12. srpen 1759. V Evropě počátkem roku 1759 vstupovala sedmiletá válka do své druhé fáze, charakterizované vystupňovaným úsilím habsbursko- rusko-švédsko-francouzské koalice o obklíčení a rozdrcení Pruska. Prusové se svými spojenci dokázali postavit do pole s nadlidským úsilím sotva 200 000 mužů, zatímco protipruská koalice čítala téměř o 140 tisíc vojáků více, oslabovaly ji však stěží překonatelné rozpory ve strategickém plánování. Na spojení většiny sil v Sasku a Dolním Slezsku měla totiž zájem víceméně pouze habsburská monarchie. Francouzi považovali za cíl své anexe Hannoversko a na tomto panství britské královské dynastie se hodlali odškodnit za neúspěchy v zámoří. Rusové by byli dali přednost postupu do Východních Pomořan, neboť už od počátku 18. století carský rod pošilhával po Štětínu a Kolobřehu. V létě1759 vyrazil ruský maršál Petr kníže Saltykov do Poznaňska a posílen císařsko-královským sborem Laudonovým porazil 12. srpna Prusy u Kunersdorfu. Vítězství však bylo promarněno, protože Rusové se stáhli a Prusko se zachránilo před nejhorším. Prozatím však měli více důvodů k radosti na habsburské straně, neboť 21. listopadu 1759 donutil u Maxenu maršál Daun pruského generála Friedricha Augusta von Finck a jeho armádní sbor ke kapitulaci. Rok 1759 byl obdobím největších vojenských úspěchů habsburské monarchie.