V Česku byla střelba ku ptáku spojena především s oslavami letnic, během kterých byl vítězný střelec vyhlášen za krále ptačího a na jehož počest byla pořádána slavnost. Zvyk byl pravděpodobně převzat z Německa a původně se střílelo na ptáka živého přivázaného k dlouhé tyči, později na ptáka dřevěného. O vážnosti celé události svědčí fakt že v roce 1479 nařídil Vladislav Jagellonský svým úředníkům v Kutné hoře aby odevzdali střelcům hřivnu stříbra, která měla být užita na odznak ve tvaru ptáka který král ptačí během slavnosti nosil. Kněží a moralisté kritizovali tento zvyk jako urážlivý vzhledem k tomu že je pořádán na svátek seslání Ducha svatého, přičemž Duch svatý bývá symbolizován holubicí, a poukazovali na nemírnou spotřebu alkoholu před střelbou i po ní. Obecný lid se samotné střelby účastnit nemohl, ale věnoval se zábavě během ní i po ní – provozoval hry, závody, popíjel, tancoval, sázel se a rval.

Kříž Na Ptáku, Beroun
GPS: 49.9757414N, 14.0710344E

Je to naprosto unikátní a patrně nejstarší kříž v našem okolí, má téměř 260 let. Není litinový, ale železný; byl odlit ze surového železa, které má veliký podíl uhlíku, a proto není příliš poškozený korozí, ačkoliv mu přinejmenším od druhé světové války asi nikdo nevěnoval žádnou pozornost ani péči. Několik desetiletí tu stál zapomenutý a spolehlivě ukrytý za keři černého bezu, a to ho možná v dobách komunismu zachránilo před zničením. O původu kříže bychom toho dnes asi moc nevěděli, nebýt významného berounského rodáka a obrozence děkana Josefa Antonína Seydla a jeho Kroniky královského města Berouna, z níž se dozvídáme historické podrobnosti. Dne 14.září 1757 na svátek Povýšení svatého kříže nechal pan vrchní Kaiser postavit na břehu řeky z železa litý kříž. Původně ho chtěl nechat vztyčit na pomezí ptáckém a zdejcinském severněji proti proudu na velikém kameni v řece naproti Hýskovu. Všechno už bylo připraveno k vyzdvižení kříže, ale nikdo z berounských radních nepřicházel, ačkoli byli pozváni. Naopak se donesla zpráva, že berounský primas Matěj Svašek nesouhlasí s umístěním kříže v Berounce, protože řeka tam ještě náležela městu Berounu. Pan vrchní Kaiser raději pohotově ustoupil od původního záměru a nechal kříž vztyčit a upevnit v menším kameni na břehu. Jednání radnice ovšem nesl nelibě, a tak cestou zpět prohlásil: „Jestliže se ti, Svašku, nelíbilo vztyčení kříže, spíš si jako zloděj vychutnáš nedaleký pranýř.“ Od dvora na Ptáku je totiž dobře vidět na protější vrch Šibenic za řekou, na němž v té době ještě stála berounská šibenice.
Na ramenech kříže je latinský nápis: „Dextera Caesareos fines crucifixa tuetui, laeva Joannaeos, pectus utrique patet.“ Latinský text pokračuje i v dolní části kříže. Děkan Seydl uvádí, že autorem nápisu je vrchní Kaiser, „zběhlý latinský veršovec“, a připojuje český překlad: „Pravice ukřižovaného hledí na pozemky císařské, levice na svatojánské, hruď je otevřena obojímu“. V dolní části kříže je napsáno: „Toto pomezí Králova Dvora a opatství Sv. Jana pod Skalou bylo obnoveno v roce, kdy přitáhli Prusové a Praha byla přispěním vévody Karla Lotrinského zbavena těžkého obležení.“ (1757)
Panství Zbiroh, Točník a Králův Dvůr patřilo ke královské komoře, komorním majetkem byla v té době i Zdejcina. Tyto „pozemky císařské“ spravoval již zmíněný vrchní Kryštof Antonín von Kaiser, „svatojánské pozemky“ naopak náležely k dvoru Pták, o němž se v Seydlově kronice dovídáme, že byl kdysi přikoupen ke svatojánskému opatství. Kříž stál původně opravdu dál na sever až u velikého kamene v řece, který je možno vidět naproti Hýskovu pod cyklostezkou; tam končily pozemky náležející k dvoru Pták. Někdy později byl přenesen na své současné místo.

Text: Lidmila Fričová