O některých zločinech minulosti se píše už dost často - stále však příliš málo o tom nejtěžším, kterým byla cílevědomá, záměrná likvidace naší národní identity. Osobnost generála Karla Kutlvašra je toho symbolem, svědectvím, jak hluboko nás zasáhla ztráta paměti: Pětačtyřicet let jsme oslavovali Pražské povstání, ale nikdy se nesmělo vyslovit jméno muže, který byl jeho vrchním velitelem. U památníčků padlých stáli každoročně pionýři čestnou stráž, jenom jeho hrob zůstával zapomenut, protože za pouhé čtyři roky, v devětačtyřicátém, byl vítězný velitel zatčen, odsouzen k doživotnímu vězení a degradován. Za „zločiny proti republice“, jak stálo v rozsudku. Ve skutečnosti však za to, že nebyl komunista, a kapitulaci nacistických vojsk přijal z rukou generála Toussainta o téměř dva dny dříve, než Prahu stačila „osvobodit“ Rudá armáda. Popravit se ho však neodvážili, protože tehdy by to ještě bylo otevřeným přiznáním.

O dvacet let později, v osmašedesátém, napsal J. Smrkovský v Rudém právu, že už týden po návratu vlády z emigrace se začalo dělat všechno možné, aby se o Povstání vůbec nemluvilo. O jménu generál Kutlvašr však opět nenajdeme ani zmínku. Stejně jako zůstaly bez odpovědi všechny otázky z publika na velkém shromáždění odbojářů na Vinohradech. To jméno muselo být navždy vymazáno z historie, protože z vedoucí role KSČ a osvobození Rudou armádou odvozovala STRANA své právo vládnout.

Tehdy však ještě bylo možno shromáždit nejen fakta z rehabilitačních spisů a archivu K 231, ale i svědectví, ještě žila paní Jelizaveta Kutlvašrová, někteří ze spoluodsouzených a další svědkové. Brzy se začalo rýsovat drama, které je vpravdě symbolem této temné kapitoly našich dějin.

Karlu Kutlvašrovi bylo dvacet, když za první světové války vstoupil do československých legií v Rusku a v roce 1930 ho republika jmenovala generálem. Po Mnichovu se s většinou ostatních generálů zapojil do největší a nejlépe organizované podzemní organizace Obrana národa, kterou se rovnž podařilo totálně vymazat z paměti společnosti. Jako jeden z mála nejvyšších velitelů armády přežil a 26. dubna 1945 prozradil své ženě, věrnému kamarádu od Zborova (kdo vůbec ještě ví, že bez téhle nejslavnější bitvy naší nové historie by asi nebylo Československa?): „Stala se mi velká čest, Lizočko, už brzy dojde k povstání, a mne zvolili velitelem.“

Dne 5. května 1945 v 11:20 nařídil velitelskou pohotovost a ve 14:40 vydal rozkaz: „zahájit akci!“

Odpoledne 7. května na Trojském mostě uvítal generál Kutlvašr drobného a lehce, kulhajícího generála Rybalka, který ho objal a řekl: „Děkuji vám. Kdyby to ještě jednou bylo nevyhnutelné, půjdeme spolu, generále, vy na pravém křídle a já na levém.“ To byla čest. A vlastně jediné uznání, protože již 26. května byl generál Kutlvašr zvláštním dekretem poslán do penze. Povídalo se, že v Košicích při vyslovení jeho jména udělal kdosi gesto palcem k zemi. Ale stále ještě byl prezidentem dr. Beneš. Ten po devíti měsících intervencí rozhodnutí zrušil a Karla Kutlvašra jmenoval velitelem vojenského okruhu Morava.

V napohled demokratické republice vládla Národní fronta a varovné signály, že se KSČ chystá převzít veškerou moc, houstly. Počátkem roku 1948 generál  Kutlvašr zjistil, že zbraně určené jeho okruhu jsou ve skutečnosti dodávány na nevojenské adresy. Rozhodl se informovat prezidenta, i zcela oficiálně, ale to mu znemožnil ministr národní obrany Ludvík Svoboda. Oblékl se tedy do civilu a denně chodil čekat na přijetí do prezidentova předpokoje. Marně.

Netušil, že na 5. oddlení MNO už vlastně začal poslední příběh jeho života, nejtragičtjší. Přišel se tam nabídnout jeho někdejší druh z legií podplukovník Josef Hruška: Rád by pomáhal při odhalování protistátní činnosti. Krom finanční odměny, šatenek a potravinových lístků by prý byl také rád povýšen na plukovníka. Rudolf Misík, v jehož kanceláři se ocitl, byl rád, jeho nadřízený plukovník Musil už vyjádřil nelibost, že kriminály jsou prázdné, chtělo by to aspoň tisíc přírůstků.

„Vítězný lid“ svrhl svoji zákonnou vládu a začaly čistky. Josef Hruška se znovu objevil na 5. oddlení MNO: Seznámil se kdesi u piva s nějakým Bacílkem, kterému vyhodili syna z univerzity, ten má další, stejně postižené kolegy, byla by to ideální půda pro založení ilegální skupiny! Matka Bacílková je sice i nedůvřivá, ale to Hruška zvládne.

