Řím jest přec jen zvláštní město! Neznám aspoň žádné jiné, které by takový dojem spůsobilo na každého, kdo nějaký čas v něm se byl pozdržel. Dojem roste, čím déle se zde zdržíš, dlouhý ještě čas po návratu každý na ně vzpomíná a po něm touží. Náš Levý do posledního okamžiku připomínal si dob v Římě zažitých; vážnému starci, výtečnému architektu Krannerovi, třásl se hlas, vstoupla slza do oka, když já louče se s ním opět živě jsem mu Řím připomněl – vždyť neměl už naděje, že vrátí se tam, kde nejšťastnějším byl.

Ani Neapol ani Florenc nezůstaví tak hlubokého dojmu. Na první pohled arci o mnoho více uspokojí a překvapí Florenc polohou, paláci svými a umístěnými na potkání takřka poklady skulptury; Neapol malebným rozpoložením, čilým životem. Ale pyšná Roma skvosty své jen tomu ocenit dovolí, kdo si je vyhledá. Teprve když navštívíš ohromné rozvaliny věků zašlých, nad míru bohatá musea a galerie projdeš, na Monte Pinciu a v jiných sadech čarovných, dříve papežských se poohledneš: potom teprvé poznáš, čím Řím byl a čím jest.

Florenc přirovnal bych k ženě krásné, trochu koketní, jež zoubky ukazuje, proto že krásny jsou; vědoma svých vnad, s nimi se ukrývá. Roma oněm dumným, hlubokým povahám se podobá, které čím lépe poznány, tím větším kouzlem jímají a jichž nikdy úplně neproskoumáme. Ano, zvláštním jakýms kouzlem vyznamenává se Řím před jinými městy, kteréžto kouzlo vysvětlit neumím; já to nechápu, čím vlastně velký duch nesmrtelného Buonarottiho v dílech svých nade všecko nás jímá.

Čím jest Řím světu uměleckému, o tom svědčí důmyslný, již 300 let starý obyčej, dle něhož umělec, jenž odcestovat hodlá, v předvečer od přátel svých k fontáně Trevi doprovázen bývá, kdež napiv se naposled se zřídla čistého, bajok (nyní soldo=2kr.) veň uvrhne na záruku svého návratu; pak objav soudruhy, po řadě s nimi se loučí. O jiných městech není mi známo, že by odcházející svůj návrat zvláštním způsobem pojistit si hleděl.

Polis Říma obstarala ode dávna již celá literatura a znovějších prací od Baedekra až po dílo Platena, Bunsena a. j., jež 6-7 svazků velkého oktávu po 5-600 str. obsahuje, jest celá řada dobrých i prostředních děl, sáhajících asi do dobytí Říma Viktorem Emanuelem.

Od té doby mnoho nového se objevilo. Vládou podporované vykopávání vrstev staletých, spočívajících na obrovských podnicích mocných těch předchůdců křesťanstva, pokračuje velmi zdárně. V září as objeveny dva velké dvojité reliefy na forum Romanum, jež velkým obohacením archeologie nazvati možno. Blízko brány Septimia Severa a chrámu Antonia a Faustiny, pod základy jakés věže, jež v středověkých bojích za úkryt jakéhos velmože-lotra sloužila, nalezeny ve výměře asi 400 cm. Délky. 150 výšky a 50 tlouštky. I představují oba tyto výtvory z dob asi Trajanových na jedné straně po jednom býku, jednom beranu a jedné svini k oběti vybraných, na druhé velmi interesantní reliefy figuralní. Podzdívky obou, as na 21 metru vzýdálenosti souběžně běžící, jakož i ozdoba plastická z obou stran dokazují, že označovaly jakýs druh chodby svobodné; bohatý, meandrem na nich zdobený řims připouští i možnost, že to byla klenba jakás, aneb druh attiky.

Dle mínění některých, vždy nesvorných archeologů, objeven tu zvláště a důmyslně vyznačený příchod k řečništi (rostra), jež v skutku v těchto místech dle starých autorů se nalezalo a sice byla strana zvířaty označená uvnitř, reliefy figurální na zevnější straně. Zvířata k oběti ubraná jdou směrem k rostře, jež povýšena a po schodech dostupna byla. O formě této nemáme posud jasného ponětí, jen to víme, že byla kulata a nosy lodí označena. Reliefy uvnitř hlavní poutají k sobě pozornost; obsahujíť dva důležité momenty řečnického působení totiž řečníka v záležitostech zahraničních a v záležitostech života politického, domácího. První, dle krojů, předvádí nám vyslance cizí, z nichž jeden se senátem vyjednává, buď o tribut povinný (dle otroka s pytlem) aneb o smlouvu nebo o jiné záležitosti. Na druhém znázorněny jsou volby: řečník snad co kandidát se odporoučí; jsou tu voličové, kteří volební listiny mezi dvěma deskama svázané odevzdávají. Jeden už odevzdal hlas a vzdaluje se, druhý právě desku na hromadu klade, jiný už schýlen čeká na vzdání se předešlého atd. Postupem tu vyjádřeno velmi krásně odevzdávání hlasů. Vůbec celá volba látky i její charakteristické provedení značí umělce, který promyslil, co podat chtěl a jak vidno, dostál úloze své. Nález tento náleží mezi nejinteresantnější, jakéž po dlouhé časy učiněny.

