První myšlenku na zřízení hospodyňské školy
vyslovili členové Hospodářského spolku v Hradci Králové a okolí v červenci roku
1885. Téhož roku se objevilo v časopise „Hlasatel“ toto provolání:
„Zřiďme školu hospodyňskou! Hospodyně!
Přátelé pokroku hospodářského! Zřízení školy hospodářské pro zdejší krajinu jsme
uvítali srdečně, dobře vědouce, že vzdělané rolnictvo jest národa chloubou. Již
tehdy ozývaly se hlasové mezi hospodyněmi, že školy hospodyňské jest daleko
větší potřeba, nežli školy rolnické.
Chovanky se mají učiti zejména: O
povinnostech mravně náboženských, vychovatelství, totiž pravidlům, jak rozumná
matka dítko své od narození až k prahu školy odchovává, jazyku, dějepisu a
účetnictví, pravidlům zdravovědy a ošetřování nemocných, nauce o domácím
hospodářství, vaření laciných a živných pokrmů, praktická cvičení ve správě
domácnosti, ženské práce, zejména střih a zpravování šatů, dále přírodoznalství,
polní hospodářství zelinářství, drůbežnictví, mlékárenství a jiným naukám
hospodářství praktického. Chovanky budou bydleti společně v internátu pod
dozorem ředitelky, hospodyně a učitelky industriální. Běh vyučování bude trvati
sedm měsíců. Náklad na jednu chovanku za stravu, byt, prádlo a školné bude 150
zlatých.“
Zemský sněm v Praze schválil normální stanovy pro hospodyňskou školu v Čechách.
Pro nedostatek finančních prostředků nebylo v roce 1887 možno postavit novou
budovu. Vzniklý Spolek pro založení hospodyňské školy však získal od hraběte
Harracha zámecké místnosti ve stěžerském zámku, kde sídlili Harrachovi úředníci,
kteří přestěhovali účtárnu.
Hospodyňská škola ve Stěžerách byla 1. prosince 1887 otevřena.
Dále však bylo velkou snahou kuratoria získat subvence na stavbu vlastní budovy.
Plán se naplnil v roce 1896. Stavba byla zadána v červnu 1897 a v červenci 1898
stála hotová, krásná, velmi účelně vystavěná budova školní. V roce 1906
postavena byla na dvoře nová mlékárna, opatřena byla stroji ke zpracování mléka
na máslo a sýry. Zřízen byl včelín, ovocný sad a chřestovna. První osvětlení
elektrické bylo svěřeno firmě F. Křižík, která postavila malou elektrárnu se
stabilním, volnoběžným motorem benzinovým.
Doba největšího rozmachu Hospodyňské školy ve Stěžerách trvala 25 let. Za onu
dobu absolvovalo školu 945 chovanek. V roce 1922 přešla škola v majetek zemský a
zřízen byl druhý ročník. Tak se naše škola stala první dvouletou školou
hospodyňskou v Čechách. Zájem o tuto školu stoupal a tak se stala cílem
přečetných návštěv zahraničních ze Španělska, Portugalska, též z Asie, Afriky i
Ameriky.
Stěžery, kde se vedle šití, vyšívání a
žehlení dívky učily i němčinu nebo francouzštinu.
Nechyběly ani čety, v nichž jedna měla na starost kuchyň, další ruční práce nebo
hospodářská zvířata.
Mezi typické předměty patřily ruční práce, vaření, ošetřovatelství a péče o
dítě. Učily se tu i dějiny odívání, psaní na stroji, dekorativní kreslení,
tvoření návrhů na šaty či vyšívání, kde měly předepsané požadavky na značku,
metráž a materiál.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/vystava-cesta-divek-za-vzdelanim.A130917_1978150_hradec-zpravy_kvi
Co dívky navařily, to také snědly. Ráno
dostaly recepty a seznam, s nímž chodily na trh. Vařily omáčky, upravovaly maso,
dělaly polévky. "Běžně vařily tři chody," říká Koritenská.
Všechny předměty musely dívky zvládat v ne zrovna pohodlné róbě. "Děvčata musela
mít předepsané oblečení, podle pamětnic chodily v šatech, kalhoty byly
záležitostí až koncem 40. let minulého století," potvrzuje přísná pravidla
Koritenská.
