Čeněk Gregor
|
Čeněk Gregor Dne 17. listopadu 1893 byl zvolen do čela pražské obce dosavadní náměstek starosty Čeněk Gregor. Současně vstoupila v platnost politická dohoda mezi staročechy a mladočechy, jíž byla místa v městské radě rozdělena, a mladočeši devíti radními vedle patnácti staročechů získali podíl na řízení města. Křeslo prvního ze dvou náměstků starosty obsadil vůdce radniční mladočeské frakce dr. Jan Podlipný. Navázání spolupráce mezi oběma stranami znamenalo posun politiky radnice od vyhroceného nacionalismu k ideji liberalizace a demokratizace. Bylo reakcí na vývoj situace. Ve Vídni po čtrnácti letech padla vláda tzv. železného kruhu pravice vedená hrabětem Taafem, a tím definitivně vzaly za své snahy o národnostní česko-německé vyrovnání cestou dílčích kompromisních dohod, tzv. punktací. V říšské metropoli i v Praze přes policejní perzekuci zároveň rychle rostl vliv pokrokářských studentských a socialistických skupin a stran, pro něž hlavní již nebyly národnostní cíle, nýbrž demokratické požadavky, především prosazení všeobecného hlasovacího práva. Starosta Gregor zdánlivě stál poněkud stranou tohoto politického kvasu. Původem ze Svratky (narodil se zde 17. srpna 1847), absolvoval pražskou techniku a poté se stal jedním z posledních žáků, stavbyvedoucím a posléze i osobním přítelem architekta Josefa Hlávky, působícího ve Vídni. Když Hlávka v letech 1867–1872 podle vlastního projektu stavěl novou velkou Zemskou porodnici v Praze, svěřil stavební dozor právě Č. Gregorovi. Ten se pak v Praze usadil, oženil a založil vlastní projekční a stavební firmu. Jejím dílem je mimo jiné obnova Národního divadla po požáru (1881–1883), stavba baziliky sv. Václava na Smíchově (1882–1885), stavba Živnostenské banky, domu Hlaholu a dalších staveb. V úřadě starosty, stejně jako již od roku 1890 ve funkci starostova náměstka, se Gregor věnoval především urbanistickým a technickým problémům modernizace města, které byly blízké jeho profesi. Díky jeho osobnímu zaujetí a úsilí se naplno rozvinula velká pražská asanace. Vzápětí ovšem vyvolala hnutí proti plošnému bourání a přestavbě historických čtvrtí města, jehož mluvčím se proslulým spisem Bestia triumphans (1896) stal Vilém Mrštík. V květnu 1894 starosta prosadil schválení projektu Ing. W. H. Lindleye na vybudování moderní kanalizace v Praze a ve vnitřních předměstích. Podle něj byla roku 1896 zahájena stavba hlavního sběrače, shybky pod Vltavou, a tunelu pod Letnou k čisticí stanici v Troji. Základní část jedinečného technického díla, dokončená roku 1907, měla devadesát kilometrů stok. Dne 1. července 1895 byl zahájen provoz moderních Ústředních jatek a dobytčího trhu v Holešovicích. O rok později byla dokončena Staroměstská tržnice v Rytířské ulici a novým obecním tržním řádem byly do jejích hygienických prostor přeneseny trhy z Rytířské a Havelské ulice i z Ovocného a Uhelného trhu. Elektrizace města pokračovala budováním veřejného osvětlení, ale také zahájením stavby prvních tramvajových tras z Florence přes Karlín do Libně, od hlavního nádraží přes Žižkov k Olšanským hřbitovům a ze Spálené ulice na vinohradské Purkyňovo náměstí (dnes nám. Míru). Na jejich realizaci se vedle podniku Fr. Křižíka podílel nový elektrotechnický závod bývalého Edisonova spolupracovníka E. Kolbena. Na jaře a v létě 1895 se stal Čeněk Gregor patronem velké Národopisné výstavy. Zaznamenala stejně triumfální úspěch jako Jubilejní výstava roku 1891 a za pět měsíců ji zhlédly více než dva milióny návštěvníků. Celonárodní nadšení však nesdílela nejmladší generace literátů, zosobněná J. S. Macharem, V. Mrštíkem, A. Sovou, F. X. Šaldou a dalšími, která v posledních dnech výstavy vydala proslulý Manifest české moderny, naplněný deziluzí, skepsí a pocity dekadence. Třebaže Č. Gregor měl k pesimismu umělecké moderny daleko, volbu do úřadu starosty na další funkční období v prosinci 1896 již nepřijal. Až do své smrti 5. listopadu 1917 zůstal členem sboru obecních starších, věnoval se však především vlastní firmě a stavebnímu podnikání. |