Náhled tento, jenž i mně nejrozumnější se býti zdá, není však jediný. Ale o těchto reliefech šíře se rozepisovat, náhledy vyvracet a doplňovat – k tomu třeba síly zkušené a mnoho papíru. Snad v brzku nějaký učenec celé folianty o tom vyplní.

Blízko kostela Nero e Arrhille, na cestě k bráně sv. Sebestiana, vykopává privátník, jakýs Guidi, antické pokoje s malbami, kdež i sochy, terracoty, sloupy aj. se nalézají. Již jest hezky materiálu pohromadě a za krátký čas nové budem míti museum. Často věci vykopávané přiléhají těsně k thermám Karakallovým, tak že se za to má, že k nim náležely; jenže leží 4-5 sáhů pod niveau podlahy těchto lázní, tak že by buď jen přístavky jakés, aneb byty personálu značily. Kousky maleb, které posud sestaveny nejsou, rovnají se nejlepším pompejanským; mosaika jedné komnaty pak úplně mosaice v atriu Karakallových therem. S prací teprve nedávno počato, lze tudíž ještě krásných nálezů se nadíti.

Maličkostí všelikých vykopáno, hlavně též přičiněním obce, velké množství. V brzku má se na kapitolu zřídit výstav všech v posledním čase získaných nálezů; mezi nimi bude i prsten zlatý, s drahokamem neobyčejné posud ceny.

Prozatím není mi o nových výskumech starého Říma nic důležitého známo; ponechávaje si volnou ruku pro příští zprávy, seznámím laskavého čtenáře ještě s několika maličkostmi moderního Říma.

O palácu Venezia jen mimochodem. Jak známo vystaven r. 1455 Giulianem da Majano pro rodinu Borgiů. Papež Pius IV. daroval jej r. 1560 republice benátské, touto dostal se Rakousku a je nyní sídlem obou vyslanců Cis- i Translajtánie. Pro umělce, hlavně stipendisty, zřízeno tu 10-12 studií (atelier), v nichž i naši Levý, Manes, Šimek, Machytka, Schmoranz, Zeyer aj. studia svá konali – pro národní blaho, což snad nejplatnějším upotřebením velmi rozsáhlého paláce toho nazvati lze. Před několika léty přestavováno tu v prvním poschodí; po odstranění podlahy nalezeny kostry lidské mezi klenbou a cihlovou podlahou. Podlaha ta nerušena od dob původních a komnaty zmíněné náležely prý – Lukrezii Borgii. Snad nějaký ten příspěveček k poznání cností oné ženy?

Divadel tu máme mnoho, ale dobrých málo. Jest tu Apollo, velmi drahé, lóže až po 50 fr., Copranica, Argentina, Valle, Metastasio, Quirinio, Valleto; v letě ještě Politeama, Corea (Mausoleum) Augusta) a Sferisterio. Představení jsou tak vlašská, někdy dobrá, ale málo kdy, většinou ošumělá. Dává se tu vše od tragedie a velké opery všechny druhy veseloher, též s národním Pulčinelem až po hry marionet. V divadlech obyčejných jsou ceny po 8-10 soldech (parter), tedy 16-20 kr., ostatní poměrně dle toho; obecenstvo v celku o mnoho usedlejší, řekl bych evropštější než v severní Italii. Ostatně přál bych Praze tolik divadelního obecenstva, jako tu ve všech divadlech bývá, hlavně uváží-li se, že obyčejně bývají dvě představení stejná o 6 a o 19 hodině. Že balet tu hraje velkou úlohu, viděti z toho, že i marionetty (ve Valleto) tančí balet a sice až po 30 najednou. Vůbec bývají ty marionetty mnohdy interesantnější než mnozí umělci z masa a kostí anebo kostí a kůže, jak kdo chce. Jednou dávali tam potopu světa (l’orribile diluvio): Noah se svými syny ve vysoko tragickém tónu káže morálku, pak se objeví Jehova originálním spůsobem. Nejdřív hřmění a blýskot, pak oblak, ten se při srdcelomné lamentaci čtyř fagotů a jednoho klarinetu otevře a skroušenému obecenstvu objeví se „otec všehomíra“ co – oko v trojhranu. Nedosti na tom; oko to mluví, odsuzuje hříšné člověčenstvo atd. Děj jde dále, staví se archa, zvířátka po páru do ní lezou, pak rodina Noemova. Ku konci hřmění, blesky, špagátový déšť, papírové vlny a jiné experimenty z organické lučby. Po tom balet se všemi možnými i nemožnými efekty, koně, kozy, lvi, draci, husy, žáby mouchy, netopýři; však nemohu jmenovat celý systém zoologie, podotýkám jen, že vše to se děje na jevišti, kde už jsem viděl od živých herců provozovat „Židovku“. Viděl jsem už provozovat balety v nové opeře ve Vídni a jiné, ale tolik špásu mi žádný neudělal. Ano, myslím, že vlastně tu by byl domov pro balet.

Vánocemi počal všude repertoár karnevalní; francouzská společnost z Valle odcestovala, Apollo otevřen Afrikánkou, v Argentina je nyní cirkus Ciniselli, všude, kde dříve byla tragedie a drama, vládne nyní pulcinello a všechny druhy frašky.

B. Schnirch