Kdo se chtěl seznamovat, mohl každý den do Čelakovského ulice, kde odpoledne
bylo korzo, kam se bohatší chlapci jezdili předvádět v kočárech.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/vystava-cesta-divek-za-vzdelanim.A130917_1978150_hradec-zpravy_kvi
Do školy se chodilo každý den pěšky, a to
až ze Svobodných Dvorů. Školní rozhlas také hlásil poslední vlak, který
přespolní studentky musely stihnout, takže výuka končila dříve a dívky spěchaly
na nádraží. "Výuka sice trvala stejně dlouho jako dnes, ale někdy byla v rukou
učitele, který rozhodl, zda bude přestávka, nebo bude pokračovat hodina,"
poznamenává Koritenská.
Škola dbala na to, aby se při výročích a svátcích připravovaly koncerty
pěveckých sborů. Dívky se učily zpívat a hrát na piano či flétnu. Po roce 1918
měly i tělocvik, jezdily na lyžařské kurzy, na výlety nebo delší cesty do
zahraničí.
Velké rozdíly byly na dívčích a chlapeckých školách. Na ty mohly dívky až
počátkem 20. století po zažádání na ministerstvu. Chodila jich tam jen hrstka.
"Měly statut privatistek nebo hospitantek, chodily na všechny předměty, ale
nesměly do třídy před panem profesorem," poznamenává Koritenská.
Neexistovalo, aby o přestávkách chodily na chodbu, musely se držet ve vyhrazené
místnosti. Při hodinách nesměly být zkoušené, a tudíž dělaly semestrální
zkoušky, aby mohly postoupit do dalšího pololetí. Po sloučení tříd seděli
chlapci odděleni od dívek. Pamětnice vzpomínají, jak chlapci o sebe dbali,
chodili upravení, oholení a na slavnostní příležitosti v saku.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/vystava-cesta-divek-za-vzdelanim.A130917_1978150_hradec-zpravy_kvi
V písemných historických pramemech se
Stěžery připomínají poprvé až roku 1223. Při vylíčení začátků Stěžer je třeba
využít archeologické nálezy a analogie vývoje staroslovanské společnosti a
zemědělských sídel v době předhistorické a raně historické v oblastech se
zachovalými historickými prameny a o rozbor sídlištní situace a jména obce
Stěžer.
Je nesporné, že Stěžery jako sídlo slovanského rodu Stěžerů existovaly již dávno
před rokem 1229. Katastr Stěžer náleží svou východní částí k oblasti dnes
zelinářské a řepařské půdy, která byla před 1500 lety v době příchodu Slovanů do
Čech a do dnešního Hradecka travnatou, bezlesou stepí. Tato step byla malou
obměnou velké středočeské lesostepi prostírající se daleko kolem hory Říp, kde
později vznikl kmen Čechů. Rozkládala se na západ od Labe až k Jaroměři, na
sever byla ohraničena lesnatými návršími na úrovni Hořiněvsi, na západě pásem
lesů dodnes oddělujícím Hradecko od Nechanic a Bydžovska a na jihu lesy a
bažinami v úrovni dnešních Opatovic a Osic.
Zvláštní rok 1989 a Stěžery
Největší událostí roku 1989 bylo otevření stěžerského „Prioru". Po dlouhých
debatách v Národní frontě a Jednotě v Novém Bydžově bylo na MNV (Místním
národním výboru) odsouhlaseno neopravovat malé prodejny potravin, masa, mlékárnu
a papírnictví, ale postavit veliké „Nákupní středisko". V roce 1987 začala
stavba a předseda MNV Svatopluk Kněžour nevěděl kam skočit, materiál se sháněl
obtížně a ještě horší byla pracovní síla. Vedoucí stavby Luděk Červinka se rád
spolehl na veselého mistra Františka Virta, který byl duší stavby. Nejhorší, že
se pracovalo většinou brigádně v akci „Z"(zvelebení), kdy byli občané
přesvědčováni, aby přišli zdarma pracovat o sobotách a nedělích. Každý měl doma
své práce dost a ve všední dny po práci ještě druhá směna? Bylo vše složité.
