Oblast dnešních Vinohrad byla od středověku úzce spojena s hlavním městem, ačkoli tu až do 19. století nevzniklo souvislejší osídlení. Jak název čtvrti napovídá, bylo to území vinic. Pěstování vinné révy je tu doloženo už v 11. století a velkého rozkvětu se dočkalo za Karla IV. Za husitských válek a zejména za třicetileté války ale zdejší vinařství upadalo a vinice byly postupně nahrazovány poli. Roku 1788 tu byl za městskými hradbami vytvořen správní celek nazvaný Viničné Hory. Od začátku 19. století se původně zemědělská oblast stávala oblíbeným výletním cílem Pražanů. Po reformě samosprávy se roku 1849 někdejší Viničné Hory staly samostatnou obcí, která později získala název Královské Vinohrady, ale zásadním bodem pro jejich rozvoj byl rok 1866, kdy bylo rozhodnuto o zboření pražských hradeb a byl zrušen zákaz výstavby v jejich předpolí, čímž se otevřel prostor pro budování nového pražského předměstí. Královské Vinohrady tak zaznamenaly bouřlivý rozvoj: zatímco v roce 1849 na jejich území žilo jen 169 lidí, v roce 1869 měla obec 5318 obyvatel, roku 1890 již 34 531 obyvatel a roku 1922 před připojením k Praze pak 83 367 obyvatel. 26. září 1879 také byly Královské Vinohrady povýšeny na samostatné královské město.