12. květen 1743. Svůj úmysl dát se korunovat českou královskou korunou oznámila Marie Terezie přesně měsíc po kapitulaci zbytku francouzské posádky v Praze. Koncem března se v české metropoli sešel korunovační sněm, který se přehnanou loajalitou snažil smazat trapný dojem z kolaborace s bavorským „vzdorokrálem“ a schválil značnou sumu na náklady spojené s korunovační cestou a samotnou korunovací. 29. dubna panovnice s manželem Františkem Štěpánem (velkovévodou toskánským a bývalým vévodou lotrinským) a dvouletým následníkem trůnu Josefem dorazili do Prahy, kde byli slavnostně uvítáni. Mnozí obyvatelé vzpomínali na 23. březen 1741, kdy se v pražských městech konaly velkolepé oslavy následníkova narození. V předvečer korunovace (11. května) přijala Marie Terezie na Hradě hold českých stavů, kteří si museli nechat líbit morální políček v podobě hojné účasti uherských magnátů v královnině suitě. Nazítří byla Marie Terezie sama korunována ve Svatovítské katedrále olomouckým biskupem Jakubem z Lichtenštejna, který jí v době nepřátelského vpádu zachoval věrnost. Různých poct se při následujících slavnostech dočkali její přívrženci z řad českých stavů a s dary se nezapomnělo ani na lid obecný. 16. června - přesně měsíc po velkolepé oslavě svátku Jana Nepomuckého - Marie Terezie s celým svým dvorem Prahu opustila. Zvlášť slavnostního přijetí se jí na zpáteční cestě dostalo v Českých Budějovicích, kde ovšem svého času stejně nadšeně vítali „krále Bavora“.