Plukovník Misík vymyslí pro skupinu jméno, které se jí určitě bude líbit, Pravda zvítězí. Začít je třeba s letáky, a tak Hruška svou skupinu překvapí cyklostylem. Za nějaký čas dostane i vysílačku, aby nikdo nezapochyboval, že je skutečný agent z Londýna, jak tvrdí. Nakonec dostane za úkol změnit skupinu na vojenskou organizaci, do hry už zřejmě vstoupila nejvyšší místa nebo aspoň náčelník 5. oddělení Bedřich Reicin. Získat nějaké důstojníky propuštěné z armády nebude pro Hrušku problém, jsou bez zaměstnání a na dně. Zbývá získat do čela organizace vojenského odporu velké jméno, konkrétně generála Kutlvašra. Písařky D. Králová a E. Uhlířová pozdji dosvědčily, jak velká byla radost šéfů, že na Kutlvašra konečně spadne klec.

Ale vlákat zkušeného generála do pasti není snadné. Hruška nakonec zorganizuje přátelský večer v bytě jeho bývalého pobočníka Ervína Novotného a naléhá, že propuštění důstojníci si nezaslouží, aby se jejich velitel od nich distancoval. Ale dopustí se chyby. Svého hosta tam odváží služebním vozem 5. oddělení. Na večírku je také příliš mnoho civilistů. Když Kutlvašra požádají, aby se stal hlavou jejich skupiny, odmítne a odejde. Účelu však bylo dosaženo, stačí Hruškovo svědectví, že generál byl přítomen. Druhého dne může začít zatýkání.

Před Státním soudem stojí dvanáct obviněných a Rudé právo píše o Karlu Kutlvašrovi jako o „pomocníku gestapáků a nacistických hrdlořezů, kteří mají na svědomí zničení Prahy“. K nejvyššímu, trestu smrti oběšením byli odsouzeni studenti Karel Bacílek a Boris Kovaříček, nejnižším trestem bylo patnáct let. Ve zdůvodnní rozsudku nad generálem Kutlvašrem stojí však také doslova: „Nezaměřil povstání v duchu již v Praze známého Košickéno programu, nýbrž je naopak vedl tak, aby podíl Rudé armády byl co nejmenší.“

Sotva kdy ještě budou vypsány tragédie odsouzených a jejich rodin, paní Bacílkové, ještě trpící na následky nacistického mučení, jak sama u rodinného stolu myslí na muže a dceru ve vězení, a syna, který má být zítra popraven; dvaadvacetiletého studenta Borise Kovaříčka; studenta práv Stočese; mladičkého učitele ze Semil Slaniny; všech z tohoto a ostatních procesů, založených na záměrně vykonstruovaných provokacích.

K obrazu doby však patří i osud viníků. Z hlavních strůjců Kutlvašrova procesu nepřežil ani jediný: Bedřich Reicin, náměstek ministra vnitra, a náčelník 5. oddělení Musil byli vlastním systémem rovněž odsouzeni a oběšeni, plukovník Misik spáchal sebevraždu, a hlavní aktér podplukovník Josef Hruška?

Strana měla svůj exemplární proces s „hnutím organizovaného vojenského odporu“ a Hruška o tom věděl příliš mnoho. Zpočátku se nechal snadno přesvědčit, že musí být zatčen s ostatními, aby na něj nepadlo podezření. Když se ale jeho vazba prodlužovala, zneklidněl. Střídavě propadal naději i zoufalství. Při jednom transportu se pokusil o útěk, ale chytili ho a nemilosrdně zbili, tehdy zřejmě všechno pochopil. V nejstrašnější mučírně, jakou byl hradčanský „domeček“, začal svým trýznitelům vyhrožovat, že řekne pravdu a také ji řekl. Tak se pravdu dozvěděly i jeho oběti. Byl třetím odsouzeným k smrti a ještě po rozsudku ho jeden z vyšetřovatelů přišel ujišťovat, že jenom na oko. Na popravu šel společně se studenty Bacíkem a Kovaříčkem.

Devatenáct let po rozsudku ve dnech 15. a 16. května 1968 byl generál Karel Kutlvašr plně rehabilitován a s ním čtyří další odsouzení, kteří o to požádali, podplukovník Nedbálek, kapitán Ervín Novotný, Josef Slanina a Ladislav Strejc. Propuštěn z Leopoldova byl však na základě amnestie již 9. května 1960.

EPILOG

V srpnu 1961 zazvonil v redakci jazykových příruček, kde jsem tehdy pracovala, zvonek a za dveřmi stál vysoký šedovlasý muž, který svoje jméno jen zamumlal. Prosil o nějakou práci, třeba překlad, důchod, který dostává, k životu nestačí a žena je nemocná, pracovat může jen málo. Měl vybledlé oči a věřil, že jeho jméno je už dávno anonymní. Ale nebylo. Požádala jsem tehdejšího ředitele SPN, o nějaké zaměstnání pro něj, ve skladu nebo podobně. Slíbil, a myslím, že upřímně, nakonec se však ukázalo, že s takovým jménem se nedá nic dělat.

Dne 2. září 1961 generál Karel Kutlvašr po třetím infarktu zemřel. Na náhrobku smělo být vyryto jen jméno - byl přece degradován.

PÁTEK 4. KVĚTNA 1945

První akce Pražského povstání, nekoordinované, spontánní, zamalovávání a snímání německých nápisů na obchodech.

