V minulém čísle t. l. byla zpráva o článku ústředního ředitele lázní p. K. Nováčka, který byl uveřejněn v časopise „Rodokaps“ č. 281. pod titulem „Význam a poslání Poděbrad“. Jelikož uveřejněný článek „Rodokapsu“ obsahuje řadu mylných a pravdě neodpovídajících tvrzení vztahujících se zejména k osobě knížete Hohenlohe ze Schillingfürstu, dále v záležitosti objevení minerální vody a konečně i s tím souvisejícího založení lázní Poděbrad, pokládám za svoji povinnost jako očitý svědek a přímý účastník téměř všech jednání uvésti nepravdivá či mylná tvrzení na pravou míru.

Kníže Hohenlohe nehledal prameny proto, aby zaopatřil svým koním vodu. Kníže nebyl náruživým milovníkem koní, měl je rád jako ostatní zvířata vůbec. Kromě kočárových koní byl v jeho stáji zřídkakdy umístěn jezdecký kůň. Naproti tomu byl náruživým myslivcem a chovatelem zvěře. Kníže Hohenlohe nehledal prameny proto, aby aby zaopatřil svým koním vodu. Domácí zámecká vodárna byla zařízena tím způsobem, že v zámecké věži byl velký reservoir, do kterého byla voda čerpána, filtrována a odtud rozváděna po celém zámku. Jelikož šlo o vodu měkkou, labskou, byl vody dostatek pro celý zámek, tedy i pro stáje. Mimo to měl zámek bezvadnou pitnou vodu z vlastní studně.

Město Poděbrady však postrádalo dobré pitné vody ve velké míře. Proto také bylo obecenstvu dovoleno čerpati pitnou vodu ze zámecké studně v určitých hodinách. Čerpání pitné vody ze zámecké studně se velmi rozšířilo a přinášelo pro majitele zámku různé nepříjemnosti a potíže. Přesto nikdy nebyl odběr ani v suchých létech, kdy studna byla téměř vyčerpána, omezován. Jelikož kníže znal velmi dobře závadu města, nedostatek pitné vody, považoval za povinnost opatřiti městu dostatečné množství zdravé pitné vody. Myšlenkou, jak a kde by bylo možno pitnou vodu opatřiti, se zabýval dlouhou dobu, neboť přesto, že uznával skutečnou potřebu obyvatelstva, přece by byl rád měl zámecké nádvoří, ve kterém studna byla, opět pro své potřeby.

Při jedné společenské večeři v zámku projevil kníže přítomným hostům svůj záměr a podotkl, že jakmile převezme velkostatek do svého neomezeného vlastnictví, bude se snažiti v lese Kluku na vhodném místě zřídit rozsáhlou studnu a z ní vést vodu potrubím do města. Přítomní hosté plán tento samozřejmě schvalovali a MUDr. Bouček doporučoval tuto záležitost svěřiti prof. inž. Hráskému. Jednání s prof. Hráským zavedené naráželo však na potíže, z důvodu požadovaného honoráře za přípravné práce a další kladené podmínky týkající se svěření provádění projektu a dozoru nad ním. Nepřijatelnými podmínkami bylo další jednání v této věci odsunuto.

Mezitím se seznámil kníže se šl. Bülowem, který, mimochodem řečeno, nebyl bratrem říšského kancléře Bülowa. Seznámení se nestalo na honě v Říši, jak „Rodokaps“ uvádí, ani na yachtové regatě v Kielu, nýbrž při letní středomořské zábavní cestě na Krym na lodi Hambursko- americké společnosti, jejímž členem správní rady kníže byl. Kníže pozval pana Bülowa do Poděbrad na podzimní hony a požádal ho, aby při té příležitosti prozkoumal v městě pomocí virgule stav spodních vod. To se také stalo a šl. Bülow označil zde několik míst, mezi nimi i v lese Vlkově, o kterých měl přesvědčení, že obsahují spodní prameny.

Jak již vpředu zmíněno, chtěl kníže původně získati vodu z Boru-Kluku, což mu Dr. Bouček vřele doporučoval. Naproti tomu ho však zrazoval od vrtání artézské studně v Poděbradech. Pana Bülowa nazval šarlatánem a mínil, že by to byl výsměch vědě, věřiti ve virguli, a měl snahu přiměti knížete k provedení vrtu vodovodu v Kluku. Kníže s nelibostí poslouchal radám dr. Boučka a rozmrzen ukončil rozhovor: „Pane doktore, já budu vrtati na svém pozemku a za své peníze.“ Porada s lékárníkem Hellichem byla příznivá. Týž plán vrtání v Poděbradech vřele doporučoval a uváděl, že tradice virgule se zná již po staletí a že nelze ji tak šmahem zamítati jako šarlatánství. Kdyby snad v Poděbradech přesto nebylo při vrtu docíleno příznivého výsledku, že si kníže získá zásluhu i pro vědu tím, že budou prozkoumány opukové vrstvy, v Polabí dosud neprobádané. Tento a názor odůvodnění lékárníka Jana Hellicha mělo na knížete vliv rozhodující a kníže ustanovil, aby bylo vrtáno v nádvoří zámeckém. Bylo tudíž štěstím pro Poděbrady, že kníže uposlechl rad lékárníka Jana Hellicha. Jinak by asi Poděbrady lázněmi nebyly.

O svém „vodovodu“ mluvil kníže často a rád a každý po rozmluvě s ním si odnášel přesvědčení, že jen snaha k odstranění nedostatku pitné vody v Poděbradech vedla knížete k provedení jeho šlechetného a nezištného úmyslu a nikoliv důvod, aby zaopatřil vodu pro své koně ve stáji, jak v „Rodokapsu“ je uvedeno.

Mnohé hovory knížete při loveckých snídaních za účasti poděbradských loveckých hostů točily se kolem vrtání artézské studně. Po zdárném výsledku prozrazoval upřímnou radost a uspokojení, což mohou dosvědčiti dnes dosud žijící poděbradští nimrodi pp. Robert Marek a inž. Velínský, neméně pak bývalý starosta Dr. Kvíčala, který byl s knížetem v dobrém poměru.

Konečně opravuji obsah článku v „Rodokopsu“ v tom směru, že p. Bülow původně neodhaloval hloubku pramene v zámku na 18, nýbrž na 35 m, a po bezvýsledném vrtání do této hloubky a po přezkoušení svých výpočtů určil správnou hloubku na dvakrát 35, t. j. 70 m a doporučoval naléhavě jen dále vrtati. Stanovená hloubka na Vlkově byla 13m, kde také pramen vytryskl.

Z malého městečka staly se lázně, kterým kyne dobrá budoucnost. Přišli a snad ještě přijdou mnozí, kteří by si chtěli přivlastniti zásluhy o založení poděbradských lázní, a proto je třeba včas říci: skutečným zakladatelem poděbradských lázní byl kníže Filip Arnošt z Hohenlohe Schillingsfürstu.

K uctění památky knížete a kněžny byly také svého času pojmenovány dva prameny, které měly označení „Pramen knížete Filipa Arnošta z Hohenlohe Schillingsfürstu“ a „Pramen kněžny Chariclée z Hohenlohe Schillingsfürstu“. Dále byl založen fond soukromou sbírkou utvořený, který je ve správě obce. Fond měl sloužiti na úhradu nákladů spojených s provedením pamětní desky nebo busty knížete, která měla vyjádřit vděk Poděbradských zakladateli lázní.

Alois Neugebauer, lesní rada velkostatku poděbradského v. v.