Kolem mistra Virta se vytvořila parta důchodců, která zachraňovala stavbu. Na
pomoc se přesvědčovali Požárníci, Sokolové, Svazarmovci, mládež z SSM i Svaz
žen. Lidi nadávali občas chodili na brigády, až se opravdu dílo podařilo. Krásné
jaro a rozkvetlý duben urychlil dostavbu, a tak 28. dubna ženy hrabaly a
zametaly kolem Nákupního střediska a připravovaly vše na slavnostní ráno. Ráno
bylo šokující. 15 cm nového sněhu rozlámalo kvetoucí rybízy a stále chumelilo.
To však neodradilo naši dechovku „Stěžerandu", která nastoupila pod Švehlovu
lípu a hrála veselé písničky, než se na ně ulomila větev. Pak předseda MNV
Svatopluk Kněžour všem poděkoval, přestřihl pásku a koupěchtivý dav roznesl
bláto po novém obchodě.
To ale nebylo vše. Zároveň se přes obec ještě dělala nová vozovka, vyvážely
kostky, opravovaly kanály a pokládal asfalt.
Od Zámku se kopal vodovod s přípojkami až k paní Vlaďce Smolové. V Mateřské
škole se opravovala kotelna a mistr Virt ještě stihl nastavit komín.
Čestná uznání za aktivitu od ONV dostali předseda Sv. Kněžour, předseda
občanského výboru MuDr. Široký a Jana Němečková.
Mateřská škola pod vedením ředitelky Zdeny Moravové měla 46 dětí a s učitelkami
Salabovou, Loudovou a Jeřábkovou zahájily nácvik Spartakiády. Kuchyň vedla paní
Pešková, vařila paní Vítová a Beníčková. Školnicí byla paní Barnetová, uklízela
paní Chmelová.
Základní školu za řízení Jaroslava Bendy navštěvbovalo 101 dětí. Paní učitelky
Němečková a Tušicová podle nařízení neznámkovaly děti v první třídě a ještě v
druhé třídě se slovně hodnotilo.
Socialistický svaz mládeže vedla Lenka Kučerová s velkou partou mladých, kteří
se dali do oprav klubovny, uspořádali velikonoční turnaj ve stolním tenisu,
jezdili lyžovat na umělou hmotu na Nový Hradec a hlavně zavedli nové pojetí
„Kácení májů", kdy mladík dívku přenesl ve vratech přes položenou májku a před
domem si zatančili. Po listopadu SSM zaniklo, mládež přestala být kontrolována
KSČ a nazvali se „Svaz mladých". Pak ještě o klubovnu oprávněně požádal Junák,
který ji pod vedením Jaroslava Jeřábka v roce 1968 stavěl. Tak zanikl
mládežnický spolek ve Stěžerách.
TJ Sokol vedl předseda Josef Kříž a v tělocvičně cvičila starší děvčata pod
vedením Míly Kučerové. Až 30 žen cvičilo na hudbu kondiční gymnastiku s Lenkou
Kučerovou. Přes zimu vedl Ing. L. Tomášek mužskou odbíjenou. Osamostatnil se
oddíl košíkové, kdy 45 děvčat vedla paní Ježková a Otavová. Turistický odbor
vedl Roman Dvořák, kdy jezdili na kolech, lodích i pěšky a pořádali turistický
tábor. Lyžařský oddíl pod vedením Radoše Rykla vedl tradiční lyžařskou školu pro
40 dětí a staral se o sokolské chaty v Obřím dole.
V oddílu kopané se staral pan L. Balcar o 21 starších žáků, organizoval turnaj
Josefa Preislera a ještě velký červnový turnaj rodin v odbíjené. Fotbalové elévy
vedli pánové Ježek, Bureš a Šanc. Oddíl mužů měl mnoho přestupků a dorost pro
obdobné nedostatky byl rozpuštěn. Plot hřiště se rozpadá, skok daleký je zničen,
hrací plocha je slušná. Bohužel mnoho rodičů nepodporovalo sportování svých
dětí.
Toto je nástin života v naší obci roku 1989, kdy politický otřes ve Stěžerách
nebyl znát, činnost MNV běžela v zajetých kolejích, svobodné volby se teprve
připravovaly, a tak i vánoce byly teplé + 12°C. |