V 18 letech přišel do Mnichova studovat na Akademii výtvarných umění, ale propadl u přijímací zkoušky. Nastoupil na tamní polytechniku, kde se mj. učil modelovat u prof. Johanna von Halbiga. Po studijní cestě do Říma vytvořil roku 1861 Mariánský sloup pro Paderborn, mramorovou sochu biskupa a kronikáře Oty z Freisingu pro dómské nádvoří ve Freisingu a v letech 1866–1872 bronzový pomník bavorského krále Maxmiliana II. pro Mnichov. Od roku 1873 bydlel a působil ve Vídni, kde se k jeho hlavním dílům počítají bronzové monumenty: Beethovenův pomník (1873–1880), pomník císařovny Marie Terezie obklopené rádci a veliteli (před Kunsthistorisches muzeem; 1888), jezdecký pomník maršála Radeckého (1891) na Stubenringu a jezdecký pomník arcivévody Alberta před galerií Albertinou. Za své nejvýznamnější dílo Zumbusch považoval z mědi tepaný pomník pruského císaře Viléma I. ve věži v Porta Westfalica u Mindenu v Porýní-Vestfálsku.

V letech 1873–1901 byl profesorem Akademie výtvarných umění ve Vídni, kde vedl až do svého penzionování mistrovskou třídu monumentálního sochařství, k jeho žákům patřil Anton Brenek.

V Praze na Olšanských hřbitovech se dochovala Zumbuschova socha Anděla smrti na rodinné hrobce podnikatele Františka von Waldek a jeho švagra generálmajora Theodora Josefa Hordta z roku 1895.

Roku 1860 se v Altöttingu oženil s Antonií Voglovou, dcerou bavorského královského rady. Měli pět dětí: tři dcery a dva syny. Umělecké tvorbě se věnovali syn Ludwig von Zumbusch a Casparův bratr Julius Zumbusch. Caspar von Zumbusch je pohřben v rodném Rimstingu v údolí Chiemsee; na vídeňském Centrálním hřbitově má kenotaf.

Císař František Josef I. mu 15. února 1888 ve Vídni udělil rakouský Řád železné koruny 3. třídy a současně jej povýšil na rytíře.

Caspar von Zumbusch vyrůstal do 18 let v Herzebrock-Clarholz, kde jeho otec provozoval poštu v hrázděném domě postaveném v roce 1700 na dnešní B 64, v té době byla pošta plná koní a dostavníků. Von Zumbusch ukázal svůj talent, když v 15 letech vyřezal zdobenou hůl působivými reliéfními detaily po celé délce asi jednoho metru.

Přestože měl von Zumbusch tak zjevně mimořádný talent, v 18 letech neuspěl u přijímací zkoušky na uměleckou školu v Mnichově. Od roku 1848 v Mnichově navštěvoval polytechniku, kde získal odborné základy pro svou pozdější práci. Například bronzová socha krále Maxmiliána vážila kolem pěti tun, pomník Terezie kolem 20 tun. Aby je bylo možné přepravit, musely být vyrobeny po částech a smontovány na místě. Profesor za svou kariéru vyškolil více než 150 studentů. Jednou ze zvláštností jeho práce bylo obrovské nasazení, se kterým investoval spoustu času do studia osobnosti, která zemřela před desítkami let a kterou měl zobrazit.

Caspar von Zumbusch působil spíše štíhlým dojmem. Hustý vous chybí jen na několika obrázcích nebo leptech, které ho ukazují ve věku hluboko pod 30 let. Von Zumbusch je pohřben nedaleko van Beethovena (1713-1773) na ústředním hřbitově ve Vídni.