Poblíž Kolína je mlýn zvaný Klavary. Místo je připomínáno v souvislosti se župním hradem Oldříšem, k němuž prý patřívaly čelední dědiny Kravaře, Koňárovice, Ohaře a Chrčice. Za husitských válek Kravaře zanikly, ale mlýn zůstal jako jediný zachován.

O Klavarském mlýnu je psáno, že jej roku 1289 založil se svolením Hynka z Dubé Martin Žibřid. Mlynářská práce byla svěřena Kundrátu Kurtfruntovi. Ten byl povinen odvádět z mlýna dvě pětiny výnosu a mimoto každoročně ,,8 vepřů po 7 neděl se vykrmovalo pro pana Hynka z Dubé“.

Zda však byl zmíněný rok opravdu počátkem Klavar, nebo zda tehdy tento mlýn vznikl na základech předchozího, který podle některých známek mohl pocházet již ze století 12. (nebo dokonce 10.), nedá se s určitostí doložit. Naopak bezpečně se ví, že Hynek z Dubé prodal Klavary už 12. října 1290 s dalšími vesnicemi klášteru v Sedlci. Tomu pak patřily do roku 1437, kdy je císař Zikmund cisterciákům odňal a zboží jako zástavu postoupil knězi Bedřichu ze Strážnice. Mlýn se stal součástí kolínského panství. Roku 1454 mlýn spravovala královská komora. V roce 1556 se klavarský mlýn dostal do majetku rodu Karla staršího ze Žerotína. Žerotínové si jej příliš nehleděli a roku 1581 jej za 80 kop prodali rytíři Mikuláši Hlaváčovi z Vojenic a Cerhének (Cerhýnek). V opraveném mlýně hospodařil mlynář Michal, který nejen mlel mouku, ale začal ve velkém vyrábět i kroupy, na nichž zbohatl.

V třicetileté válce, roku 1629, mlýn lehl popelem. Znovu jej postavili příslušníci šlechtického rodu Hlaváčových, mlýn se stal součástí cerhenického panství. Majitelka Johanna Ludmila Hlaváčová, rozená Šléglová ze Šicndorfu, po ovdovění znovu provdána za Viléma Střelu z Rokycan, odmítla po třicetileté válce nejen zaplatit za Klavary 287 zlatých 27 krejcarů, ale i odvádět roční plat 2 kopy 2 groše. Soudní při však prohrála, neboť mlýn byl poddanský.

Dalším majitelem mlýna od r. 1690 byl Vratislav hrabě ze Šternberka. Připojil mlýn k cerhenickému panství, kam patřil až do r. 1848. Ani on nedosáhl osvobození od plateb. Když pak bylo potřeba opravit jez, požádal s odvoláním na poddanství mlýna královskou komoru o příděl 100 dubových kmenů pro sdělání skříní na jez a 100 sáhů kamene na jejich vyplnění. Dostal však pouze kmeny do základů jezu, ostatní si musel pořídit na vlastní náklady. Pří cerhenickém panství zůstaly Klavary do roku 1848, ale už od počátku 18. století na nich soukromí mlynáři získali dědičný nájem.

Zaznamenány jsou kupní smlouvy z 6. dubna 1811, 28. září 1829, 5. července 1831, a konečně z 3. prosince 1843 (48?), kdy mlýn koupila rodina Slánských. Mlynář Jan Slánský stál tehdy v popředí veřejného i vlasteneckého života kraje a mlýn přivedl k rozkvětu. Mlýn zmodernizoval, pseudogoticky přestavěl a upravil i okolí. R. 1884 nechal podle projektu Ottokara Douši v zahradě postavit letohrádek (dnes zřícenina). Po jeho smrti jej převzal syn Břetislav. Ten však mlýn s 50 měrami pozemků a 5 měrami sadu prodal 5. února 1918 Františku Procházkovi.

Dne 20. února 1920 Klavary včetně mlýna vyhořely. V té době měl mlýn v nájmu starokolínský mlynář Loupal. Majitel František Procházka postavil mlýn nový, v roce 1928 vybavený moderními stroji a v únoru 1929 daný do provozu. Denně zpracovával 4 vagóny obilí. Mlelo se zde až do poloviny padesátých let devatenáctého stol., později mlýn sloužil jako šrotovna a mísírna krmiv. Do roku 1949 se u mlýna nacházel oblíbený výletní hostinec (založený již v roce 1890). - Od r. 1992 je mlýn opuštěn a chátrá, část rozlehlého objektu je využíván jako pila.