Nymburk
královské město
Název Nymburk je odvozen od latinského Novum Castrum, Neuenburch - Neuburg - Nimburg - Nymburg - Nymburk

1257 král Přemysl II. uvedl do Nymburka dominikány

královna Eliška Přemyslovna se v Nymburce ukrývala před Jindřichem Korutanským

 

Zpět na hlavní stránku

 

Die Königl. Stadt Nimburg im Bunzlauer Kreise.
Aufgenomen vod Joan Jos. Distler An. 1723
Gemalt von Joan Venuta An. 1823.

Královské město Nymburk se rozkládá na obou březích řeky Labe, v úrodné části středního Polabí. Leží v nadmořské výšce 186 m, přibližně 50 km východně od Prahy, a má téměř 15 000 obyvatel. Městské památky zahrnují chrám sv. Jiljí, vzácnou ukázku gotické cihlové architektury z let 1280 - 1380, část cihlové hradby v lokalitě Na Přístavě, oba vodní příkopy, kterými dodnes proudí říční voda. Dále kapli sv. Jana Nepomuckého - původně součást kostela dominikánského kláštera z 13. století, obnovenou renesanční radnici z roku 1526, bývalou městskou vodárnu z roku 1597 zvanou Turecká věž, morový sloup z roku 1717 a zpřístupněnou část renesanční sladovny ze 16. století v přízemí budovy Městského úřadu v ulici U Staré sladovny. Z Nymburka pochází několik významných osobností, např. František Rachlík (spisovatel), bratři Václav a Josef Kramolínovi (barokní malíři), Jan z Wojkowicz (básník a spisovatel) a ing. Emil Zimmler (projektant vodních cest). Na počest hudebního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského pořádá město každoročně mezinárodní hudební festival - Nymburské dny B. M. Černohorského. Ve města žila a tvořila celá řada dalších osobností, např. spisovatelka Božena Němcová, básník Jan Neruda, hudební skladatel Václav Kálik či režisér Miroslav Macháček. Zcela výjimečné postavení má v Nymburce spisovatel Bohumil Hrabal, který ve zdejším pivovaru prožil své dětství a mládí.

Kostel sv. Jiljí 1845

 

 

Historie vzniku města

Počátky osídlení strategického opukového pahorku nad řekou, přes níž vedl vyhledávaný brod, sahají hluboko do historie. Území dnešního Nymburka i jeho bezprostřední okolí je soustavně obýváno od doby neolitické. Důkazem jsou archeologické nálezy na jeho území. Ty byly zvlášť hojné v době výstavby seřaďovacího nádraží v období druhé světové války. Pozoruhodný je zejména objev kostrového hrobu z mladší doby kamenné (3600 let před Kristem). Tento skříňový mohylový hrob byl odkryt v roce 1994, jedná se o zcela unikátní nález.

V době bronzové stálo přibližně na místě prostoru kolem dnešního kostela sv. Jiljí opevněné hradiště. Později v 9. století na stejném místě stálo slovanské sídliště obklopené hradbou a příkopem. Tehdejší přístupové cesty určily půdorys budoucího města.

Jádro středověkého Nymburka leží v místech největší sídelní přitažlivosti, na ústí Mrliny s Labem, jak dokazuje doložený název původní osady Usk (Ústí). V těch místech byl také brod přes Labe.

Další historické jméno Nymburka - Svinibrod je známé z Hájkovy kroniky, jinde zmíněno není. Existence brodu přes Labe předpokládá starou cestu od jihu k severu, jenž bývá nazývána žitavskou. Směřovala od Kouřimě přes Sadskou, Nymburk a odtud na Mladou Boleslav. Po založení města vznikla cesta na Starou Boleslav přes Lysou nad Labem a dále na východ k Hradci Králové, do Kladna a Slezska. Podle toku Mrliny vedla další velmi stará cesta směrem k župnímu hradu Havrani a dál na severovýchod do Podkrkonoší (k Jičínu). K jihovýchodu směřovala cesta k Libici nad Cidlinou a dál směrem jihovýchodním na Moravu přes dnešní Havlíčkuv Brod a Jihlavu.

Již na konci 18. století byla prvními osvícenci odmítnuta hypotéza o založení města (Vícemílova) roku 779, jak je uvedeno v Hájkově kronice.

Tradovalo se, že nejstarší písemnou zmínkou, která se vztahuje k dnešnímu Nymburku, je listina z 5.2.1219, kterou papež Honorius III. potvrzuje klášteru v Teplé dvůr v Nové Hoře nad Labem z věnování zakladatele kláštera Hroznaty. Údajně jméno Nová Hora je překladem německého Neuberg či Neuburk. Později se prosadilo vysvětlení, že zápis vztahuje k městu Litoměřice.

