12.12.1995
Parlament České republiky schválil 8. prosince usnesení, jímž vyjádřil souhlas s vysláním mechanizovaného praporu v počtu do tisíce vojáků na dobu jednoho roku do Bosny v rámci mírové operace mnohonárodních sil pod vedením NATO. Tento souhlas je podmíněn uzavřením mírové dohody a rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN. Cílem mise je dohled nad dodržováním a v případě nedodržení vynucování mírové dohody.
Položme si otázku, jaké důvody vedou Českou republiku k rozhodnutí zúčastnit se mezinárodní mírové mise pod mandátem RB OSN v Bosně.
Za prvé: Daytonský balík dohod je v dějinách evropské diplomacie svým způsobem unikátní pokus o řešení otevřeného konfliktu na základě hlavy VII Charty OSN, která umožňuje dobrovolné nasazení vojenské síly třetích zemí k prosazení míru. Využití těchto ustanovení nebylo myslitelné v době studené války. Jde o unikátní pokus obnovit právní stav a politický režim na území, kde se rozpadla státní moc a nastalo nesmyslné zabíjení a bezpráví. Vzhledem k tomu, že některé analýzy považují za myslitelné, že se konflikt podobného typu může objevit v budoucnosti i na jiných místech. Proto není vyloučeno, že v případě úspěchu vstoupí daytonské dohody do dějin diplomacie a mezinárodního práva jako precedent pro řešení lokálních konfliktů podobného typu. Česká republika má ze zřejmých důvodů zájem na stabilitě v celoevropském prostoru a má také zájem, aby byl nalezen efektivní model pro řešení takovýchto konfliktů a k nastolení právního a politického pořádku.
Za druhé: Česká republika vítá překonání nerozhodnosti mezinárodního společenství v evropských bezpečnostních otázkách, vítá nalezení politické vůle konflikt řešit, vítá vytváření mezinárodního klimatu spolupráce a akceschopnosti, neboť se tím posiluje systém kolektivní bezpečnosti v Evropě. Úspěšná mezinárodní mise může znamenat posílení autority OSN.
Za třetí: Konflikt v bývalé Jugoslávii hodnotí Česká republika jako přímé i nepřímé bezpečnostní riziko. Dovedeme si představit případné šíření konfliktu směrem do Střední Evropy. Česká republika je kromě jiných států také cílovou zemí uprchlíků a uvědomuje si, že neřešení situace může zvyšovat migrační tlak. Povinností každé vlády je, aby se snažila snižovat bezpečnostní rizika, která dané zemi hrozí. Česká republika musí vycházet z toho, že přímá účast v mezinárodní mírové misi snižuje bezpečnostní rizika pro ČR.
Za čtvrté: Česká republika má přímý zájem na stabilitě Balkánu. Je to oblast tradičních vazeb zemí koruny české a s některými částmi byla ČR po dlouhou dobu dokonce součástí stejného státu – habsburské monarchie. Dalším důvodem pro účast je tedy historická sounáležitost.
Za páté: Česká republika měla se zeměmi bývalé Jugoslávie v minulosti čilé obchodní styky (SRJ odhadem až jedna miliarda dolarů), které se dramaticky zredukovaly kvůli válečným událostem. Sledujeme-li vývoj obchodní výměny a ekonomické spolupráce například se Slovinskem, dovedeme si představit, že za normálních okolností by se obdobně rozvíjel i obchod s dalšími státy na území bývalé Jugoslávie a to znamená, že by dnes byl tento prostor jedním z významných ekonomických partnerů. Česká republika má na Balkáně své hospodářské zájmy a to hned několika druhů.
Za šesté: Důvod možná zdánlivě politicky méně důležitý, avšak možná o to více srozumitelný pro českou veřejnost. Jaderské pobřeží je tradiční rekreační oblastí pro české občany. Česká republika, chce-li se vyvarovat obdobných situací, jaké zažili někteří čeští turisté letos v létě, když se museli za mírně dramatických okolností vracet domů, musí podporovat mírové řešení konfliktu. Česká republika má zájem, aby mohli Češi pokojně využívat jaderské pobřeží k rekreaci.
