Svatováclavské lázně a okolí

Svatováclavské lázně č. p. 339/II se nacházely pod Karlovým náměstím
v místech dnešní křižovatky Dittrichova x Trojanova
pohled od řeky, zajímavostí je Divišův hromosvod

Svatováclavská trestnice (K.K. Prowinzial Strafhaus) od severu, vlevo Karls Caserne

Takzvaný Zelený Anton u vjezdu do Svatováclavské trestnice přezdívané Fišpanka
na přelomu 19. a 20. století

Svatováclavské lázně stávaly na Novém Městě v Praze v místech dnešní Dittrichovy ulice na parcelách čp. 337, 338 a 339 v sousedství zemské trestnice, v níž se nacházel kostel sv. Václava. Podle pověstí kníže Václav na jedné ze svých projížděk zdejšími lesy spatřil bílého jelena. Ten svými kopyty rozryl zemi a na místě se objevil pramen vody. Knížeti voda zachutnala a rozhodl se zde vystavět studánku. Po čtyř stech letech na stejném místě při výstavbě Nového Města měl údajně Karel IV. postavit na počest svého předchůdce první lázně. Svatováclavské lázně byly postaveny v empírovém slohu na místě bývalého klášterního špitálu augustiniánů na Zderaze v roce 1839. Jednalo se o veřejné lázně s jednoduchým vnitřním zařízením. Voda pramenila vně budovy a musela se dovnitř donášet ručně a posléze ohřívat. Jednotlivé vany oddělovaly prkenné stěny. V roce 1844 došlo k modernizaci lázní, při které byla postavena i shromažďovací síň. Od roku 1843 provozoval v lázních Petr Faster ‚kafírnu‘, jež se stala centrem pražského společenského života.

V domě v Dittrichově ulici č. p. 337/9
za vstupními dveřmi je umístěna pamětní deska.
50.0744756N, 14.4158972E

Konec Václavské ulice u Emauzského kláštera,
vlevo za parčíkem odbočuje Emauzská ulička,
vpravo prodejna potravin kupce Karla Tůmy se zavřenýma dveřnicema (č. p.325/459)

Konec Václavské ulice u Emauského kláštera,
odbočující ulička ‚Závětova‘

Josef Šembera: Pohled přes řeku na Svatováclavskou trestnici, vedle ní vpravo Svatováclavské lázně

Kostel P. Marie bývalého kláštera Servítů „na Trávníčku“, čili „v Slupech“ v Podskalí