Šenkovní domy ve Staré Boleslavi

To by si páni hostinští ve St. Boleslavi libovali, kdyby místo 20, co jich tam je dnes, byli jen 3, jako před 250 léty. Nebylo tehdy ovšem ještě osady Draholínu, později Písek zvané, která byla teprve r. 1777 osazena a městečko Sasy Švédy i pozdějšími průchody vojsk a častými požáry tak zničeno, že tam bylo sotva nad 300 obyvatel. A jinde již ani tou dobou nebyl hostinců nedostatek. Vždyť v Zápech, tehdy ještě v rozkvětu jsoucích, šenkovalo se dle urbáře z r. 1651 v 7 domech. Ve St. Boleslavi pak když majitel největšího tehdy gruntu a domu šenkovního na rohu náměstí vedle nynější radnice prodal svůj dům r. 1655 otcům tovaryšstva Ježíšova i se zahradou sahající až »k cestě či ulici dolní« (nyní Mělnické), zbyly dokonce jen hospody dvě, obě kapitolní, a sice panská krčma, také velkou proboštskou hospodou zvaná ze 14. století (nynější »Modrá hvězda«) a malá proboštská hospoda (nynější »Lidový dům«). Krčma »před branou« (Černý kůň) již r. 1406 připomínaná, byla tehdy vyhořelá a zpustlá, nynější Zehrova továrna uvádí se teprve později jako »privilegovaný dům šenkovní.«¹

Žádný tedy div, že když dědicové zednického mistra Jakuba de Vaccani, který stavěl chrám Panny Marie, nabídli druhé boleslavské vrchnosti, kteráž se dělila s kapitulou o panství nad městečkem, císařskému panství brandýskému, zděděnou usedlost na druhé straně náměstí t. zv. Rybářskou, aby v ní zřídila svou hospodu, přistoupila královská komora česká, která spravovala panství brandýské, r. 1660²  na návrh ten a přikoupivši r. 1678 vedlejší chalupu, zřídila tam novou hospodu zv. »Císařskou« (nyní »Na Slovance«) se šenkem, kuchyní, pokoji, komorami, sklepy, maštalemi, masným krámem a pekárnou. A když roku 1731 vyhořela, »byla z gruntu veskrz ode zdi důkladně nově vystavěna, jak se nám nyní ukazuje«.

Živnost tam vedli nájemci. Roku 1751 nařízeno z Vídně rozprodat všechny panské hospody a mlýny. R. 1754 prodána panská hospoda v Toušeni za 1000 zl. rýnských Jakubu Choděrovi, jehož rodině patří dodnes; týž rok došlo i na císařskou hospodu ve St. Boleslavi. Byla prodána za 4000 zl. rýn. dosavadnímu nájemci Josefu Soleckému, občanu nymburskému. Kupní cenu měl splácet 45 let. Zajímavé a pro tehdejší dobu charakteristické jsou podmínky prodeje, stanovené ve smlouvě ze dne 7. srpna 1754³.

Vrchnost hostinskému slibuje, že se mu bude led jako dosud robotou dělati a dodávati. »Protože zimního času císařští poddaní lidé v neděli a ve svátek ráno do kostela do St. Boleslavě z daleka přicházející před službami božími i po nich do té hospody tak dobře jako robotníci všední den ohřáti se houfně scházívají, dostane se hostinskému na zimu jako dosud 15 sáhů dříví zdarma z císařského důchodu. Nový majitel hospody zavázal se za to »v tomto hostinci katolicky bohabojný život spolu se všemi svými vésti a žádných neřádův, podezřelých lidí nebo nepoctivých služek obzvláště tak blízko zázračného obrazu nejblah. Rodičky boží Panny Marie netrpěti. « Dále byl povinen »truňk obzvláště pak pivo nefalšovati a s panstvem jako s jinými pocestnými lidmi podle jednoho každého stavu, hodnosti a povolání vlídně a uctivě zacházeti, celý dům i nádobí v náležité čistotě zachovávati a žádného nad slušnost nepřetahovati. « To se i dnes od hostinských požaduje.

Pivo směl bráti jen ze zámeckého pivovaru – na dluh mu nedali víc než tři sudy – a na každý sud piva musel odebrati »v zimě v létě« 2 pinty páleného z panské vinopalny. Víno směl bráti jen z panských sklepů. Protože to asi málo komu chutnalo, bylo hostinskému dovoleno, »kdyby pro panstvo nebo jiné vážnější příchozí se nějakým lepším truňkem vína, než je panské, zaopatřiti chtěl«, že si se svolením hospodářského úřadu v Brandýse n. L. víno i jinde koupiti směl, byl pak za to povinen platiti do důchodu 8 zl. ročně.

Solecký ale dlouho na své hospodě nebyl. Zemřel a vdova po něm se domáhala, aby byl prodej zrušen. Brandýský úřad se za to také přimlouvá 9. října 1757⁴ uváděje, že cestující panstvo je teď spořivější, nižší cestující Boleslaví jen bez zastávky projíždějí a kdyby chtěla hosty přetahovati, budou chodit do jiných hospod. Prodej skutečně byl pak zrušen. V r. 1778 prodán hostinec znova Janu Klobasovi. Kupní smlouva psána již německy, poukaz na blízkost kostela a důsledky z toho plynoucí již v ní nejsou. Vliv nové doby! Od toho času je hostinec stále v rukou soukromých, od r. 1866 nepřetržitě v majetku rodiny Stiblingrovy.

Protože se v domě tom, majícím nyní čís. pop. 100 ve Staré Boleslavi, živnost hostinská od dob tak dávných bez přerušení provozuje, byl hostinec ten uznán za »radikovaný«, což znamená, že každý majitel jeho může živnost hostinskou tam provozovati a nemusí žádati za povolení (koncesi) k tomu. Takových hostinců je na zdejším okresu několik.

1) Prášek »Brandejs« III., str. 381.  zpět
2) Pozem. kniha panství brandýského z r. 1384, čes. zem. Arch. č. 13.   zpět
3) Pozem. knihy panství brandýského z r. 1713, zem. arch. čes. Č. 10, fol. 81  zpět
4) Archiv býv. spol. ministerstev fin. Str. 6046.   zpět

 Naše Polabí
Ročník V. Únor 1928. Číslo 6.
-a: