Dva překladatelé zaměstnaní v USIS (United States Information Service - předchůdce USIA) při americké ambasádě v Praze se dne 13. března 1950 stali nezvěstnými. Byli to osmadvacetiletý Lubomír Elsner, vedoucí oddělení tlumočníků, a třiadvacetiletá slečna Dagmar Kačerovská. Již počátkem března cestou z kanceláře byli zatčeni a odvezeni na Pankrác. Zmizeli, aniž by někdo dostal informaci, co se s nimi stalo.

Československý občan Ivan Elbl, zaměstnanec USIS, byl 6. dubna 1950 zatčen a vyslýchán Státní bezpečností, propuštěn byl následujícího dne. Dne 12. dubna 1950 rezignoval na svou funkci v Knihovně Informační služby Spojených států v Praze, kde byl zaměstnán. Podobně rezignovala další pracovnice USIS Růžena Soumarová, také vydala písemné prohlášení, které bylo publikováno. 

Elbl v rezignačním dokumentu obvinil USIS,  knihovnu a tiskového atašé amerického velvyslanectví Josepha C. Kolárka, že vedou propagandistickou kampaň proti Československu. Oznámil, že se českoslovenští zaměstnanci amerického velvyslanectví dopouštějí vlastizrady. Toto jeho udání bylo široce publikováno v médiích a v ČTK. Dne 12. dubna ambasáda USA v Praze požádala nótou československé ministerstvo zahraničí, aby byla zveřejněna oficiální reakce na Elblovo prohlášení a aby vláda potvrdila, že nemá námitky proti zaměstnávání občanů Československa na velvyslanectví.

Zástupkyně přidělence velvyslanectví a ředitelka Knihovny USIS v Praze Katherine Kosmak vydala čestné prohlášení, že se jí Státní bezpečnost pokusila získat ke spolupráci. Toto česné prohlášení bylo 15. dubna formou nóty  předáno československému ministerstvu zahraničí.

Ve zjevně nespravedlivém vykonstruovaném soudním procesu, prvním, na který byli vpuštěni zahraniční novináři, byli 18. dubna obviněni ze špionáže, vlastizrady a z šíření nepravdivých informací,  z napomáhání „štvavým“ kampaním západního tisku a z hospodářské špionáže pro americké výzvědné služby (včetně vyzrazování patentů) a odsouzeni Elsner k 18 rokům a Kačerovská k 15 rokům vězení.

V souvislosti s tím byl následujícího dne 19. dubna 1950 Josef Chester Kolarek, tiskový atašé americké ambasády a ředitel USIS v Praze, obviněn z vyzvědačství a šíření nepravdivých informací („transmitted untrue, imaginary and slanderous news“) za účelem jejich vysílání do Československa prostřednictvím Hlasu Ameriky. Joe Kolarek byl obviněn, že usiloval o získání dokumentace o prezidentském sídle na zámku v Lánech, čímž prý ohrožoval bezpečnost prezidenta Gottwalda. Bylo mu dáváno za vinu, že publikoval necenzurované články ve zpravodajském bulletinu, který se pak rozdával v Americkém centru. Následně byl vyhoštěn k termínu 22. dubna v poledne (po pěti letech působení v Praze). Americké informační centrum a knihovna USIS v Praze a Bratislavě byly uzavřeny. Kolarek před uzavřením centra rozdal na Václavském náměstí 3000 knih a 10000 časopisů českým občanům.

Následujícího dne československé ministerstvo zahraničních věcí oznámilo velvyslanci Ellis O. Briggsovi (*1.12.1899 † 21.2.1976, v letech 1949-1952 velvyslanec USA v Československu), že má do dvou týdnů snížit počet pracovníků ambasády o dvě třetiny (z Prahy odchází celkem 48 rodin). Nesplní-li požadavek, bylo mu vyhrožováno, že v takovém případě ministerstvo nemůže nést odpovědnost za bezpečnost amerických diplomatů.