SOBOTA 5. KVĚTNA 1945

Celé dopoledne probíhal Prahou neklid a atmosféra, podpořená výhradně českým hlášením rozhlasu, stupňovala euforii Pražanů, kteří nadšeně přijímali fámy o smrti K. H. Franka či blížících se amerických jednotkách k předměstí Prahy apod. Poměrně velká německá pasivita v těchto hodinách radikalizovala Prahu v přesvědčení o rostoucí slabosti okupantů a posilovala i méně odvážné k dalších činům. V mnoha továrnách a úřadech začali být zajišťováni němečtí vedoucí. Na některých domech byly vyvěšeny československé vlajky a většina tramvají začala jezdit rovněž ozdobena československými vlaječkami. Nacisté reagovali zatím pouze místně a časově nesladěně. Mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne zajistila německá policie hlídkami Václavské náměstí, došlo k posílení ostrahy vinohradského rozhlasu. Tyto lokální akce zůstaly však bez valného účinku. Malé skupinky Němců byly odzbrojovány Čechy a začalo docházet k prvním přestřelkám...

05.30 - Státní ministr K. H. Frank se vrátil do Prahy ze zasedání německé vlády ve Flensburgu (po krátké zastávce u maršála Schörnera ve Velichovkách) s cílem předat formálně moc v českých zemích nové loutkové vládě, která by umožnila německé armádě pokračovat v boji na východní frontě.

06.00 - Ranní vysílání pražského rozhlasu bylo zahájeno posměšným dvojjazyčným oznámením „Je sechs hodin!“, po kterém začal záhy rozhlas vysílat pouze česky a hrát dosud zakázané české pochody.

09.00 - Na ministerstvu financí začala schůzka velitelů skupiny „Bartoš“, která určila jako nejbližší možný termín pro vystoupení proti okupantům 7. květen. Odbojová skupina Bartoš začíná řídit povstání z podzemního krytu v Bartolomějské ulici. Zpravodajský důstojník podplukovník generálního štábu František Bürger (krycí pseudonym Bartoš), brigádní generál Karel Kutlvašr,

09.35 - Nad Prahou se objevily dva americké průzkumné stíhací letouny, které posloužily jako záminka k rychle se mezi Pražany šířící fámě, že Američané „přistáli na Ruzyni“, což ještě více začalo elektrizovat atmosféru ve městě.

10.00 - Pražská policie začala odstraňovat ze svých řad nespolehlivé kolaboranty a německé nadřízené. Obdobně reagovali i četníci a vládní vojsko.

Dav lidí vnikl do Staroměstské radnice, kde čeští úředníci sesadili dosavadního primátora dr. Říhu. Chystaný zásah německé policie odvrátil příchod českých policistů z policejního revíru v Josefské ulici.

Ve Škole práce na Tylově náměstí začal velký aktiv zástupců ilegálních revolučních odborů, na kterém se projednávala i otázka nejvhodnějšího termínu pro vystoupení proti okupační moci, kterému měla předcházet v pondělí 7. května generální stávka.

11.00 - Na budovách některých policejních revírů byly jejich příslušníky slavnostně vztyčeny československé vlajky. Do povstání se zapojilo více než 4000 uniformovaných policistů vyzbrojených služebními pistolemi s omezeným množstvím střeliva. Jejich zásluhou bylo převzetí rozhlasu a jeho udržení, střežili náhradní strašnickou vysílačku, meziměstskou telefonní a telegrafní ústřednu na Žižkově, přes policejní linky udržovali prověřené spojení.

Kouřové bomby německých policistů prozatím rozehnaly na Václavském náměstí skupiny demonstrantů. Přes náměstí začaly projíždět pro výstrahu nepokojným obyvatelům lehké německé tanky.

11.20 - Generál Kutlvašr na základě vývoje situace ve městě telefonicky vyhlásil velitelskou pohotovost skupině „Bartoš“, která měla tvořit ústřední štáb dříve plánovaného povstání proti okupantům.

11.26 - Městský pouliční rozhlas zahájil z 300 reproduktorů městské rozhlasové sítě revoluční vysílání.

12.00 - První boje na Lobkovicově náměstí na Vinohradech, povstalci začali s postupným obsazováním vršovického nádraží. Pražané začali s odzbrojováním německých vojáků i na Smíchově, v Košířích a Zlíchově.

Plukovník četnictva Jan Voženílek dal z budovy Generálního velitelství uniformované policie všem podřízeným četnickým a policejním útvarům rozkaz k „provedení státního převratu“.

12.32 - Začal boj českých policistů o budovu rozhlasu na Vinohradech. Volání rozhlasu o pomoc vytvářelo z mnoha dosud izolovaných potůčků protiokupačních akcí rázem mohutnou povstaleckou řeku.

12:33 - Redaktor Zdeněk Mančal odvysílal volání rozhlasu o pomoc poté, co se skupina policistů pod velením kapitána Rudolfa Suchánka pokusila obsadit budovu rozhlasu a narazila na nepředpokládaný silný odpor jednotky SS.

Protinacistické povstání Pražanů vypuklo plnou silou!

13.00 - Na Staroměstské radnici dal místopředseda ČNR Josef Smrkovský pokyn k zatčení protektorátního předsedy vlády Richarda Bienerta.

13.30 - Na smíchovském nádraží se čeští policisté spolu s lidovými dobrovolníky zmocnili německého obrněného vlaku.

14.00 - Povstalci se zmocnili pankrácké věznice, kde později bylo během útoku německých letadel propuštěno na svobodu na 3000 vězňů, mezi kterými bylo i 50 odsouzenců k smrti...

V Dlouhé ul. bylo zahájeno první povstalecké zasedání České národní rady, na kterém se začalo formulovat první revoluční provolání k občanům.

