Studia na lékařské fakultě v Praze dokončil v roce 1870. Pracoval na různých místech: v nalezinci, na oddělení vnitřních chorob, na kožním a chirurgickém oddělení všeobecné nemocnice. V roce 1872 se habilitoval z dějin lékařství a epidemiologie. Od tohoto roku byl primářem oddělení pro nemoci kožní a příjičné ve všeobecné nemocnici v Praze. Mimořádným profesorem dermatologie a syfilidologie a přednostou české kliniky pro nemoci kožní a příjičné se stal v roce 1883. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1896. V letech 1916/17 byl rektorem, 1917/18 prorektorem Karlovy univerzity. Vybudoval první českou dermatovenerologickou kliniku, zaváděl nové vyšetřovací metody, založil českou vědeckou dermatologickou literaturu. Je také autorem první české učebnice o venerických chorobách, která měla tři díly a vycházela v období let 1911 – 1920. Zajímala ho také problematika sociálního a veřejného zdravotnictví. Velmi intenzivně se věnoval historii medicíny, kterou nejen přednášel, ale také publikoval zajímavé statě nejen o nejstarších dějinách medicíny a některých jejích významných osobnostech, ale i o vývoji pohlavních nemocí a prostituci, o epidemiích, o vývoji soudního lékařství atd.