Moře mívalo druhdy pro Řím nepoměrně větší důležitost než v době nynější. Co velmoc politická i obchodní těžíval stát římský již v dobách nejstarších z poměrné blízkosti moře, s nímž při výhodném spojení Tiberou v ustavičném, stále vzrůstajícím styku ostával. O tom svědčí velkolepé stavby přístavní na Tibeře i při jejím ústí, i na samém břehu mořském založené, jakož i různé, druhdy tak slavné, však nyní z části neb zcela zaniklé přístavy, které pobřeží oživovaly.

V samém Římě zachovala se pod Aventinem t. zv. marmorata, přístav ku skládání různých druhů mramoru a jiných ku stavbám věčného města ze všech světa končin přivážených kamenů, z nichž některé posud i se starými nápisy lomů a majitelů se tam nalézají. Zděné pobřeží to se šikmými až k vodě skloněnými tarasy, s kameny k uvazování lodí určenými, které velkými děrami jsouce opatřeny jako konzoly ze zdí vyčnívají, zachovalo se ve stavu dosti dobrém.

Podobné, však velikolepější stavby nalézaly se při ústí Tibery, která nyní již o značný kus do moře se posunula, a na dvě ramena se rozštěpujíc tak zvanou Insula sacra (Svatý ostrov) objímá.

Pobřeží mořské, obzvláště k jihu odtud se táhnoucí, nyní pusté a takřka neobydlené, bývalo druhdy oživeno čilým obchodem a nesčíslnými letohrádky římských velmožů, často i v moře samé vestavěnými, tak že při tichém počasí s povýšeného místa úplné půdorysy staveb pod hladinou lze rozeznat; vše, co nad moře vyčnívalo, odnesly divé vlny během půdruha tisíce let, ale v základ posud marně burácejí, ty posud ještě při odlivu nad povrchem, se objevují.

Rozsáhlá bohatá města tvořila mohutné články řetězu staveb, který celé pobřeží opínal a mezi městy v různých vzdálenostech řadami letních paláců jak perlami se skvěl. Města ta zanikla skoro úplně a jmény jich honosí se jako na posměch bídné vísky rybářské, jako hnízda k zříceninám jich přilepené. Příčinu odlidnění úrodného a pro obchod důležitého pobřeží hledati dlužno v řádění „malarie“ s různými druhy zimnice, která po vymýtění lesů všechny skoro nižiny střední Italie opanovala.

Tak zanikla města jako: Portus Trajani, Ostia, Ardea, Antium a mnohá jiná a mísa jich zaujala městečka beze vší důležitosti.

Portus, císařem Claudiem založený přístav, zanešen byv pískem Tibery, jejíž delta ročně o 12 a půl stopy postupuje, zveleben, vlastně znova založen Trajanem, který nové rameno řeky vykopat dal (fossa Trajani). Než přístav ten zanikl, stal se jezerem a břeh mořský vzdálen je nyní kolik miglií. Po několik století šel tudy hlavní obchod Říma. Něco níže na témže rameni řeky leží Fiumincino, moderní ves rybářská a plavbou poříční jakousi důležitost mající.

Důležité bylo město Ostia, jež Ancus Martius založil. Rozloženo na starém rameně Tibery, neutrpělo ani založením nového na své důležitosti. Křesťanství zde velmi záhy útulek nalezlo, ba říká se, že sv. apoštolové sami biskupství tu založili, které podnes mezi nejváženější se počítá.

Z antického města pozůstaly posud velmi zajímavé zříceniny. Jest tu pohřebiště, z něhož většinu reliefů Lateran přechovává, divadlo, brána městská, pěkný chrámek s dobře zachovalou celou; dále svatyně Magna mater, v níž nalezena socha Athise z Lateránu, dvojí Thermy s mosaikami, skladiště vína a oleje se zazděnými asi 30 nádobami a mnohé jiné znamenitosti. Nynější Ostia čítá sotva 100 obyvatel.

Nedaleko Ostie, na břehu mořském, rozkládá se rozkošný les, v jehož středu nalézá se villa knížete Chigi, Castel Fusano; nadmíru příjemné to útočiště pro jaro a podzim, jež Marchese Sachetti v 16. století založil a proti mořským lupičům opevnil.