Ve smíchovské Škodovce získali povstalci první dva stíhače tanků Jagdpanzer 38t Hetzer.

14.40 - Generál Karel Kutlvašr zahájil oficiálně činnost Vojenského velitelství Velké Prahy, které do večerních hodin podchytilo pod své velení většinu nejdůležitějších povstaleckých bojových skupin.

Přerušeno 6000 telefonních linek, takže se 30000 německých vojáků ocitlo v izolaci bez spojení.

15.00 - Povstalci obsadili vršovickou sokolovnu a bojem se zmocnili kasáren německé policie na Smíchově, začaly boje povstalců s jednotkou SS na Zelené lišce, které trvaly až do nočních hodin.

Ve Vršovicích a na Smíchově začali povstalci stavět na obranu svých postavení barikády.

16.00 - Na dejvické nádraží začaly útočit silné jednotky SS, které odtud odvlekly na 60 zajatých povstalců a civilních obyvatel do blízké budovy Kadetky, od té doby se 19 zajatců pohřešuje...

Německý tank u právnické fakulty svým výstřelem zabil skupinu bezbranných českých chodců na nároží u Železné ulice před Staroměstskou radnicí.

17.00 - V Jinonicích byl povstalci ukořistěn německý obrněný vlak.

Na Pankráci zahájili povstalci soustavnou stavbu barikád s cílem zastavit s jejich pomocí případný útok německých jednotek z výcvikového prostoru SS na Benešovsku.

17.45 - Boj o rozhlasovou budovu na Vinohradech skončil vítězstvím povstalců.

18.00 - Povstalci se zmocnili německého lazaretu v Podolí.

20.25 - Do Radotína na tehdejším okraji Prahy dorazil první hlídkový vůz „vlasovců“ - příslušníků tzv. Ruské osvobozovací armády (ROA).

21.00 - Povstalecký rozhlas oznámil personální složení vedení České národní rady jako politického reprezentanta povstání. Až do odpoledne neexistoval kontakt mezi Českou národní radou a velitelstvím povstání. Česká národní rada využila radiostanici kapitána Nechanického, která byla od 28.4. jediným spojením Prahy s Londýnem, v květnu již s vládou v Košicích.

21.40 - Protektorátní velitel jednotek SS hrabě Pückler odeslal rozkaz k zítřejšímu útoku venkovských jednotek SS proti povstalcům v hlavním městě. Závěr rozkazu zněl: „Celé hnízdo musí hořet.“

V noci již povstalci ovládali podstatnou část města. Nacisté drželi ve městě pozice především v prostorech Dejvic, Hradčan a Malé Strany a na některých izolovaných místech na pravém břehu řeky (právnická fakulta, karlínské kasárna, Wilsonovo nádraží, Pražačka, škola na Lobkovickově náměstí, vršovická kasárny a škola na Zelené lišce). Hustý déšť a tmavá noc se staly dramatickou kulisou masové stavby barikád...

NEDĚLE 6. KVĚTNA 1945

Povstalci dokončili svou organizaci. Německá letadla po celý den střežila prostor Velké Prahy (= průzkum postavení povstalců před útokem na město) a odpoledne řídila dělostřelecké přepady povstaleckých oblastí. K očekávanému zásahu venkovských sil nacistů zatím nedošlo díky povstání na českém venkově, který zpomalil jejich postup. Pouze předvoj z Benešova se na pravém břehu Vltavy dostal do kontaktu s pražskými povstalci. Jinak se však všechny ostatní předvoje dostaly jen do bezprostřední blízkosti Velké Prahy, ale jejich zásah druhého dne proti městu byl skoro jistý...

Povstalci utrpěli spolu s civilními obyvateli ten den největší ztráty zásluhou střelby ze zálohy od zákeřných střelců z řad německých civilistů, v jejichž řadách nechyběly ani staré ženy či školačky z Hitlerjugend!

01.25 - Začalo desetiminutové jednání povstaleckého vojenského velení s hrabětem Pücklerem na jeho velitelském stanovišti v budově právnické fakulty. Esesácký velitel odmítl s povstalci jednat a nařídil jim do dvou hodin bezpodmínečně kapitulovat.

04.00 - Německé tanky na Pankráci zaútočily proti postavením povstalců, byly však zatím odraženy a stáhly se zpět směrem k Janečkově továrně.

05.00 - Útokem tří německých tanků z Pařížské třídy začaly třídenní boje o Staroměstskou radnici a budovu městského rozhlasu.

05.50 - Povstalecký rozhlas poprvé vysílal výzvu k Ruské osvobozenecké armádě (ROA - tzv. vlasovci), aby poskytla pomoc povstání.

08.15 - Do centra Plzně dorazily americké tanky Combat Command B 16. obrněné divize plukovníka Charlese H. Nobleho.

08.40 - Povstalci se ztrátami odrazili na Pankráci další útok německých jednotek.

09.30 - Do Prahy dorazil povstalcům na pomoc z Roztok improvizovaný obrněný vlak „Orlík II“, který posílil obranu holešovické oblasti.

11.00 - Další zprávy avizovaly přísun silných německých obrněných jednotek k Praze ze směru od Milovic a Českého Brodu.

13.00 - Byl zasažen plynojem v Libni, německé letouny napadly prostor U studánky na Letné.

Česká národní rada se přemístila do Bartolomějské ulice do blízkosti Vojenského velitelství Velké Prahy, kde působila až do konce povstání.

