|
První světová válka zachvátila evropský kontinent komplexně a po
celé jeho rozloze. Vedle západní fronty probíhaly stěžejní boje i na
opačném konci, na rozlehlých pláních tehdejší ruské říše. Právě o
těchto bojích a také o úloze československých jednotek zde
působících hovoří v následujícím rozhovoru historik VHÚ Mgr. TOMÁŠ
JAKL.
Jakou
důležitost měla východní fronta? Byla klíčovou, nebo až „druhou“
frontou po západní?
Otázka relativního významu
východní fronty pochází až ze Stalinovy propagandy z druhé světové
války. V první světové válce se obecně přikládal každému bojišti
velký význam, protože konečné rozhodnutí mohlo padnout kdekoliv.
Po porážce Ruska v roce 1917 a
likvidaci východní fronty započali Němci v roce 1918 rozhodný úder i
na západě. Je dobré si v této souvislosti uvědomit, že pouze zásah
Československého sboru v Rusku, který do značné míry anuloval
německé strategické zisky na východě, a příchod amerických vojáků do
Evropy, kteří posílili frontu na západě, nakonec zajistily vítězství
Dohody.
Jak
probíhaly boje na východní frontě v počátcích 1. světové války, v
prvním roce a během první zimy?
Zpočátku probíhaly tak, jak si je
armádní štáby představovaly před válkou. Pěchota útočila v sevřených
řadách, jezdectvo provádělo obchvaty na křídlech, dělostřelectvo se
přesouvalo za pěchotou. Ale s přicházející zimou se obě strany učily
více a více se zakopávat až skončily v patu války poziční. Stejně
jako armády na západní frontě.
V jakém
stavu byla rakouská a ruská armáda? Našli bychom mezi nimi velké
odlišnosti?
Velké rozdíly mezi oběma armádami
panovaly především ve vztazích mezi důstojníky a mužstvem. V ruské
armádě byla společenská propast mezi nimi nesrovnatelně větší, než v
armádě rakousko-uherské; i když ani tam nebyla rozhodně malá. Pro
ruského důstojníka ovšem obyčejný vojín nebyl v podstatě člověk.
Pokud jde o výkonnost, tak bych
řekl, že mírové armády obou stran se příliš nelišily. Rozdíly se
ovšem začaly ukazovat při prodlužování války, při zvládání
ekonomického a logistického vedení války a celkové mobilizaci
lidských i materiálních zdrojů států pro válečné účely. Tady si o
něco lépe vedlo Rakousko-Uhersko, byť příliš velký náskok to ani tak
nebyl.
Věděli vojáci obou válčících
stran, proč a zač vůbec bojují?
Určitě věděli, že bojují za
císaře, respektive za cara. Válečná propaganda byla už tehdy na
vysoké úrovni a zejména Němci jak z říše, tak z Rakouska šli do boje
za vítězství Germánstva nad Slovanstvem. Že to neněmeckým národům
Rakousko-Uherska na bojovém nadšení nepřidalo, je nabíledni. Na
druhé straně Rusové analogicky operovali bojem za svobodu Slovanů –
ovšem mnohaletý útisk Poláků Ruskem jakoby neexistoval.
Pokud jde o české vojáky, tak
obecně byl většinou z nich boj ve Světové válce na straně
Rakousko-Uherska od počátku chápán jako boj za německé zájmy. Tedy
bez pozitivního významu pro český národ. Jiná situace panovala v
krajanských organizacích po celém světě – ty se prakticky okamžitě,
už v létě 1914 postavily za válečné cíle Dohody.
Kde
probíhaly nejdůležitější bitvy první světové války na východní
frontě?
Především to byla bitva u
Tannenbergu a Mazurských jezer na přelomu srpna a září 1914, ve
které počáteční rychlý postup ruské armády do Východního Pruska
zastavil německý generál Hindenburg. V této bitvě hrála velkou roli
zpravodajská služba, která dokázala odposlouchávat ruské rozkazy, a
Němci mohli podle získaných informací správně reagovat.
Na jaře 1915 Rusové odrazili
tureckou ofenzívu na Kavkaze. Obecně se dnes zapomíná, že boje proti
Turecku v první světové válce hrály značnou roli. Ruská armáda si na
turecké frontě také až do svého rozpadu v roce 1917 vedla velmi
úspěšně. V Haliči se v květnu 1915 naopak spojeným německým a
rakousko-uherským silám podařil průlom u Gorlice a
Tarnova což vyústilo v ruský ústup. V srpnu 1915 Rusové ztratili
Varšavu a východní fronta v Evropě se ustálila na čáře Riga – Pinsk
– Tarnopol.
Ruská armáda se na východní frontě
dvakrát pokusila převzít iniciativu. V létě 1916 proběhla tzv.
Brusilovova ofenzíva a v létě 1917 tzv. Kerenského ofenzíva. Poté
ale následoval pád ruské armády, morálně vyčerpané válkou a vnitřně
rozložené bolševickou propagandou, prováděnou ovšem Leninem za
německé peníze.
Zásadním
dějinným zlomem byly události v Rusku roku 1917. Jak se tento rok
odrazil na dění na východě?
V březnu 1917 ruská revoluce
sesadila cara, kterého nahradila prozatímní vláda Ruské republiky,
odhodlaná ovšem i nadále dostát svým spojeneckým závazkům vůči
Dohodě. Letní tzv. Kerenského ofenzíva v Haliči ale vedla ke
zhroucení ruské armády a ústupu na předválečné hranice u Tarnopolu.
