Průmyslník, obchodník, bankéř, veřejný činitel, president obchodní a živnostenské komory, spoluautor a mecenáš stěžejního díla k dějinám židovských obyvatel u nás (K historii Židů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 906-1620).
Po otci zdědil 1859 zavedený železářský velkoobchod, který ještě úspěšně zvelebil. Důležitější však bylo jeho veřejné působení, v němž se od počátku zcela otevřeně projevoval jako „uvědomělý a rozhodný Čech“. Zejména jeho působení v obchodní komoře, kde nakonec česká složka získala převahu a zvolila ho do čela, mělo pozitivní vliv na rozvoj průmyslové výroby v Čechách. Angažoval se však i při zakládání umělecko-průmyslového muzea a při zemské jubilejní výstavě 1891. Roku 1883 byl zvolen do zemského sněmu a až do své smrti hájil české zájmy.
(fh)

Narodil se roku 1832 v Praze v rodině obchodníka se železem Leona Gottlieba Bondyho. Po studiích nastoupil do rodinné firmy, jejíž vedení brzy převzal. Roku 1869 nechal v Praze-Bubnech postavit novou tovární budovu a podnikání výrazně rozšířil. Činný byl také ve veřejném životě. Stal se čestným předsedou Obchodní a živnostenské komory, zasloužil se o uspořádání Zemské jubilejní výstavy roku 1891 a podílel se na založení Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, jehož byl štědrým mecenášem. Zemřel 15. března 1907 ve věku sedmdesáti pěti let. Od roku 1996 nese jeho jméno jedna z pražských ulic.
Především byl ale štědrým mecenášem a roku 1885 přispěl ke vzniku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. O jeho vybudování se Obchodní a živnostenská komora snažila již od roku 1875, kdy uspořádala výstavu rukodělných výrobků v Platýzu na dnešní Národní třídě. Ke skutečnému založení muzea ale došlo teprve o deset let později, kdy se expozice přesunula do nově otevřeného Rudolfina. Ani zdejší prostory však nebyly dostatečné. V letech 1897 až 1898 proto vyrostla v sousedství Rudolfina zcela nová budova, do které se muzeum roku 1900 přestěhovalo.
Bohumil Bondy tento rozvoj vítal a činnost instituce všemožně podporoval. Spolu s Vojtěchem Lannou patřil k nejštědřejším mecenášům a muzeu věnoval i řadu cenných předmětů.
Úspěch Jubilejní výstavy
Nejvýraznějším počinem Bohumila Bondyho se ale stala již zmíněná příprava Zemské jubilejní výstavy. Slavnostně zahájena byla 15. května 1891 za zvuků fanfár Antonína Dvořáka a jejími hlavními symboly se staly Průmyslový palác od architekta Münzbergera a světelná fontána Františka Křižíka. Kromě nich bylo na výstavišti ještě deset velkých staveb a více než stovka menších dřevěných pavilonů. Akce probíhala od jara do podzimu a těšila se velkému zájmu. Zvláštní vlaky přivážely do Prahy denně tisíce venkovanů, kteří toužili zhlédnout obří homoli cukru či diorámu boje se Švédy na Karlově mostě, dnes umístěnou uvnitř petřínského bludiště.
Každý návštěvník musel projít moderním sčítacím turniketem, existuje proto přesný záznam, kolik lidí výstavu navštívilo. Bylo to neuvěřitelných 2 432 356 osob, což výrazně převyšovalo zájem o podobné akce v Budapešti nebo Vídni.

