S námi do Evropy

Je to jen pohádka, ale pohádky mívají ponaučení. Pohádka o kořenech masové migrace aneb můžeme si za to sami.

Také sledujete závody politiků, kteří kritizují neschopnost EU poradit si příchodem uprchlíků? Každý z nich nakonec prohlásí, že je potřeba řešit příčiny, že následky efektivně zastavit nedovedeme. Ale žádný z nich už se raději nezabývá úvahou, kdo kde a kdy něco zanedbal, že se problém tak rozrostl. Žádný z politiků neříká: dvacet let víme, o této hrozbě, ale nic jsme neudělali. Abychom pochopili kořeny, které plodí masovou migraci, abychom si uvědomili, že jsme si to celé způsobili sami, zkusme si představit skupinku beduínů před rokem někde na blízkém Východě, kteří sedí večer kolem ohně a povídají si. Nebo možná někde na severním pobřeží Afriky sedí a bafají z vodní dýmky. Nebo nejlépe v kavárně v Damašku. 

„Také vás tak štve nadutost Evropanů? Myslí si, že jsou vrcholem lidských dějin. Dokonce mají takové přísloví: pýcha předchází pád,“ nadhodí Ahmed, kterého všichni uznávají jako lídra.

„Ale vůbec se podle toho neřídí,“ hned se přidá Džemal. „Myslí si, že budou panovat navždy.“

Vždy nadšený Júsuf si povzdechne: „Bylo by dobré zmocnit se jejich bohatství, ale na to nemáme dost tanků.“

„Nepovídej takové hlouposti, Júsufe, na Evropu nestačí tanky, mají lepší zbraně, než na jaké se my kdy vzmůžeme,“ umravňuje ho Ahmed sedící pod reklamou na Coca-colu.

Na to reaguje Mustafa: „Máme málo času, za dva tři roky začne Evropa jezdit na elektřinu místo na naftu a naši bohatí bratři zchudnou. Kdo nám pak koupí zbraně? Kdo se postará o naše děti?“ 

Přemýšlivý Masud hned vzrušeně kombinuje: „Uvažuji, že zbraněmi bychom nikdy ničeho nedosáhli. I když k nějaké raketě se jistě dostaneme, je to jen otázka času. Ale i tak, po desetiletí a možná po staletí budou mít v Evropě a v USA lepší zbraně, než my. Musíme hledat jinou možnost!“

Júsuf mu skáče do řeči: „Seženeme balistickou raketu a jadernou hlavici a pak si budeme diktovat podmínky.“

Masud ho opět opravuje: „Júsufe, raketa doletí od nás tak nanejvýš do Prahy, do Bratislavy nebo do Vídně. Vídeň je neutrální, Bratislava je moc malá, Praha je z nich nejzajímavější, ale i tu by spojenci obětovali. Já hledám nějakou možnost zcela jiného druhu.“

Fárúk si potáhne z vodní dýmky a komentuje: „Na všechno jsou připravení, je ničím nepřekvapíš.“

Masud vyfoukne kouř a zadumaně povídá: „Musíme je porazit jejich vlastním strachem.“Potom vytáhne z mošny letošní typ počítače MacBook Pro 15 a chvíli bafá z dýmky a hledá na internetu. „Jejich největší slabostí je to, že nemají víru. Pro nás je slovo něco podobného jako věc, jako kámen. Pro ně v Evropě nemá slovo žádnou cenu. Nedodržují své vlastní zákony, porušují dané slovo, sami nevědí, čemu mají věřit.“

Fárúk ale okamžitě pochybuje: „Vždyť Evropa je křesťanský kontinent, jak to že nemají víru?“

„Mají církve, kterým nikdo nevěří, místo služby shromažďují bohatství. Mluví o oběti, ale nikoho k oběti nepřesvědčí. Místo víry šíří propagandu“, vysvětluje Masud.

„V křesťanství mají sedm smrtelných hříchů. Každý z nich dokáže zničit člověka i civilizaci. Jsou to pýcha, hněv, závist, smilstvo, obžerství, lenost, lakomství. Máš pocit, že existuje jeden jediný z nich, kterým by Evropané netrpěli? Jaké je to náboženství, které bezmocně zírá na to, jak se smrtelné hříchy šíří?“ doplňuje vzdělaný Masud.

„Naše náboženství je pevné, brzy ovládneme i Evropu. Naše víra je živá, Alláh je svatý. Jak se říká v arabštině: ‚Jsou znalosti z knih, ale je také znalost chuti‘,“ deklaruje Mustafa.

Masud souhlasí: „Mají jen znalosti z knih, víru nikdy neokusili. Je naším posláním přinést jim pravou víru.“ A dál hledá na internetu, v kavárně je totiž bezdrátové připojení.

Hasan usrkuje vychladlou kávu s kardamomem, pokyvuje hlavou a dodává: „Bez víry zvítězí korupce. Zničí sami sebe. Pro nás je slovo stejně důležité jako věc. Já ještě donedávna věřil, že když se Evropská unie vložila do naší války s Bašárem al-Asadem, když nám dali slovo, že nám opravdu pomůže, ale oni zradili všechny naděje, které v nás vyvolali. Nikdo už tady nemá naději, nikdo už Evropě nedůvěřuje.“ 

Ahmed smutně přikyvuje: „Máš pravdu Hasane, úplně stejně naslibovali podporu Ukrajincům a pak jim nepomohli. Tisíc a jeden předpis pro nás i pro Ukrajinu zavedli, abychom nemohli prodávat naše zboží na jejich trhu. Uzavřeli se jako pevnost. Už ani s Ruskem neobchodují.“

„Však také tisíce uprchlíků utíkají z Ukrajiny do Evropy“, doplňuje Hasan.