Nejstarší dochovaná listina o městě Nymburce vydaná pro zdejší dominikánský klášter pochází z roku 1257, ale tento text je znám pouze z rukopisu ve formulářové sbírce, nezachoval se v originální listině ani v nějakém kopiáři, pochází pravděpodobně z pozdější doby. Historický výzkum toto datum zcela jistě vyloučil a naopak klade vznik listiny pro dominikánský klášter až na samý sklonek vlády krále Přemysla Otakara II. přesněji mezi 25. listopad 1274 a 21. listopad 1276.

O zakládání města nás poučuje listina z formuláře Jindřicha z Isernie, královského pronotáře Přemysla Otakara II. Její datování k roku 1257 je zřejmě nesprávné a podle rozboru se hodí spíš k posledním letům Přemyslovy vlády (1276-8), z textu však vyplývá, že město Nymburk nad Labem bylo vyměřeno, neboť král dává bratřím řádu kazatelského (dominikánům) výměru pozemků k vystavění kláštera sv. P. Marie. Přesto se traduje jako nejpravděpodobnější datum rok 1275, kdy král Přemysl Otakar II. uložil lokátorovi Konrádovi (někdy se uvádí Kunrátovi), aby vyměřil a zřídil město Nymburk. Lokátor vyhledával místa vhodná pro založení královských měst. Zvolená místa posoudil a vyměřil. Při tom navrhnul i opevnění města. Lokátor Konrád již měl zkušenosti, vyměřil o jedenáct roků dříve v roce 1264 město Čáslav, kde použil stejný systém hradeb, věží, bran i příkopů. Půdorys města vycházel z tehdejšího modelu okrouhlého půdorysu města s centrálním náměstím a kostelem (půdorys zachován dodnes). Brány byly koncipovány podle tehdejších již existujících obchodních cest. Král Přemysl Otakar II. povolal do města německé osadníky od dolního Rýna, kteří měli zkušenosti se stavbami z pálených cihel (nedostatek kamene),  a holandské osadníky. Holanďané měli zkušenosti se stavbou opevněných měst na vodních tocích.

Lze tedy mít za jisté, že město Nymburk bylo založeno ke konci vlády Přemysla Otakara II a bylo pak po ukončení zmatků vlády braniborské budováno za vlády Václava II, v období politické stabilizace země.

Za Václava II. (1271-1305, korunován 1283) došlo též k výstavbě gotického chrámu sv. Mikuláše (dnes kostel svatého Jiljí) a dominikánského kláštera. Město bylo obehnáno (1288-1305) hradbami z pálených cihel s padesáti dvěma (45) věžemi (baštami) a dvěma obrannými příkopy s malým a velkým valem napájenými z Labe. Město se nacházelo na ostrově. Vstup do města zajišťovaly čtyři městské brány ve věžích a branka (fortna) k řece mezi dvěma nestejně vysokými věžemi u bývalého královského hradu na nároží dnešního Kamenného domu (zbořen počátkem 20. stol., nyní je na místě Okresní soud). Fortna (také zbořena počátkem 20. století) vedla k brodu a možná hypotetickému starému mostu. Na západ směrem k Lysé nad Labem vedla brána Svatojiřská (Pražská), na severozápad vedla brána Velelibská též zvaná Boleslavská, na severovýchod pak Bobnická brána. Na jižní straně stála Mostecká neboli Labská brána s věžními hodinami, na kterou navazoval dřevěný most přes Labe (1335). Větší z věží této brány byla v době renesance opatřena zdobnou fasádou. Brány měly hranolový tvar a byly tří či čtyřpodlažní. Průjezd v přízemí vytvářely gotické lomené vstupní oblouky, na vnější straně doplněný spouštěcí mříží a bytelnými vraty. U Svatojiřské brány bylo navíc vybudováno předbraní s cimbuřím zasahující do obranného příkopu a padací most. Vnitřní hradební cihlová zeď byla téměř 1 600 metrů dlouhá a dosahovala výšky 7-8 m a byla 126 cm široká, věže byly o 3 m vyšší a byly od sebe vzdálené na dostřel kuše. Vnější stěny hradeb byly postaveny z pevných pálených cihel, vyplněny byly opukovou drtí a vápennou maltou. Nebyla zde stálá posádka, ta byla jen u bran. Počítalo se s domobranou obyvatel, a v té době nesměla mít zeď přistavený žádný domek. Hradební zeď neměla cimbuří a byla zakončena šikmou pultovou stříškou, aby po ní případný útočník nemohl přebíhat k věžím, ze kterých se vedla obrana města. Do opevnění byla zabudována vodárenská věž zvaná Turecká z roku 1597.

