Opevnění bylo vybudováno na
vápencovém skalním bloku, vybíhajícím z úbočí prudce se svažujícího
návrší. Nezvyklá poloha staveniště v extrémně svažitém terénu byla
nejspíše zvolena s ohledem na tvar vybíhajícího skalního bloku,
skýtajícího částečně přirozenou ochranu. V širším okolí je lokalita
pro stavbu hradu jedním z nejvýhodnějších míst. Hradní plošina je
nepravidelně oválná. Sklon druhotně pravděpodobně neupravované
plošiny odpovídá svažitosti okolního terénu. Rozměr hradiště ve
směru V - Z je asi 35 m a v kolmém směru asi 20 m. Severovýchodní
okraj plošiny lemují stopy vnitřního valu.
Pozůstatky zástavby a vnitřního členění se nezachovaly. Jádro hradu
bylo pravděpodobně situováno do východní, nejvýše položené a nejméně
svažité části plochy hradiště. Jižní a západní bok chránila
vybíhající vápencová skaliska. Terén na jihu má charakter skalnatého
svahu až strmé skalní stěny a na západě byl narušen vápencovým
lomem.
Severní a východní stranu hradiště zajišťoval ve skále tesaný
příkop. Sklon jeho dna odpovídá svažitosti okolního terénu.
Srpkovitý příkop ústí na jihovýchodní straně do přirozeného
skalnatého žlabu. Na severovýchodní straně hradiště je příkop
nejméně výrazný a v těchto místech byl objekt nejhůře chráněný.
Severní polovinu vnější hrany příkopu lemuje nevýrazné valové
těleso. Směrem k severozápadu ve smyslu svažitosti příkopu val klesá
a mohutní.
V okolí popisovaného objektu nebyly zachyceny žádné případné další
stopy osídlení. Nevyřešena zůstává rovněž otázka přístupové
komunikace.
Hradiště bylo možné datovat na základě nálezu keramického materiálu,
získaného povrchovým sběrem na celé ploše objektu, do 13. až počátku
14. století. Pouze jeden z patnácti nalezených úlomků je mladšího
původu. Pro uvedenou dobu života objektu hovoří rovněž poloha
hradiště, která v žádném případě neskýtala možnost obrany v případě
nasazení palných zbraní. Poloha byla tedy zvolena před dobou jejich
užívání.
Rychlovský hrádek byl
podřízen Štěpanickému hradu, vzdálenému
asi 2 km. |