Projektováním trati přes průsmyk Semmering jako součásti jižní dráhy byl v roce 1841 pověřen Carl von Ghega. Stavba probíhala pod jeho dohledem v letech 1848 - 1854, podílelo se na ní 20 000 pracovníků, třetina z nich byly ženy. Tunely se razily ručně, bez mechanizace, používal se černý prach.
Na trati je 14 tunelů, 16 viaduktů (některé jsou dvoupatrové), trať bedepřes 118 menších kamenných a 11 železných mostů. Celková délka údolí a propastí přes které vlaky projíždí po viaduktech a mostech je 1,6 km. Nejdelším viaduktem je s délkou 228 metrů Schwarza-Viadukt, nejvyšší je Kalte-Rinne Viadukt vysoký 46 metrů. Celková délka tunelů je 4,5 km, nejdelší z nich jsou vrcholový starý Semmeringtunnel s délkou 1 431 metrů a nový Semmeringtunnel 1 512 m, nejkratší je pouze čtrnáctimetrový Krauseltunnel (13,55 m). Nejvyšší bod trati se nachází v nadmořské výšce 897 metrů. Slavnostního otevření trati 16. května 1854 se osobně zúčastnil i císař František Josef I. s chotí Alžbětou.
Ing. Alois Lahoda se podílel na výstavbě jako jeden z inženýrů a při tom namaloval unikátní obrázky, které dokumentují stavbu. V Technickém muzeu ve Vídni jsou uloženy jeho kresby a malby a také jeho deníky z období stavby.