Nálet na náš domov dne 14.2.1945

Středa 14.2. byl vlahý předjarní únorový den. Před obědem jsem se zastavil v kuchyni, maminka dokončovala oběd. Právě byla u nás Blanka, tehdy čtrnáctiletá sestřenice, která mamince přinesla nějaký vzkaz od tety. Bylo skoro půl jedné, v tuto dobu jsme obvykle začínali obědvat, dědeček Jan k nám nahoru do našeho bytu přicházel na oběd.

Najednou jsme slyšeli temné silné výbuchy, které následovaly rychle za sebou a blížily se k nám. Současně se ozvala poplachová náletová siréna. Všechno se odehrávalo ve vteřinách. Maminka nám řekla, abychom se přikrčili na zemi. Zastihl nás strašný výbuch, přímý zásah letecké tříštivé bomby do našeho domu. Celý dům se otřásl jako při zemětřesení. Tlakem vzduchu byly vyraženy všechny dveře a okna. Ovzduší v domě se zatemnilo z rozbitých omítek. Všichni jsme běželi do mezaninu, kde měl svůj byt dědeček Jan. Dveře jeho bytu byly vyraženy, když jsme chtěli vstoupit z předsíně do jeho pracovny, zela tam místo jeho pokojů propast až do základů domu. Celý půdorys dvou pokojů užívaných dědečkem byl úplně zničen od střechy až do sklepů. A dědeček, milý a předobrý a laskavý dědeček, zahynul. Byl to strašný otřes.

V sousedních kancelářích pana Vojtěcha Frýda, který zde v mezaninu měl umístěno vedení svého importního strojírenského podniku, jsme zjistili, že do oken napadaly zápalné fosforové bomby, od kterých se šířil požár dovnitř. Začali jsme tyto malé požáry hasit, avšak protiletecké orgány ohlásily, že celý dům hoří a že není žádné naděje na jeho záchranu.

Záchranné jednotky už dům vyklízely. Vyběhli jsme ještě zpět k našemu bytu. Tatínek s maminkou se pokusili vynést nějaké osobní dokumenty, já jsem ještě vyběhl po schodišti do horních pater, abych pomohl, kdyby tam byl někdo zraněný. „Celý dům je v plamenech“, volal jsem, „utíkejte ven!“  Cestou dolů už na schodišti šlehaly vysoké plameny z rozbořené části domu, schody byly na několika místech zavalené sutí.

Sešli jsme se na protější straně ulice, maminka vyběhla na ulici jen v domácích střevících bez bot. Tatínek měl propálený kabát na zádech. Schovali jsme se do protileteckého krytu v Orbisu naproti našemu domu. Když nálet a poplach skončily, vyšli jsme na ulici. Náš dům byl celý v plamenech. Na zastávce hořela tramvaj.