14.00 - Německé jednotky se začaly po dobytí Lahovic a některých okolních obcí nebezpečně přibližovat k po levém břehu Vltavy k jižnímu okraji Prahy.

16.00 - První oddíly ROA vstoupily do Prahy a začaly postupovat od Zličína na Ruzyň, k Motolu a do prostoru Štefánikových kasáren.

16.05 - V Dolních Chabrech se místní dobrovolníci postavili na odpor na Prahu postupujícím německým jednotkám z bojové skupiny „Der Führer“, kterou svou obrannou zdrželi o několik hodin.

17.40 - Německé letadlo svrhlo vzdušné torpédo na budovu povstaleckého rozhlasu na Vinohradech a těžce ji poškodilo.

18.00 - V Bartolomějské ulici začalo na Vojenském velitelství Velké Prahy jednání velitele 1. pluku ROA pplk. Archipova s velením povstalců o plánu ranního útoku ROA v Praze.

19.00 - Povstalecký rozhlas opět začal vysílat z náhradních prostor na vlně 415,5 m.

20.30 - V Úsobrnské ulici na Pankráci skupina mladých příslušníků SS zavraždila několik desítek neozbrojených českých civilistů, včetně těhotných žen a malých dětí.

21.00 - Němci zapálili hřiště Slavie.

Odjezd české delegace k jednání s K. H. Frankem, které však opět ztroskotalo.

23.00 - Předvoj německých jednotek pronikl Rokoskou a začal ostřelovat z kulometů první barikádu na Trojském mostě.

PONDĚLÍ 7. KVĚTNA 1945

Nacistické jednotky z venkova zahájily generální útok na Prahu, který byl veden třemi hlavními směry - ze severu, severovýchodu a z jihu po obou březích Vltavy.

Přes statečný odpor povstalců začaly silné nacistické jednotky za podpory tanků pronikat do středu města. Na perifériích využívaly mezery v zástavbě k využití své početní a materiální převahy, v husté zástavbě městských čtvrtí, kde barikády a pancéřové pěsti v rukou obránců mohly útočníkům způsobit citelné ztráty, začali nacisté používat brutální teror proti civilnímu obyvatelstvu, které také často hnali před sebou jako záštitu proti barikádám, aby ochromili bojovou vůli jejich obránců.

Průběh bojů o Prahu se začal nepříjemně podobat první fázi boje o povstaleckou Varšavu v srpnu 1944 - pronikáním nepřátelských sil do středu města a narušením souvislých povstaleckých oblastí, které mělo později vystřídat dobývání a ničení jednotlivých čtvrtí.

Statečný boj povstalců v úseku Trojského mostu a na jihozápadní a jihovýchodní povstalecké frontě zatím brzdil postup útočníka, jehož jednotky na severovýchodě však pronikly Karlínem a do večera obsadily přibližně čáru Denisovo nádraží - Masarykovo nádraží - Památník osvobození - severní okraj Žižkova. Německý pancéřový průzkum pronikl až na Poříčí a Petrské náměstí, kde byl zatím zastaven povstalci. Síly nepřítele však byly značné. Střed města, kde sídlily Vojenského velitelství Velké Prahy „Bartoš“, České národní rady, ÚRO a RNV hlavního města Prahy, byl ohrožen.

V povstalecké ČNR došlo pod vlivem postupu nacistů k prvním krizovým jevům. Šlo především o otázku americké pomoci z Plzně, spolupráci s jednotkami generála Vlasova a o otázku forem a cílů jednání s nacistickým velením.

Praha prožívala nejtěžší noc povstání. Nyní již šlo o hodně a nad městem se začínal vznášet „stín Varšavy“. Povstalecký rozhlas vysílal dále zoufalé výzvy o pomoc. V Praze zatím nikdo nic netušil o bojovém postupu tankových klínů 1. ukrajinského frontu k Praze a rovněž si nikdo neuměl příliš mnoho vysvětlit americké „otálení“ v Plzni, což mělo později nedozírné následky na politické nálady poválečné české veřejnosti, která ve velké míře uvěřila komunistické demagogii ve volbách v květnu 1946.

02.41 - Ve francouzské Remeši podepsalo nacistické Německo bezpodmínečnou kapitulaci, která měla na žádost Němců vejít v platnost v 00.01 hod. 9. května 1945 na základě jejich tvrzení, že musí do této doby vydat všem stupňům předsunutých a prvosledových jednotek patřičné rozkazy.

05.20 - Nacisté zahájili útok na Pankráci, který se však povstalcům podařilo zastavit.

06.30 - Povstalci v Lahovicích prozatím zastavili nacistické jednotky při pokusu se přepravit se přes Berounku a pokračovat v postupu na Prahu. V boji padl i velitel německé bojové skupiny plk. von Klein. Po delším boji se však Němcům přece jen podařilo prorazit a ze msty v obci zavraždit 21 bezbranných civilistů.

07.00 - Pod tlakem velké německé přesily byl zahájen ústup povstalců z Libně.

08.30 - Na Lobkovicově náměstí na Vinohradech kapitulovalo na 500 německých vojáků, jejich zbraně však zadrželi vlasovci.

09.10 - Česká národní rada se prostřednictvím rozhlasu distancovala od Ruské osvobozovací armády (ROA) prohlášením, že akce generála Vlasova proti německým vojskům jsou vlastní záležitostí jeho jednotek a Česká národní rada nemá s nimi žádné politické úmluvy a že kooperaci vojenských akcí proti Němcům provádějí vojenské štáby.

