František Ulrich se narodil 6. února 1859 v Hradci Králové ve východních Čechách jako syn učitele, pozdějšího ředitele nižšího gymnázia. Byl český právník, poslanec, autor poezie a prózy. V roce 1897 měl jednu dceru s Ludmilou Srdínkovou.

Po absolutoriu v Hradci Králové na hradeckém gymnáziu studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1881. Již během studií byl literárně činný a v roce 1878 se zúčastnil almanachu Máj. Po advokátní praxi si roku 1888 otevřel v Hradci Králové vlastní kancelář. Byl zvolen do městského zastupitelstva a roku 1894 starostou města. V roce 1901 byl zvolen poslancem zemského sněmu za stranu svobody.

Byl dlouholetým starostou města Hradec Králové (1895-1929). Jako starosta se postaral o to, aby po zrušení hradecké tvrze v roce 1884 a zbourání hradeb (od roku 1894) byl prostor kolem historického jádra promyšleně urbanizován a využit. Na projektu pracovali nejlepší čeští architekti jako Jan Kotěra a především Josef Gočár a další. Kotěra projektoval řadu veřejných staveb (Východočeské muzeum 1908-1912, Okresní dům 1903-1905, Státní vědecká knihovna 1922-1923) i soukromých (Grandhotel Urban). Ulrich Gočar vyzval v roce 1922 k regulaci historického centra, zeleného pásu severně od hradeb a dalších částí, jako je Ulrichovo náměstí. Byl velmi ceněn pro moderní přestavbu a všestranný rozvoj města, který dal Hradci přezdívku „Salon republiky“. Zemřel 18. května 1939 ve věku 80 let.