Za sedmé: Česká republika má z hlediska dlouhodobých zahraničněpolitických priorit zájem prokázat, že Armáda ČR (jako nečlenské země NATO) je schopná splnit potřebná kriteria a operovat pod společným velením s jednotkami členských států NATO.
Při rozhodování o účasti české jednotky v Bosně si musíme být vědomi i příslušných záporných stránek. Nebojme se položit si otevřeně otázky a formulovat pochybnosti (které jsme jako poslanci kladli při projednávání).
Bosna není jediným místem konfliktu na Balkáně. Určitým nebezpečím může být to, že se sice podaří na základě dohod stabilizovat bosenskou situaci, avšak etnická napětí se přenesou spolu s uprchlými fundamentalistickými představiteli jednotlivých etnik (na některé z nich je podána žaloba u mezinárodního soudu v Haagu) do oblastí mimo Bosnu – například do Východní Slavonie, do Sandžaku, do Kosova, do Černé Hory či v extrémní variantě až do Vojvodiny, kde mohou organizovat partyzánské a teroristické oddíly. Balík dohod se pokouší zajistit co nejlepší podmínky pro uprchlíky a zejména pro jejich návrat. Avšak již současné události v Sarajevu i jinde nasvědčují, že návrat uprchlíků (kterým je zajištěna amnestie) může být obtížný. Proto je třeba maximální obezřetnost a včasná reakce na případné nesrovnalosti. Nejlepším řešením by bylo co nejdřívější vyslání mezinárodních sil. K jejich vyslání byla nezbytná dohoda evropských a světových velmocí, které mají na Balkáně tradiční zájmy. Je významné, že tohoto konsensu bylo dosaženo.
Ohrožením plánu by mohlo být i jednostranné odmítnutí resp. vypovězení mírových smluv některou ze stran konfliktu. Rozborem zájmů a rizik všech zúčastněných stran dospějeme k závěru, že taková varianta není příliš pravděpodobná. Přes to musíme zvažovat, co se stane, kdyby k ní došlo. V takovém případě by se musela celá mírová mise stáhnout mimo území Bosny. Ve vojenských plánech je „evakuační plán“ zahrnut. Potom by v podstatě následoval návrat k původnímu válečnému stavu. Pro českou jednotku je důležité, aby měla pro případ potřeby efektivní plán koordinovaného stažení mezinárodních sil.
Často diskutovaným problémem je možnost, že se nepodaří naplnit mírový plán ve lhůtě jednoho roku. Zúčastněné strany mohou kalkulovat s tím, že mezinárodní veřejnosti po čase jakoby „dojde politická vůle“. Mohou nastat problémy s financováním mezinárodních sil. Proti zdržovací taktice a snaze pokračovat v bojích stojí přání mnoha obyvatel Bosny skončit válku a využít přislíbené pomoci k obnově země. Program pro hospodářskou obnovu Bosny a zajištění potřebných finančních prostředků má klíčový význam pro stabilizaci konfliktu.
Na základě podpisu mírových smluv byly pozastaveny sankce vůči SRJ (nikoli však proti bosenským Srbům) ve všech oblastech, avšak zůstává ještě po stanovenou dobu v platnosti zbrojní embargo. Nekontrolovaný dovoz zbraní by mohl komplikovat mírovou operaci. K zajištění trvalé rovnováhy bude nutné postupně dozbrojit a vycvičit v daném termínu strany konfliktu tak, aby byla vytvořena normální rovnováha ozbrojených sil. Proces postupného odbourání embarga a nastolení rovnováhy sil bude nesmírně citlivý a křehký.
Právě z důvodů křehkosti mírových dohod a z důvodů výše uvedených problémů je nutné v případě potřeby zabezpečit dodržení dohodnutého míru silou. Prosazování míru silou je nouzovým řešením, když selhala prevence konfliktu. V Bosně taková situace nastala a nyní se naskytla díky obdivuhodné americké diplomacii možnost řešení. Česká republika by měla udělat vše pro to, aby mírová iniciativa nakonec byla úspěšná.