Ferra proti monopolu
Po Bondyho smrti roku 1907 převzali vedení rodinného podniku v Bubnech synové Otto a Leon. Rozpadem habsburské monarchie se ale situace v Čechách výrazně změnila a pro udržení výroby bylo nutné strukturu podniku změnit. Spojením s dalšími pražskými firmami proto roku 1918 vznikla akciová společnost Ferra, která dokázala lépe konkurovat tehdy dominantním Prodejnám sdružených československých železáren.
V letech 1926 až 1928 vzniklo nové sídlo společnosti v Praze na Florenci. Velkorysý funkcionalistický palác Ferra navrhl český architekt Josef Karel Říha, mimo jiné autor současné podoby Paláce U Hybernů.
Ještě významnější byla pak výstavba moderních skladišť železa v Holešovicích, která v letech 1928 až 1929 projektoval architekt Josef Kříž. Jednalo se funkcionalistický areál, sestávající ze dvou velkých hal, administrativního traktu, manipulačního dvora a přístřešku vlečky, která navazovala na známou Buštěhradskou dráhu z Prahy do Kladna.

V provozu i po 180 letech
Rodina Bondyů v podniku postupně ztrácela vliv a její členové ještě před druhou světovou válkou republiku opustili. Společnost Ferra byla roku 1945 znárodněna a po řadě transformací se roku 1972 změnila v národní podnik Ferona se sídlem v Malešicích, kde vznikly další rozsáhlé sklady.
Po roce 1989 a přeměně na akciovou společnost přišla roku 1995 privatizace, při které většinu ve firmě získali členové managementu. Roku 2004 se pak jediným akcionářem stala anglická investiční společnost IRG. Obchod s kovovými a hutními materiály zůstal zachován a firma, založená roku 1829 Leonem Gottliebem Bondym, tak letos slaví již 180 let nepřetržitého provozu. Funkční jsou i rozsáhlé holešovické sklady, které po záplavách roku 2002 dostaly pouze nové podlahy. Jinak si uchovaly původní architektonický ráz a již od 90. let se jedná o jejich zapsání na seznam nemovitých kulturních památek.

Pocházel z pražské, původně německé židovské rodiny, narodil se jako druhé ze čtyř dětí Lazara Gabriela Bondyho (*1800) a jeho ženy Judith, rozebné Reachové (*1799). Veřejně a politicky se angažoval v českožidovském hnutí (proud uvnitř židovské komunity, který prosazoval identifikaci židů s českým národním hnutím). Roku 1859 převzal po otci Lazarovi Bondym železářský velkoobchod, který dále rozvinul. Rodina bydlela v domě čp. 1050/II Na Poříčí, firma byla od roku 1869 budována v novém komplexu čp. 392/VII v Bubnech. Vyráběla kované části strojů, hřídele, traverzy, háky na jeřáby, strojní díly, pohonné mechanismy, vagónové háky, telegrafní dráty, taženou tyčovinu, ploty, nýty a elektricky svařované řetězy. Podnik vyvážel i do zahraničí, zejména do Bosny. Bondy byl dlouholetým členem a v letech 1884–1888 i prezidentem pražské Obchodní a živnostenské komory, kde se podílel na posilování českého elementu, který nakonec v komoře převážil. Bohumilův o dva roky starší bratr Filip Bondy byl první pražský rabín, hlásící se k českému živlu.

Organizačně a finančně se podílel na vzniku Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kterému také věnoval množství uměleckých předmětů ze své sbírky. Sbíral převážně kovolitecké a jiné uměleckořemeslné výrobky, jádro sbírky zdědili jeho synové, ve sbírání pokračoval syn Léon. Patřil k organizátorům Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891 (roku 1887 navrhl konání výstavy a ustavil komisi pro stavbu stálé výstavní budovy v Praze).

V 80. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v roce 1883 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Praha-Staré Město) do Českého zemského sněmu. Mandát obhájil za týž obvod v řádných zemských volbách v roce 1889, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Praha). Patřil k Národní straně (staročeské).

Zabýval se též bádáním o židovských dějinách. Napsal knihu K historii Židů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 906-1620.

Zemřel v březnu 1907 v Praze. Firmu převzali jeho synové Otto a Leon. Roku 1918 ji sloučili s dalšími průmyslovými podniky do železářské akciové společnosti Ferra.