od problémů, léta jsem na ně upozorňoval. Jsem přesvědčen, že jsem projevil dostatečnou trpělivost: po dobu šesti let mé zkušenosti a znalosti nenašly v ODS žádné uplatnění a perspektiva, že bych mohl být ODS nějak prospěšný do budoucna, je natolik vzdálená, že s ní nemohu v horizontu svého aktivního života počítat. Protože můj politický vliv byl po dobu posledních šesti let nulový, nemůže v politické oblasti vzniknout mým odchodem žádný deficit. Věřím však, že mnohé osobní přátelské vztahy s členy ODS mým odchodem nekončí.
Nepřeji si poškodit ODS žádným způsobem a nový politický subjekt Strana svobodných občanů neusiluje o odštěpení části ODS. Naopak, zaměřuje se přednostně na získání podpory a získávání členů z úplně jiných skupin občanů. Jsem přesvědčen, že to je významná odlišnost od mnoha dřívějších pokusů štěpit ODS a přetáhnout část politiků. Proto také věřím, že není žádný důvod k nějaké nevraživosti. Na druhé straně konkurenční politické prostředí může ODS jedině prospět a v argumentační rovině bezesporu dialog a polemiku povedeme a bude to bezesporu ku prospěchu obou politických stran.
Proto prosím přijměte toto prohlášení, jímž žádám o ukončení členství v ODS.
RNDr. Jiří Payne
Příloha:
Nástin nutných, nikoli postačujících kroků k záchraně ODS, nazvaný
MODRÁ NÁPRAVA
napsaná s odvoláním na stanovy ODS 3.8.g: Člen strany má právo upozorňovat na nedostatky ve stranické činnosti a navrhovat jejich odstranění.
ODS získala pocit neohrozitelného monopolního postavení v pravé části českého politického spektra, postupně bylo postiženo fungování vnitřních struktur ODS demokratickým deficitem.
1. Otevřená politická rozprava
Stanovy ODS 3.8.c: Člen strany má právo předkládat všem orgánům strany náměty, stížnosti a připomínky a být vyrozuměn o řešení.
Stanovy ODS 3.8.e: Člen strany má právo obhajovat své názory, prosazovat je a předkládat je voleným orgánům strany k rozhodnutí.
Z obvyklého pořadu jednání na všech úrovních (na sněmech, na kongresech, v radách) se vytratila otevřená politická rozprava, která reflektuje události ve světle vlastní politické filosofie a která směřuje k přijetí politického rozhodnutí. Rozprava, která by měla být téměř posvátným nástrojem politiky, je mnohdy považována za ztrátu času. V důsledku toho množství skutečných politických rozhodnutí na jednotku proschůzovaného času je zoufale malé.
Mnoho cenného času na schůzích je věnováno technickým záležitostem jako například informacím z jiných jednání. Přenos informací mají zajišťovat dostatečně podrobné zápisy, přístupné každému členu ODS.
Vrátit diskusi do života ODS není krátkodobý úkol, může trvat několik let, než se vrátí vědomí, že rozhodnutí, které neprošlo ohněm skutečné diskuse, ve většině případů vede k chybným politickým výsledkům.
2. Odpovědnost
Stanovy ODS 2.2.e: Hlavní úkoly strany: být dvojsměrným komunikačním kanálem mezi členy strany na straně jedné a mezi předsedou, vedením strany a parlamentními kluby na straně druhé.
Ze života ODS zmizely zpětné vazby. Odborné komise, které měly být ideovým zázemím, poskytujícím podněty, připomínky a oponenturu k politice ODS byly nahrazeny modelem stínové vlády, opsaným z britského parlamentního systému, který však není vhodný pro parlamenty kontinentálního typu, jako je i naše Sněmovna. V parlamentech, ve kterých probíhá podstatná část práce ve stálých odborných výborech, by měla být zachovávána funkce pověřeného nejzkušenějšího politika v daném výboru, který má být mluvčím strany k dané problematice.
Pokud opakovaně není nejkvalitnější člen strany v příslušném odborném výboru a není na něj přenesena příslušná odpovědnost, dosvědčuje to deformaci vnitřních mechanismů politické strany zejména při výběru kandidátů.
