Svatováclavská tradice patří k nejdéle přežívajícím tradicím v Čechách. Původní socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla stála uprostřed Koňského trhu na Novém Městě pražském téměř dvě stě let, od roku 1628 až do roku 1879. V druhé polovině 19. století se prostor náměstí postupně měnil v rušný bulvár. Podnětem pro vznik nového pomníku byla dokončená stavba muzea Království českého. Podle návrhu architekta Josefa Schultze měla být socha umístěna před muzejním vchodem, ale známý mecenáš Josef Hlávka se zasloužil o to, aby socha stála samostatně. Veřejný konkurs na památník byl vypsán 13. 6. 1894. Rozhodnutí poroty, vynesené v prosinci téhož roku, se přiklonilo ve prospěch hned dvou návrhů, Josefa Václava Myslbeka a Bohuslava Schnircha, čímž se situace poměrně zkomplikovala. Proti sobě stáli dva silní sokové. Mysbekův sv. Václav byl oceněn roku 1888 na zahraničních výstavách a především zaujal vlivného Hlávku. Návrh Bohuslava Schnircha, který měl už za sebou úspěšnou realizaci jezdecké sochy Jiřího z Poděbrad, byl nejen velmi kvalitní, ale především se k němu přiklonilo veřejné mínění, podle něhož Myslbekův Václav nesplňoval obecnou představu o světci. Ve prospěch tohoto názoru hovoří i skutečnost, že z řady Myslbekových modelů pomníku, byla verze určená do soutěže nejméně vydařenou. Zatímco jeho Václav představoval spojení bojovníka a křesťana, Schnirchův světec odpovídal národní představě ochránce míru. Jeho úspěch podpořilo i historicky věrnější řešení podstavce, v němž sochař zobrazil symbolickou podobu Blaníku, postavu Čechie, svatováclavské orlice a po stranách zástupy vyjíždějících blanických rytířů. Ovšem zemský výbor za přispění Hlávkova vlivu rozhodl ve prospěch Myslbeka. V lednu 1896 s ním uzavřel smlouvu s rozpočtem 350 000 korun, k čemuž bylo přičteno 58 000 korun určených sochaři. Během práce vítězný Myslbek provedl několik významných změn návrhu. Kromě připojení samostatných postav světců na rozích pomníku doplnil podobu Václava o přilbu a drátěnou košili. Velkou pozornost věnoval podobě koně, k čemuž mu měl posloužit živý model. Ideální typ koně splňoval černý hřebec Ardo, který rok a půl inspiroval sochaře v jeho práci. To se odrazilo na velké autenticitě a hipologicky dokonalé podobě Václavova koně, která upoutala i pozornost císaře Františka Josefa. Při návštěvě Prahy v dubnu 1907 si jej prohlížel a obrátil se na poslance Karla Adámka se slovy: „Jest viděti na tomto komoni množství cukru, jež spotřeboval. Jak klidně jde!“ Poté Myslbek pracoval na nadživotních figurách českých patronů a světců. V červnu 1912 byl pomník v konečné podobě vztyčen. A po třinácti měsících jej bez jakékoliv slávy a ceremonie odhalili.