Pauzu přeruší vzrušený Masudův hlas: „Už to mám! Vmyslel jsem to! Porazíme je jejich vlastním strachem. Už víc než dvacet let se Evropa bojí masové migrační vlny, že přijdou miliony uprchlíků a že tak skončí evropská civilizace. Mají to ve svých bezpečnostních strategiích, tak třeba tady mám českou strategii z roku 2011.“ Ukazuje na displej počítače a pokračuje: „Píšou tady v bodě 24: ‚Nadále porostou bezpečnostní dopady demografických změn. Problémy spojené s chudobou a nedostatkem základních potřeb a služeb v regionech s vysokým a rychlým nárůstem populace mohou výrazně zvýšit pravděpodobnost výskytu extremismu, kriminality, lokálních ozbrojených konfliktů a masové nekontrolovatelné migrace.‘ Toho se opravdu bojí. A skutečnost je mnohem horší, než jak si ji představovali. Sami neposlouchají svá vlastní slova. Bojí se, dvacet let měli čas se připravit, ale nic neudělali. Naopak, zrušili hranice a udělali si Schengenský systém cestování bez kontroly. Nepochopili, že je doba stavění plotů a ne rušení hranic. Vyměnili volné cestování za to, že každý stát bude mít navíc součet problémů všech ostatních států. Na vnější hranici bude součet problémů tak velký, že to nikdo nedokáže zvládnout. Jejich prolhaní politikové jim zapomněli vysvětlit, že takový systém může fungovat za jediného předpokladu: že jsou připraveni střílet po lidech, kteří ilegálně překročí hranici. A to v Evropě nikdy neudělají, mají své teorie o lidských právech a nechají se kvůli nim i zničit. Když vyvoláme masovou migrační vlnu, dostane se Evropa do pasti. Buď budou muset zradit své vlastní ideály a přestat respektovat lidská práva, pak použijí proti imigrantům násilí, slzný plyn, obušky, vězení, ostnaté dráty a tak … a to už jim nezbyde vůbec žádná hodnota, a bez hodnot systém tisíce a jednoho předpisu dlouho nevydrží. Nebo se pokusí uprchlíky přijmout, ale na to nestačí ekonomicky. Budou přicházet další a další zástupy. Poperou se nakonec mezi sebou a budou slabí. Ti pohostinní, kteří by chtěli uprchlíkům pomáhat, se budou odvolávat na křesťanské hodnoty. Budou planě moralizovat: musíme jim pomáhat, musíme zachovat naše hodnoty, musíme, musíme, musíme … Ale jejich hodnoty už dávno neexistují. Dobré skutky se přece dělají z vlastních peněz a osobně, pak otvírají cestu do nebe. Když začne dobré skutky dělat stát, je to jeho konec. A ti pohostinní ale nebudou volat po tom, aby jednotlivé rodiny pomohly, budou volat po tom, aby pomáhal stát, protože jejich srdce ztvrdlo a zahořklo. A čím víc budou volat, aby pomohl stát, tím více zničí kořeny křesťanské víry. Máme je v pasti!“ volá Masud nadšeně.

Skeptický Fárúk říká: „ A jak chceš vyvolat masovou migrační vlnu? Vytiskneš náborové letáky, založíš cestovní agenturu, nebo jak?“

„Obojí,“ kontruje Masud, „místo letáků nám stačí esemeska od každého, o koho se dobře postarali, s pozváním, aby také přijeli, rozeslaná všem kamarádům a známým. Tisíce lidí se dobrovolně zvednou a půjdou do Evropy.“

„A jak se tam dostanou?“ ptá se Fárúk.

„To je ta cestovní agentura. Stovky našich dobrovolníků budou organizovat přechod přes moře a přes hranice do Evropy. Dobře si při tom vydělají, zkorumpují celníky, policisty a úředníky, to nebude problém“ upřesňuje Masud.

„A co když se některé nepodaří zkorumpovat, co když nějací zkorumpovaní zradí naše dobrovolníky jako zradili svou vlastní zemi a co když při tom tisíce našinců přijdou o život?“ zase pochybuje Fárúk.

„Nastanou takové případy, fotografie takových se dostanou do televize, do novin, celý svět si bude zvědavě prohlížet fotografie a záběry mrtvých a trpících. Někteří si s nimi pořídí selfies. A tak ještě více poroste jejich strach. Ti, kteří zemřou v Alláhově věci, budou spaseni, a kvůli jejich smrti se křesťané pohádají, bratr proti bratru. Než se domluví, budou uprchlíků miliony,“ dál rozvíjí svou vizi Masud.

„Díky bratře, našel jsi slabiny křesťanské civilizace. Máš pravdu, že je v pasti. Letos budou uprchlíků jen statisíce, ale příští rok to už budou miliony.“

Energický Hasan už drží v ruce svůj mobil a rozesílá zprávy. Praktický Mustafa už vymyslel heslo: ‚S námi do Evropy!‘ Ahmed postupně obejme jednoho po druhém a každému pošeptá: „Jdi a udělej, co jsi slyšel.“