09.20 - Americké jednotky v západních Čechách dostaly vzhledem k německé kapitulaci v Remeši definitivní rozkaz zastavit svůj postup do českého vnitrozemí.

09.30 - V Hornokrčské ulici skupina příslušníků SS povraždila 17 zajatých povstalců.

10.00 - Německé jednotky obnovily tankovým útokem boj o Staroměstské náměstí.

Do Prahy dorazilo americké vozidlo Chuck Wagon, Levin Meyer (válečný korespondent), Eric Schwab (fotograf).

11.30 - Jeden ze smíchovských povstaleckých obrněných vlaků byl vyřazen u Velké Chuchle v boji s německými tanky.

12.00 - Nálet německých letadel na kasárna Jiřího z Poděbrad a další cíle ve středu města; spojenecký shoz zbraní do Prahy byl odvolán.

13.00 - Povstalci byl odražen německý útok na Poříčí.

14.00 - České obyvatelstvo v Karlíně, Libni a v úsecích Truhlářské ulice a Petrského náměstí bylo nacisty hnáno před jejich tanky a nuceno odklízet barikády.

Povstalecký obrněný vlak „Sokol“ byl při obraně holešovické oblasti několikrát zasažen dělostřeleckou palbou a musel se stáhnout na nádraží Praha-Bubny, kde byl další palbou nepřítele zapálen a těžce poškozen.

15.00 - Nacisté nařídili českému obyvatelstvu vyklidit celý Strahov.

15.30 - Generál Buňačenko, zklamaný z dosavadních postojů ČNR k jeho jednotkám, dal pokyn útvarům na pravém břehu Vltavy, aby se začaly stahovat na smíchovskou stranu.

16.00 - Boje s nacisty v úseku Braníku, nacisté nastoupili k útoku proti Spořilovu a Chodovu.

Třetí útok nacistů na Trojský most nebyl pro špatnou viditelnost a dým z požárů, vzniklých dělovou palbou, odražen a nacisté pronikli postupně až k Plynární ulici. Teprve zde byl jejich postup zastaven, boje zde trvaly až do půlnoci.

17.40 - Povstalci byly likvidovány německé odpory v továrně Askanii a v lazaretu ve Veleslavíně.

18.00 - Byla zahájena postupná evakuace povstaleckých kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky.

19.00 - České obyvatelstvo z okolí Černínského paláce bylo vyhnáno Němci do Dejvic, část byla ubytována v budově NSDAP na Letenské třídě a část odešla do Roztok a okolí. Povstalci ze Smíchova podnikli výpad proti německé posádce na Petříně a zabránili jí tak v proniknutí na smíchovskou stranu.

19.56 - Dělostřelecká palba na holešovickou elektrárnu.

20.30 - Povstalecké síly ustoupily z Braníku, boje v Podolí. Západní okraj Michle byl udržen jen za cenu velkých ztrát.

21.30 - Německé jednotky obsadily Chodov.

23.20 - Mezi soudní budovou a továrnou Janeček na Pankráci zářil do dáli mohutný oheň. Šířil se zde velký žár, zatímco nepřítel ostřeloval Pankrác minomety.

23.55 - Americká obrněná kolona (tzv. velichovská mise) dorazila na Národní třídu a její zástupci navštívili Vojenské velitelství Velké Prahy v Bartolomějské ulici.

V Praze pokračovaly urputné boje ve všech úsecích. Povstalci měli těžké ztráty. Pouze ve středu města německé jednotky zastavily prozatím boj, který by pro ně byl v husté zástavbě v noci nevýhodný, aby ráno využily své obrovské převahy k definitivní likvidaci povstaleckých sil ve středu města.

ÚTERÝ 8. KVĚTNA 1945

Již v noci na 8. května se rozhořely nové urputné boje na přístupech ke Smíchovu a na bojišti pankrácké oblasti, kde přes těžké ztráty drželi povstalci stále souvislou linii odporu a bránili nacistům v proniknutí do středu města z jihu. V holešovickém úseku drželi nacisté jen malé předmostí u Trojského mostu. Boje zde střídala jednání s nacisty, čas hrál pro povstalce.

Nejkritičtější chvíle nastaly ve středu Prahy, kam v ranních hodinách vtrhly nacistické jednotky z Karlína. Ty donutily k ústupu poslední obránce kasáren Jiřího z Poděbrad, zaútočily na Staroměstské náměstí, Hlavní poštu a Příkopy s cílem obsadit Václavské náměstí a některé vltavské mosty. Mimo to nacistické jednotky dobyly Masarykovo nádraží, kde bestiálně vraždily zajaté povstalce i civilní obyvatelstvo.

Pod dojmem postupu nacistů se ještě více vyostřila krize v České národní radě i Vojenském velitelství Velké Prahy „Bartoš“. Za této situace byla po předchozím jednáním s velitelem pražské německé posádky generálem Toussaintem podepsána formou kapitulačního protokolu dohoda o odchodu německých jednotek z Prahy, což vedlo po válce k ostrým protestům ze sovětské strany a k pozdější perzekuci českých signatářů protokolu a také k deformacím historických výkladů povstání.

V těchto těžkých a složitých chvílích, o jejichž politických dimenzích bylo později popsáno mnoho papíru a vysloveno mnoho různorodých názorů, je nutno vyzvednout bojovou morálku povstaleckých jednotek na Hlavní poště, Staroměstské radnici, u Národního muzea či v oblasti Pankráce, jejichž příslušníci setrvali na svých ohrožených stanovištích a pokračovali v nerovném boji s nacistickou přesilou.

