Větrný mlýn holandského typu nechal na svém pozemku asi 1,5 km severovýchodně od obce Vrátno postavit roku 1870 statkář Václav Mareček z Vrátna č. p. 5 (vnuk Jana) mistrem Medonosem ze Mšena. Stavba měla v průměru asi 10 m, výška byla přibližně stejná. Spodek byl z pískovce, ostatek z lomového kamene, u oken a dveří z cihel. Měl tři podlaží, v každém 7 oken. Mohutná budova dostala moderní perutě vyplněné soustavou naklápěcích žaluzií ovládaných centrálně z pracovního prostoru uvnitř stavby. k mletí sloužila tři mlýnská složení. Několik let provozoval statkář mlýn sám, přičemž obsluhu mu zajišťovala stará Terezka pocházející z větřáku na Komošíně.

V roce 1878, postavil Mareček sousední budovu, ve které byly stoupy na drcení odpadu. Stoupy byly poháněny pomocí převodové hřídele ze mlýna. Statkář Mareček nakupoval od řezníků v okolí zvířecí kosti, které ve stoupách nechal drtit a získanou kostní moučku pak používal k hnojení na svých polích. Tlučení kostí zajišťoval obecní hajný Václav Folprecht s pomocí Josefa Legnera.

Kolem roku 1905 Mareček pronajal mlýn Josefu Baytlerovi z Ploučnice u Mimoně, který zde mlel do roku 1913. Po něm následoval sekerník Václav Petr ze Mšena, který zde strávil osm let (1913 - 1921) a proslul v kraji jako vyhledávaný opravář mlýnů. Po něm provozoval mlýn ještě dva roky Fidler. Za něj ve mlýně údajně leželo někdy i více než 100 q obilí ke mletí nebo šrotování.

Provoz byl ukončen a větrný mlýn byl opuštěn v roce 1923. Mlýn postupně zpustl, zařízení bylo zničeno nebo rozkradeno. V roce 1934 zde byly už jen holé zdi. V roce 1973 zbylé zdivo dosahovalo do výše prvního patra. Koncem 20. a na počátku 21. století byl mlýn rekonstruován. Byl opatřen nepůvodní velmi vysokou střechou a doplněn zmenšenou napodobeninou větrného kola.