Nejstarší písemné zmínky lenního statku ve Vsi jsou ze 13. století. Po morové epidemii v roce 1490 se celé okolí vylidnilo a znova se začalo rozvíjet v roce 1500. Právě tehdy byl vystavěn i renesanční dvůr, který tu je dodnes. Křídlo s obytnou částí přistavěl v 19. století český majitel, vládní rada Vojtěch Hlaváč, pradědeček paní Ondřejíkové. Založil ve Vsi českou školu, vysadil několik třešňových alejí např. při cestě ke kostelu. V muzeu v Lysé nad Labem visí diplom – velký obraz, na němž je poděkování od císaře Františka Josefa za vzornou reprezentaci při výstavě koní v Paříži v roce 1867, kde pradědeček Hlaváč vyhrál zlatou medaili.

Po zabrání pohraničí v roce 1938 jeli Hlaváčovi posledním vlakem do vnitrozemí a dvůr připadl německému důstojníkovi. Za války zde pracovali italští a francouzští zajatci z nedalekého tábora. Jeden z nich po roce 1989 Ves navštívil a vzpomínal, jak po kapitulaci Německa radostí ze svobody rozbili skleník a vrata statku… „Tatínek musel po návratu v roce 1945 všechno opravovat,“ vzpomíná Anna Ondřejíková, „ale nebylo to tak strašné, jako když jsme statek dostali zpátky v roce 1991.“ Na fotografiích nám ukazuje tehdejší stav dvora. Dnešní skvostný koncertní sál má na snímcích propadlý strop, vyřezané trámy… Patnáct let neobývaný a zdevastovaný statek byl pro okolí zdrojem dřeva na topení a stavebního materiálu. Podlahy zůstaly jen tam, kde nebyly vidět pod troskami a smetím, pod malovaným renesančním trámovým stropem zdejšího Rytířského sálu dnes můžete posedět v jedné frýdlantské restauraci – tady museli vyrobit nový.