K večeru začaly nacistické jednotky po dohodě s ČNR opouštět město. Četné jednotky SS - hlavně na jihozápadní frontě - však bojovaly dále.

01.00 - Průjezd amerických obrněných vozů s vyjednávači barikádami na Poříčí byl později věrolomně zneužit Němci k útoku na kasárna Jiřího z Poděbrad.

01.30 - Nacistické jednotky vraždily a loupily v Chodově u Prahy.

03.45 - Velitelství pankráckého úseku se zálohami a lazaretem bylo donuceno se přesunout na Vyšehrad do Jedličkova ústavu a zajistit se na hradbách i v předpolí a obsadit barikády záložních sledů. Prvosledové obranné postavení na Pankráci však bylo zachováno.

05.30 - Kasárna Jiřího z Poděbrad byla vyklizena krycí jednotkou povstalců. Útok nacistů proti středu města zesílil.

Obrněný vlak smíchovských povstalců od Zlíchova zajišťoval ústup povstalců z Velké Chuchle. Posádce vlaku, který byl ostřelován děly a minomety z druhého břehu řeky, se však podařilo zničit několik kulometných hnízd a zastavit pronikání německých tanků.

06.00 - Německé tanky začaly ostřelovat Hlavní poštu.

07.00 - Situace na Pankráci, v Michli a Nuslích se stala kritickou, útěk civilního obyvatelstva z Michle a částečně i z Nuslí do vnitřní Prahy, do bojů zde zasáhl obrněný vlak povstalců z vršovického nádraží. Po zásahu záloh velitelství povstalecké oblasti Praha-východ zde boje pokračovaly po celý den.

08.00 - Zesílil boj v úseku Staroměstské radnice.

08.30 - Jednotka SS v ulici Pod Habrovou obklíčila místní skupinu povstalců a dvacet z nich zavraždila, dalším příslušníkům SS se podařilo dosáhnout hlubočepského údolí a obsadit přilehlá návrší.

10.00 - Nacisté dobyli Masarykovo nádraží, kde začali vraždit zajaté povstalce.

Zesílil tlak nacistů na směru od Hlubočep k Smíchovu.

10.20 - Německé dělostřelectvo začalo ostřelovat smíchovské nádraží, Krulišovu vilu a přilehlé prostory.

Posádka budovy gestapa v Petschkově paláci zapálila zápalnými granáty budovu České tiskové kanceláře, která musela být později evakuována.

10.45 - Do Bartolomějské ulice se dostavil k jednání s Českou národní radou o případné německé kapitulaci gen. Toussaint.

12.15 - Německá posádka kasáren Schutzpolizei ve Vršovicích složila zbraně. V té době začali příslušníci SS vraždit v prostorách Pražského hradu mezi Míčovnou a Jelením příkopem 12 zajatých českých povstalců.

13.00 - Začaly vrcholit boje na Staroměstském náměstí.

15.00 - Kapitulovala německá posádka v klášteře sv. Markéty na Břevnově.

Během bojů na Staroměstském náměstí byla německými střelami opět zapálena Staroměstská radnice. Tento požár se již tentokrát nepodařilo uhasit.

16.00 - Byla podepsána dohoda mezi ČNR a generálem Toussaintem o odchodu německých jednotek z Prahy, který měl začít v 18.00 hod.

17.15 - Německé jednotky zastavily boj na Staroměstském náměstí.

Z letiště Ruzyně odstartoval poslední německý proudový stíhací letoun Me 262, který odletěl na žatecké letiště.

18.00 - Jednotky SS dosáhly Žvahova, kde obsadily několik vil, začaly terorizovat místní obyvatele a z kulometů postřelovat smíchovskou kotlinu.

19.00 - Německé jednotky začaly opouštět Karlín, žižkovskou Pražačku a Holešovice.

19.15 - Sedm německých tanků zaútočilo proti michelskému obrannému úseku.

Povstalci obsadili krátce na to Němci opuštěnou školu na Pražačce, kde našli těla 13 bestiálně zavražděných českých zajatců.

19.30 - Pouze urputný odpor povstalců za jejich těžkých ztrát brzdil postup nacistů na Smíchov v úseku Zlíchova.

21.00 - Povstalci byly obsazeny budovy ministerstva národní obrany, školy proti MNO, Vojenského studijního ústavu, Bajkalu, proviantního skladu, Masarykovy koleje, Vojenského zeměpisného ústavu, baráky a protiletadlová baterie na Hradčanech.

21.05 - Pražský rozhlas k zděšení většiny Pražanů i mimopražských posluchačů několikrát opakoval, že němečtí vojáci zapálili Pražský Hrad! Tato zpráva byla nepravdivá a způsobil ji, podobně jako již několikrát předtím, hlavně fakt, že němečtí vojáci během povstání na hradních nádvořích pálili dokumenty, které vyvíjely hustý vzhůru stoupající dým.

22.00 - Do hlubočepského prostoru dorazily z jihu další německé těžké tanky k podpoře chystaného ranního útoku směrem na Zlíchov.

22.05 - Poslední vozidlo bojové skupiny SS „Der Führer“ opustilo směrem do Dejvic holešovický prostor. S touto jednotkou zmizel k americkým pozicím u Rokycan i K. H. Frank.