Zatímco v Polsku, v Maďarsku, v Jugoslávii a v Sovětském Svazu byla informační centra USIS zachována, kromě Československa byla podobná centra uzavřena ještě v Bulharsku a v Rumunsku.

Spojené státy reagovaly na diplomatickou roztržku společně s Británií a Francií odpovídajícím diplomaticko-politickým způsobem vypovězením československých diplomatů. Případ Elsner-Kačerovská byl ze všech komunistických režimů ve východní Evropě prvním a nejzávažnějším případem otevřeného nepřátelství vůči USA. Stal se jedním z podnětů, na základě kterých se změnila americká zahraniční politika vůči komunistickým režimům. Podle některých autorů je právě tento okamžik na State Departmentu považován za začátek studené války.

Pozn.: Ve stejný den byli odsouzeni v procesu se skupinou Ing. Bervidy k trestu smrti Josef Heřmanský a Josef Černoušek, k trestu žaláře na doživotí Josef Anderle, k 25 letům žaláře Josef Karásek a Ludmila Černá, k 20 letům žaláře Vlastimil Novotný, František Michal a Vilma Kolčavová. Další obžalovaní byli odsouzeni k trestům od 2 do 18 let. Celkem bylo odsouzeno „šestnáct velezrádců a špionů, pomocníků americké CIC, šestnáct lidí bez páteře, šestnáct zločinců, odchovanců Zenkla a spol.“. Josef Heřmanský jako zaměstnanec Aeroklubu byl v úzkém styku s Ing. Bervidou, předúnorovým sekčním šéfem odboru letectví. Věděl o úmyslu Ing. Bervidy emigrovat a v zahraničí pracovat proti komunistickému režimu, vytvářel zpravodajskou síť, vyzradil agentu CIC Bervidovi „důležitá hospodářská fakta“. Heřmanský si opatřil zbraně a chtěl vyvíjet teroristickou činnost. Bervida slíbil dodání dalších zbraní s tlumiči a vysílačky, požadoval zprávy o SNB, o průmyslu, o rudných dolech, o zahraničním obchodu. Ludmila Černá „má nenávist k lidu vepsánu přímo v pichlavém obličeji.“

Ve stejné době probíhal soudní proces se skupinou „zrádných řádových kněží, kteří podporují a kryjí zrádce, špiony, banderovce a různé nejšpinavější spiklence.“

Je pravděpodobné, že zadržení Harryho D. Payna před americkou ambasádou v lednu 1950 s následujícím výslechem souviselo s tímto případem. Otec Josefa Kolárka, který se jmenoval rovněž Josef, byl přítelem Franka Payna, otce Harryho, oba žili v Baltimore MD. Otec dopisem opakovaně vyzýval Harryho, aby se s Kolárkem sešel. Harry byl v té době sledován Státní bezpečností pod krycím jménem Kačer. Státní bezpečnost patrně rozpracovávala několik variant diplomatické roztržky a jednoho z prvních zinscenovaných procesů, který byl propagandisticky využit v médiích.

Joseph Chester Kolarek absolvoval St. Martin's School a promoval v roce 1933 na Polytechnickém institutu v Baltimore. Ve třicátých letech pracoval v Baltimore News-Post, později pro Washington Times-Herald. Během druhé světové války působil v New Yorku v Úřadu válečných informací (Office of War Information). Po válce se stal tiskovým atašé a ředitelem USIA (United States Information Agency) v Praze. Vedl také tehdy velmi populární knihovnu na americké ambasádě v Praze.  Po vyhoštění působil v Bělehradě a i tam se stal předmětem propagandy jugoslávského režimu. Pracoval potom v Berlíně, v  Guineji a Bonnu (v roce 1966 byl v Československu znovu začleněn mezi zájmové osoby StB. V roce 1970 opustil státní službu a do roku 1977 pracoval jako zahraniční korespondent pro Washington Post. Zemřel v roce 1987 na rakovinu plic. Jeho otec Josef (nar. 1884) pocházel z území pozdějšího Československa, usadil se v Marylandu.

Podrobnější informace: ANATOMY OF A SATELLITE