Adolf Liebscher, byl český malíř-figuralista, příslušník generace Národního divadla, jeden z nejpopulárnějších umělců 80. a 90. let 19. století. Bratr malíře Karla Liebschera. Otec architekta a malíře Adolfa Liebschera mladšího.
Narodil se v Praze na Novém Městě jako prostřední ze tří dětí c. a k. stavebního inženýra Josefa Liebschera (1819–1877) a jeho ženy Marie, rozené Fischerové (*1826). Rodina se po asanaci přestěhovala na Staré Město do novostavby domu V Kolkovně č. 3; dům je dodnes zkrášlen jeho malbami. Adolf vystudoval v Praze českou reálku, po ní navštěvoval tříletý kurs pro učitele kreslení na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Upozornil na sebe účastí v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla, v níž dostal druhou cenu a jeho lunety (Melodrama, Operetta, Fraška, Epos, Veselohra, Ballet, Opera a Drama) byly umístěny na chodbě. Poté strávil několik měsíců v Itálii a od roku 1881 byl učitelem kreslení na pražské technice. V roce 1882 se oženil s Aloisií Barochovou.
Obdržel první cenu v soutěži na malovaná okna pro kostel sv. Ludmily na Vinohradech. Zúčastnil se soutěží na zhotovení sgrafit pro Rudolfinum (1884) a pro nádvoří Národního muzea (1887). Zhotovil řadu dekorativních maleb pro budovy v Čechách a na Moravě – Gröbeho vilu v Havlíčkových sadech( Senoseč ), vilu Ottomara Klingera v Novém Městě pod Smrkem, Besední dům ve Vyškově, průčelí radnice a záložny v Kolíně, kapli v Lochovicích a kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích. Je autorem slavnostní opony divadla v Lublani.

Vytvořil řadu historických výjevů (Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, Žižka před Kutnou Horou), krojových studií (Morava a Slovensko,Valašská Madonna) a oltářních obrazů. Byl rovněž plodným ilustrátorem – například Vrchlického Sv. Prokopa, Čechova Václava z Michalovic, Ottovy výpravné publikace Čechy nebo Sedláčkova monumentálního díla Hrady a zámky. Mnoho jeho ilustrací uveřejnily i časopisy Zlatá Praha a Světozor. Své práce založil na pečlivém studiu a vyjadřoval je efektní, dramaticky živou kresbou.Spolu s bratrem Karlem vytvořili panoramatický obraz Švédové na Karlově mostě, umístěný v petřínském bludišti.

Adolf Liebscher (11.3.1857 v Praze - 11.6.1919 v Potštejně nad Orlicí) malíř a ilustrátor.
Mladší bratr malíře Karla Liebschera. Po studiu na reálné škole v Praze nastoupil do Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni. Roku 1877 se zúčastnil soutěže na výzdobu foyer Národního divadla a obdržel druhou cenu. Poté vyzdobil osm lunet v divadelní chodbě Národního divadla.
Zařadil se tak mezi umělce generace Národního divadla. Od roku 1881 byl nejprve učitelem kreslení, od roku 1895 docentem a od roku 1911
jako mimořádný profesor kreslení na České vysoké škole technické v Praze, kde vyučoval až do své smrti. Roku 1885 v Rudolfinu měl první svojí větší výstavu obrazů a studií, figurálních a krajinářských zachycených z jeho cest po Itálii, Moravě a Slovensku. Zúčastnil se také soutěže na výzdobu Národního muzea v Praze a získal druhou a třetí cenu. Společně se svým bratrem uspořádali soubornou výstavu v Kutné Hoře. Poté získal třetí cenu při soutěži o výzdobu dvorany Rudolfina v Praze. První cenu dostal roku 1897 při soutěži o výzdobu maleb oken v kostele Sv.Ludmily v Praze-Vinohradech. Podílel se výzdobách mnoha dalších staveb
nejen i nás, ale i v zahraničí. Ve velkém rozsahu se věnoval nástěnným a nástropním malbám. Jeho doménou byly také velké obrazy s historickými náměty zejména s naší historie - Boj se Švédy na Karlově mostě, Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, Žižka před Kutnou Horou. S oblibou také zachycoval český a moravský venkov s jeho folklorem, který zachycoval na menších obrazech portrétních a především krajinářských. Jeho akademicky orientovaná, dobově ceněná tvorba naturalistického vyznění byla mnohdy dovedena až romantickému sentimentu a líbeznosti. Vlivem Vojtěcha Hynaise, který byl po krátkou dobu v Paříži jeho učitelem, se do jeho tvorby dostalo světlo v plenéru a později začala jeho malba být v důsledku sílícího vlivu impresionismu dynamicky uvolněnější a koloristicky sytější. Jako ilustrátor spolupracoval na obrazovém doprovodu velkých knižních edic jako byly například Ottovy Čechy, zámky a hrady Augusta Sedláčka. Po jeho smrti bylo uspořádáno několiv výstav jeho umělecké pozůstalosti - roku 1919 v Domě umělců v Praze, roku 1928 v Topičově salonu v Praze a též souborná společná výstava
bratrů Adolfa a Karla Liebschera v pavilonu Myslbek roku 1943 v Praze.