Zároveň je oslabena odpovědnost volených vůči volícím. Ti, kdo volí, často zcela zapomínají, že je jejich povinností také požadovat ‚složení účtů‘ za vykonávanou činnost. Z rozporů mezi pověřením a skutečnou činností se nevyvozují důsledky. Někdy může být dokonce nutné okamžité vyvození důsledků podobě odvolání, někdy zásadní opětovné nezvolení.
Například Usnesení I/5 ze XIII. kongresu ODS ve Františkových Lázních z 15.12.2002: Kongres ukládá VR ODS, aby v průběhu roku 2003 zpracovala návrh pravidel pro možnost přímé volby všech orgánů ODS i pro sestavování kandidátek pro všechny druhy voleb.Zrušeno pro nesplnění 19. 11. 2006.
Jiný příklad, usnesení 2.3.3 a 4 XVII. Kongresu ODS v Praze ze dne 19. 11. 2006: 2.3.3. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS, aby připravila programový dokument k českému předsednictví v Evropské unii.Dosud nesplněno.
2.3.4. Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou. Nezrušeno, opakovaně se porušuje, z porušování nejsou vyvozeny žádné důsledky.
Důsledkem absence zpětné vazby je to, že kongres nemá vliv na činnost výkonné rady, výkonná rada nemá vliv na činnost grémia. Grémium nemá vliv na činnost předsedy strany. Výkonná rada neplní povinnost být zpětnou vazbou ministrů ve vládě, vláda nepovažuje za nutné přicházet do výkonné rady s každým zásadním politickým rozhodnutím. Působení zástupců ODS ve vládě je zcela odděleno od politické odpovědnosti ODS. Podobná situace se mnohdy opakuje na všech ostatních úrovních v ODS. Obnovit zpětné vazby, které by přinesly ozdravění, nevyžaduje nic jiného, než vůli členů ODS svou stranu zachránit.
3. Férová a svobodná soutěž
Stanovy ODS 3.8.b:Člen strany má právo volit … a být volen do všech funkcí
Stanovy ODS 2.2.c: Hlavní úkoly strany jsou stanovovat normy a pravidla jednání tak, aby poskytovala všem členům strany úplnou, včasnou a stejnou příležitost účastnit se formulování politické linie a vedení jiných záležitostí strany, volit a být volen do všech funkcí.
Pokušení obcházet principy férové svobodné soutěže působí paralýzu volebních procedur, které by měly generovat nejlepší z nejlepších. Namnoze je v první fázi demokratická procedura svobodné volby zkarikována zákulisními dohodami. V druhé fázi se často dokonce opouští i formální dodržování principů svobodné volby. Některým funkcionářům připadá hra divadelního představení ‚demokratické svobodné férové volby‘ zbytečná, protože by se hrála jen pro obecenstvo těch, kteří na férové volby ještě věří. Jednou z nejcitlivějších a zároveň nejzávažnějších procedur pro každou stranu jsou nominace kandidátů a primárky. Nelze vymyslet dokonalý volební řád, který by zabránil manipulacím. Slušnost nelze kodifikovat. Je však odpovědností každého člena ODS férové jednání od všech ostatních požadovat. Přesto je nutné také hledat opatření, která by manipulaci alespoň ztížila. Kongres ve Františkových Lázních v roce 2002 se o takový krok pokusil, uložil výkonné radě, aby v průběhu roku 2003 zpracovala návrh pravidel pro možnost přímé volby všech orgánů ODS i pro sestavování kandidátek pro všechny druhy voleb. Jistě to není jediné opatření, které by mohlo být navrženo na podporu skutečné konkurence. Jisté je, že by členové ODS měli urychleně hledat všechny prostředky, jak svobodnou konkurenci obnovit.Má-li znít přesvědčivě politický požadavek ODS prosazovat principy svobodné a férové soutěže, musí ji sama důsledně chránit ve všech vnitřních procedurách.
4. Závěr
Je možné, že by k uvedeným několika poznámkám měla být přidána řada dalších. Podstatné je však konstatování, že ODS trpí podstatnými nedostatky a že demokratický deficit naléhavě vyžaduje léčení. O budoucnosti ODS nerozhodnou funkcionáři, ale řadoví členové. Budou-li mít vůli svou stranu zachránit, budou-li mít odvahu pro záchranu něco udělat a budou-li důslední, najdou dostatek podnětů, jak svého cíle dosáhnout.
Jiří Payne neděle, 9. listopadu 2008