23.23 - Povstalci vztyčili československou vlajku nad Pražským hradem.

STŘEDA 9. KVĚTNA 1945

I přes včerejší podepsání kapitulačního protokolu generálem Toussaintem a odchodu značné části německých jednotek z Prahy, kdy na mnoha místech již k večeru 8. května utichly boje, však jednotky SS nadále vedly fanatický útok po levém břehu Vltavy proti Smíchovu, kde povstalci drželi své pozice s krajním nasazením. Zvláště v hlubočepsko-zlíchovském úseku od ranních hodin zuřily krvavé boje.

V dopoledních hodinách však již začala do města ze severozápadu pronikat tanková čela jednotek 1. Ukrajinského frontu, která po dlouhém bojovém přesunu ze Saska přes krušnohorský masiv dorazila do Prahy, kde provedla v úzké spolupráci s barikádníky likvidaci posledních ohnisek německého odporu. Během těchto akcí ještě padlo asi 35 sovětských vojáků a mnoho povstalců.

Česká národní rada jako „představitelka revolučního lidu, který svou silou dobyl Prahy a zlomil moc ozbrojených německých sil“ odeslala během dne pozdravné telegramy prezidentu Benešovi a čs. vládě v Košicích spolu s výzvou k jejich návratu do hlavního města.

01.00 - První povstalci se začali vracet do kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky.

01.30 - Pankrácká věznice byla opět obsazena povstaleckými jednotkami. Pokračovalo ostřelování města německým dělostřelectvem. Generál Toussaint opustil Prahu.

02.00 - Kapitulace německé posádky Wilsonova nádraží, kde povstalci odzbrojili na 1600 mužů.

04.00 - Tankové jednotky 3. tankové armády generálplukovníka Rybalka a 4. tankové armády generálplukovníka Leljušenka dorazily na okraje Prahy a zahájily likvidaci zbylých německých ohnisek odporu.

07.05 - Sovětské tanky musely zasáhnout proti ojedinělým německým odporům u Hlávkova mostu.

08.30 - Ústup jednotek německých SS z pankráckého prostoru. Ty si však vzaly s sebou jako rukojmí velký počet českých mužů, které hnaly před sebou směrem na Jesenici.

08.20 - Prahu začali ostřelovat němečtí dělostřelci z prostoru Lhotka - Kunratický les. Některé dělostřelecké granáty dopadly až do prostoru Trojského mostu.

09.00 - Čela sovětských tankových jednotek dosáhla čáry Karlín - Staré Město - Hradčany

09.40 - Německá dělostřelba na Prahu z jihovýchodních okrajů města skončila.

09.50 - Na Klárově došlo k boji sovětského tanku č.24 s německými pancéři, při kterém zahynul velitel tanku por. Gončarenko.

10.00 - Vojenské velitelství Velké Prahy nařídilo na základě požadavku velení Rudé armády vytvořit průchody v barikádách pro „průjezd rudých tanků“, bojovalo se zatím na Letenském náměstí a vnitřní město se na čas dostalo pod dělostřeleckou palbu z Hradu.

11.30 - V Rokycanech byl poznán českým četníkem K. H. Frank v uniformě řadového německého vojáka, kterého poté společně zatkli český a americký důstojník.

12.00 - Poslední německé jednotky se v jihovýchodním pražském úseku ještě držely v místech Podolí-Žluté lázně, Podolská skála a hřbitov Podolí.

15.00 - Útok povstalecké obrněné roty na Žvahově a Zlíchově byl nacisty odražen. Jeden z povstaleckých tanků byl vyřazen z boje a jeden z obrněných vozů zcela zničen i s většinou osádky.

17.30 - Začal další útok povstalců na postavení jednotek SS v úseku Dívčí hrady.

18.00 - Na Staroměstském náměstí zahájili z věže Týnského chrámu palbu ukrytí němečtí záškodníci.

19.00 - Ústupem jednotek SS před blížící se Rudou armádou skončily boje povstalců v úseku Barrandova a Zlíchova.

Druhý den ve čtvrtek 10. května 1945 přiletěla na kbelské letiště část československé vlády v čele s předsedou vlády Zdeňkem Fierlingerem, ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou a také s místopředsedou vlády Klementem Gottwaldem a ministrem vnitra Václavem Noskem.

Po uvítání vlády zástupci ČNR proběhla společná triumfální jízda jásajícím městem na Hrad, kde se konala první společná schůze, která byla více méně formální. První dojem silné rezervovanosti byl ještě zesílen stykem členů ČNR s členy vlády. Jejich postoj místopředseda ČNR Otakar Machotka později charakterizoval jako „ostražitost a chlad“.

Následujícího dne se v Bartolomějské ulici sešla Česká národní rada s členy vlády ke své poslední schůzi, po které se vzdala své moci ve prospěch československé vlády, která byla tehdy ubytována v hotelu Alcron. Vláda se potom rozhodla jmenovat členy ČNR funkcionáři nově zřízeného Zemského národního výboru v Praze, čímž se jí tímto trikem podařilo zabránit doplnění vlády zástupci domácího odboje.

Prezidium České národní rady se sešlo ještě jednou v hotelu Alcron s čs. vládou, protestovalo proti dosavadním postojům a chování vlády k představitelům domácího odboje. Komunistický ministr Václav Kopecký napadl skromného a politicky neambiciózního předsedu ČNR prof. Pražáka slovy, že „nemůže dočkat ministerského křesla“. Pražské povstání tak definitivně skončilo...