11. červen 1742. Na konci roku 1741 pocítila tíži nepřátelského vpádu i poslední ze zemí Koruny české Morava. Prusové a s nimi spojení Sasové se nechovali k obyvatelstvu korektně jako Francouzi a Bavoři v Čechách. Ždímali ze země výpalné v penězích, rekvírovali potraviny a krmivo, násilím odváděli rekruty. Již na jaře 1742 vypuklo na Moravě a v Horním Slezsku rozsáhlé povstání obyvatelstva proti okupantům, organizované a podporované armádou české a uherské královny. Počátkem dubna se pruské a saské vojsko stáhlo do Čech. 17. května se Prusové pod velením Bedřicha II. utkali severně od Čáslavi u Chotusic s armádou, jíž stál v čele švagr Marie Terezie, princ Karel Alexander Lotrinský. Síly obou stran byly téměř vyrovnané (po 28 000 mužů) a průběh bitvy takřka věrně kopíroval průběh bitvy u Molvic s tím rozdílem, že pruský král tentokrát neutekl z bojiště a za vítězství zaplatil většími ztrátami (asi 6 000 mužů). Porážka Karla Alexandra Lotrinského nebyla nijak drtivá - ztráty činily jen asi 5 000 mužů -, přiměla však vídeňský dvůr k drastickému a jedině možnému rozhodnutí. Větší část Slezska a celé Kladsko byly odstoupeny Prusku na základě mírové smlouvy, sjednané 11. června ve Vratislavi a ratifikované o 17 dní později v Berlíně.
Separátní mír s Pruskem uvolnil armádě habsbursko-lotrinské monarchie ruce k rozhodujícímu zápasu se zbytkem nepřátelské koalice. Již v únoru 1742 opanoval generál Ludwig Andreas van Khevenhtiller s 35 000 muži na čas celé Bavorsko.