Baron Jiří Šimon Sina (řecky Georgios Sinas, něm. Georg Sina) se narodil 20. listopadu 1782 ve městě Niš na tehdejším území Osmanské říše. Jeho otcem byl zbohatlý řecký obchodník Šimon Jiří Sina povýšený do šlechtického stavu s titulem svobodný pán (baron) von Hodos und Kizdia. Jeho matkou byla první manželka Šimona Jiřího Siny Irene roz. Czippe. Jeho ženou byla Katharina Derra von Moroda. Finančním podnikáním zvětšoval Jiří Šimon Sina rodinné jmění a tím zároveň stoupala jeho vážnost u císařského dvora. Obchodoval po celé Evropě a na Balkáně hlavně s bavlnou, ovčí vlnou, dřevem, tabákem, uhlím a solí. Kolem roku 1840 patřil bankovní dům Sinů k nejvýznamnějším ve Vídni hned po finančním domě rodiny Rothschildů. Díky svým finančním úspěchům byl baron Sina dokonce jmenován do čela rakouské národní banky, kterou řídil jako ředitel a poté jako viceguvernér. Mimo bankovnictví podnikal hlavně v dopravě. Podílel se na stavbách dopravní infrastruktury a rozvoji nákladní říční dopravy především na území dnešního Maďarska. Spolufinancoval např. stavbu prvního visutého řetězového mostu přes Dunaj v Budapešti. S bankéřskou rodinou Rotschildů se podílel např. na financování části stavby a provozu první české koněspřežné železnice z Českých Budějovic do rakouského Lince ve 20. – 30. letech 19. století. Kromě toho byl také velkým mecenášem a podporovatelem vzdělání, vědy a kultury. Baron Sina udržoval úzké kontakty také s nově založeným řeckým královstvím, vzniklým roku 1833. Řecký král Otto I. jej téhož roku jmenoval řeckým generálním konzulem ve Vídni a v této funkci zůstal až do své smrti. Mimo jiné byl také zakladatelem Národní observatoře v Aténách či aténské univerzity. Finance, které se mu podařilo vydělat, vložil Sina mimo jiné do velkého pozemkového majetku ˗ postupně získal panství Trenčín, Bánovce a Brumov, na Moravě velkostatky Myslibořice, Velehrad, Prštice, Rosice, Veveří, Hrotovice a Dalešice, v Čechách panství Poděbrady se 62 vesnicemi. Kromě toho Sinům patřila další panství v Rakousku, Uhrách, rumunském Valašsku a Řecku, paláce a domy ve Vídni a jiných městech. Roku 1846 zakoupil Sina také statek Borotín, Slatinu a Bělou za 190.000 zl. od dědiců Františka Kajetána Haynische z Haydenburgu. Z doby jeho majetkového držení Borotína pochází oznámení o prodeji 23 polských oslů, který se uskutečnil 17. února 1848 na 8 vrchnostenském hospodářském dvoře v Borotíně od 10 hodin ráno. Zájemci měli vydražené osly platit hotově přímo na místě. Podobná dražba ve dvoře se konala také 19. ledna 1852, kdy si zájemci s nejvyšší peněžní nabídkou mohli zakoupit dobytek. Správa panství tehdy prodávala tři býky, jedenáct oslů a třináct krav. Správa statku pronajímala zájemcům také zpracování mléka, pocházejícího od 31 dojnic, umístěných v borotínském vrchnostenském dvoře. Baron Jiří Šimon Sina zemřel 18. května 1856 ve Vídni. Zanechal po sobě ohromné jmění, odhadované až na 60 milionů zlatých. Velkostatky na Moravě a v Čechách zdědilo několik členů rodiny: nevlastní bratr Jan Šimon získal panství Rosice u Brna, vnučka Helena panství Veveří a vnučka Ifigénie panství Velehrad. Největší část dědictví nabyl jeho jediný syn Šimon Jiří Sina. Jednalo se o velkostatky Broumov, Borotín, Poděbrady a komplex Hrotovice-Myslibořice-Dalešice.