Poplužní dvůr (popluží, panský dvůr, vrchnostenský dvůr) je organizační jednotkou hospodařící na panských pozemcích (dominikální půdě) kterou panovník uděloval jako léno (podmíněná držba, lat. feudum) šlechticům (leníkům, vazalům) na základě slibu podpory, účasti na shromážděních svolaných panovníkem a finanční nebo vojenské podpory v případě vojenského tažení. Leníkem mohl být šlechtic, církevní hodnostář, klášter, biskupství apod. Pro neposlušnost mohl panovník léno odejmout. Stejně jako statky byly v léno udělovány i výnosné úřady (beneficium). Ztrátové dvory se parcelují a prodávají.

Poplužní dvůr zahrnoval prostory sloužící k ubytování čeledi (čeledník, ratejna), k ustájení živého inventáře (chlév, maštal), ke skladování vymláceného obilí (sýpka) a k přechovávání nevymláceného obilí a zemědělského náčiní nutného pro obhospodařování půdy (stodola). V čele personálu poplužního dvora stál šafář, zodpovědný za jeho provoz panskému úředníkovi (hejtman, purkrabí, pojezdný). Na malých a středních dvorech býval počet osob zaměstnaných u dvora jednociferný (kromě šafáře a šafářky zpravidla 2–3 pacholci a 2–3 děvečky). U větších dvorů byly práce čeledi specializovány: oráč s pohůnkem měli na starosti přípravu půdy pro vysévání obilí, řezáč zajišťoval krmivo pro dobytek, o nějž pečoval volák. Dojení krav obstarávaly děvečky (podle dobových hospodářských instrukcí jedna děvečka obstarala deset krav). Na práci děveček dohlížela šafářka, která měla na starosti péči o mléčné výrobky, provoz kuchyně a zajišťování stravy pro personál. Množství stálé čeledi, která byla dlouhodobě smluvně najímána z poddaných, záviselo na velikosti obhospodařované půdy a živého inventáře. Část prací na dvoře zastali poddaní v rámci svých robotních povinností a námezdní pracovníci, hojně využívaní zejména v době vrcholících prací (žně, výmlat obilí). K obhospodařování pozemků sloužil jednak dobytek chovaný na dvoře (koně, voli), jednak potahy, s nimiž v rámci svých robotních povinností pracovali poddaní.

Hlavními produkty poplužních dvorů bylo především obilí: žito (pro zajištění stravy vrchnosti, jejího dvora a čeledi), pšenice (pro zásobování panských pivovarů), v menším rozsahu oves (pro odchov koní) a ječmen (dokrmování dobytka); dále mléčné výrobky (mléko, máslo, sýry – byly skladovány v tzv. mlíčníku, sklepní části dvora, kde byla nízká teplota často zajišťována průtokem pramenité vody) a živá zvířata (jatečný dobytek, tažní voli, koně). Součástí některých dvorů byl i ovčín, který stál zpravidla odděleně od areálu dvora a jeho zaměstnanci podléhali přímo panskému úředníkovi.

Popluží je plošná míra používaná pro zemědělské pozemky o velikosti, kterou může obdělávat jeden hospodář s jedním spřežením s pluhem. Používala se také o něco pozdější a menší plošná jednotka lán (jedno popluží = 1-3,5 lánu). Velikost popluží byla variabilní, závisela na místních podmínkách, mohlo zahrnovat desítky hektarů (v 16. století 18 ha). Rozloha se měřila také v záhonech - jeden lán představoval 12 kop záhonů. Dvory mívaly rozlohu pěti lánů, výjimečně velké dvory mohly mít rozlohu více než deseti lánů.

Leník (vrchnost) vytyčil jednotlivé kmetcí grunty (selské statky, dvory), které pronajímal sedlákům (poddaným, gruntovníkům, sedlákům, rustikálům) do dědičného (emphyteutického) nájmu.