Bývalý Kamenný dům a fortna

Mostecká a Boleslavská brána byla stržena po velkém požáru města v květnu 1838. Svatojiřská brána byla zbořena roku 1871 a stejný osud potkal i poslední Boleslavskou bránu v roce 1884.

V roce 1310 Nymburk poskytl útočiště Elišce Přemyslovně (1292-1305), která tehdy prchla z Prahy před intrikami svého švagra Jindřicha Korutanského. Princezna využila pohostinství nymburských měšťanů a zůstala zde ukryta téměř celý měsíc v hostinci U černého orla na nymburském rynku. Její manžel a český král Jan Lucemburský to městu nezapomněl a odvděčil se mu udělením mnoha výsad a bylo posíleno opevnění, a tak byl Nymburk po celou dobu středověku důležitou oporou královské moci. Rovněž jeho syn Karel IV. přispěl k rozšíření vlivu a bohatství města.

Město po celý středověk patřilo mezi nejvýznamnější města v zemi. Již záhy po svém založení se Nymburk stal jedním ze měst v linii chránící Prahu. Bylo důležitou oporou královské moci.

V husitských válkách v 15. století byl zničen pouze klášter dominikánů a mniši z něho byli vyhnáni. Město díky svému poddání se Pražanům zůstalo nedotčeno. Po husitském období byla mezi oběma příkopy postavena vnější parkánová zeď z opuky se střeleckými baštami. Rozkvět Nymburka trval po celé období gotiky a renesance prakticky do začátku 17. století. Koncem 16. století vznikla v Nymburce zásluhou Samuela Ignáce Turnovského poštovní stanice.

Předěl v historii královských měst znamenal rok 1547, kdy v důsledku porážky stavovského odboje postihla všechna města, tedy i Nymburk, konfiskace majetku a ztráta privilegií. Ještě větší a drtivější úder však do života bohatého a výstavného měšťanského sídla zasadila třicetiletá válka (1618-1648). Nymburk patřil mezi válečnými útrapami nejvíce postižená města. Město bylo několikrát vydrancováno, vypáleno a vypleněno saskými vojsky poprvé roku 1631 a o tři roky později znovu těmi samými vojsky. Nejčernějším dnem v historii města byl 16. srpen roku 1634, kdy byl Nymburk zcela vydrancován, pevnost téměř zničena, hradby pobořeny, veškeré obyvatelstvo ukryté v kostele vyvražděno. Po tomto drancování a řádění saských vojsk zůstalo ve městě pouze 11 nepoškozených domů a několik desítek obyvatel. Nymburským měšťanům se podařilo vypořádat s válečnými škodami a obnovit růst města teprve až koncem 17. století. Jen pomalu se sem vracel život, často ještě narušován velkými požáry. Tím největším a nejničivějším byl velký požár, který ve městě vypukl v noci z 13. na 14. května 1838. Ohni padlo za oběť 82 domů i se stodolami, shořela nejhezčí z městských bran – Zálabská i s hodinami a radnice s věží, podloubí na západní straně náměstí již nebylo nikdy obnoveno. Město tak ztratilo svůj starobylý historický ráz, zůstalo jen několik němých svědků slavné gotické minulosti.

Telegraf byl zaveden v roce 1850. První místní telefony byly instalovány v roce 1900 a o dva roky později i linky meziměstské.
V 19. století se město začalo industrializovat, přičemž nejvýznamnějším podnikem se stala železnice (trať Kolín-Nymburk-Mladá Boleslav 1870), jejíž správa v Nymburce vybudovala své ředitelství, dílny, topírnu a železniční kolonii. Mimo to ve městě vznikl cukrovar, pivovar, korkovna, likérka, nemocnice, sirotčinec, škola a gymnasium a místní mlýny byly zmodernizovány. Díky vzrůstajícímu blahobytu, který industrializace přinesla, si město mohlo dovolit budování veřejných staveb. Byla tak postavena nemocnice, měšťanská škola, sokolovna, evangelický kostel a synagoga. Rozvoj pokračoval též v první polovině 20. století, kdy proběhla úprava toku Labe, vznikla proslulá budova krematoria a řada dalších moderních staveb.

 

 

 

 

Turecká věž a Šafaříkův mlýn

 

 

B. Bürger 1845

Náměstí

 
 

 
Pražská brána
 

 
Josef Šembera 1818: Svatojiřská brána
 

 
Josef Šembera 1818: Bobnická brána
 
 

 

 
 
 

 
Most přes vodní příkop - traduje se, že je původní
 

Přibližná představa o opevnění města

 

Chrám sv. Jiljí

 

Kostel sv. Jiljí
 

Náhrobek u kostela sv. Jiljí

 

 

 

 

 

Zpět na hlavní stránku



Zpět na Místa