Armády Centrálních mocností dále
nepostupovaly, protože nechtěly v Rusku vyvolat hnutí na obranu
vlasti. Místo toho finančně podporovaly V. I. Lenina, kterého
předtím ze švýcarského exilu odeslaly do Ruska, a jehož politická
strana bolševiků agitací proti válce dále rozkládala ruskou
společnost. V listopadu Lenin v Rusku uchopil moc ozbrojeným
převratem, 2. prosince uzavřel s Centrálními mocnostmi příměří a
začal vyjednávat o separátním míru. Ruská armáda na frontě se dílem
rozpadla a vojáci odešli domů sami, dílem byla bolševiky rozpuštěna.
Nedílnou
součástí východní fronty byl i vznik a existence čs. legií. Jak se
zde legie formovaly a rozrůstaly? A jaká byla jejich role až do roku
1917?
Česká jednotka v Ruské armádě
vznikla z krajanů v Kyjevě již 28. srpna 1914 pod názvem Česká
družina. Její dobrovolníci byli určeni k válečné propagandě a
tlumočení po plánovaném průlomu fronty do Českých zemí a na
Slovensko. K průlomu nedošlo, proto byli rozděleni po četách mezi
pluky 3. ruské armády a určeni k průzkumu v týlu protivníka.
Rozvědčíci získávali zajatce i cenné informace, mnozí z nich
obdrželi vysoká ruská vyznamenání.
Od prosince 1914 ruské velení
povolilo rozšiřování družiny dobrovolníky z řad zajatců. Po doplnění
z řad volyňských Čechů byla Česká družina 15. ledna 1916
reorganizována na Československý střelecký pluk, rozšířený již 18.
května 1916 na Československou střeleckou brigádu se dvěma pluky.
Jednotky brigády ale nadále operovaly odděleně, jako průzkumné
formace na jednotlivých úsecích fronty. Množství čs. zajatců
čekajících dlouho na přijetí do čs. jednotek vstoupilo do Srbské
dobrovolnické divize, formované v Oděse. Většina z nich do roku 1917
přešla zpět k čs. jednotkám. Dne 15. března 1917 byl zřízen třetí
pluk Čs. brigády.
Čs. brigáda byla poprvé
soustředěna v létě 1917 u Zborova. Jako celek se účastnila ruské
Kerenského či též Brusilovovy ofenzívy. Pronikla čtyři kilometry do
hloubky rakouské obrany a obsadila všechny tři linie nepřátelských
zákopů. Kerenského ofenzíva však přesto skončila nezdarem. V
následné protiofenzívě pronikla německá vojska hluboko na východ,
což vedlo ke zhroucení ruské armády. Čs. brigáda si jako jedna z
mála jednotek uchovala bojeschopnost a kryla ústup ruské armády pod
Tarnopolem.
Po Zborovu byla Čs. střelecká
brigáda doplněna na 1. čs. divizi, přičemž ještě v červenci vznikla
2. čs. divize. Počátkem října byl ustaven Čs. armádní sbor v síle 40
000 mužů, s dělostřeleckými a příslušnými technickými formacemi.
Zkuste
nastínit reakci legionářů na ruskou revoluci 1917: v čem se jejich
postavení změnilo?
Pro vývoj českého dobrovolnického
vojska v roce 1917 měla daleko větší význam únorová revoluce. Její
vůdci zprvu budování čs. dobrovolnických jednotek nepřáli,
považovali je za pozůstatek starého, carského režimu. Po příjezdu
profesora Masaryka, který měl kvůli své knize Rusko a Evropa za cara
přístup do Ruska zakázán, se situace počala měnit k lepšímu. Zlom
pak představoval Zborov, kdy i ruská prozatímní vláda pochopila
potenciál čs. hnutí, umožnila masový nábor zajatců a na Ukrajině
vyzbrojila a vystrojila Československý armádní sbor.
Samotný říjnový Leninův puč se v
posádkách čs. jednotek výrazněji neprojevil. Bolševici byli tehdy
považováni jen za jednu z politických stran, soupeřících v Rusku o
moc, a zprávy o jejich financování z Německa byly považovány za
pomluvy jejich politických protivníků. Čs. sbor tehdy deklaroval
neutralitu ve vnitropolitickém zápolení v Rusku. Další kroky
bolševické vlády, jako bylo rozehnání svobodně zvoleného
ústavodárného shromáždění a rozpoutání rudého teroru a občanské
války, pak urychlily integraci čs. jednotek v Rusku po právní
stránce do Francouzské armády.
V čem
posléze spočívalo jádro činnosti legionářů během roku 1918?
Na počátku roku 1918 německá a
rakousko-uherská vojska zahájila náhle postup na východ.
Československý sbor musel Ukrajinu před německým postupem opustit.
Mezi 6. a 11. březnem 1918 svedly jednotky sboru sérii úspěšných
obranných bojů proti Němcům o železniční uzel Bachmač, přes který
probíhala evakuace sboru na východ do vlastního Ruska.
Podpisem míru v Brestu-Litevském
3. března 1918 se poražené Rusko stalo vazalem ústředních mocností,
kterým platilo reparace a dodávalo suroviny a zemědělské produkty.
Československý sbor s jeho vládou uzavřel dohodu o odchodu do
Francie přes Vladivostok. Za to se zavázal k neutralitě ve
vnitropolitických záležitostech a k vydání většiny zbraní.
Na konci dubna 1918 se však
přeprava československých transportů na nátlak Německa prakticky
zastavila. Na konci května se navíc sovětská vláda pokusila čs. sbor
zcela odzbrojit a převést Čechoslováky buď do Rudé armády, nebo do
pracovních jednotek. Čs. vojáci na tento pokus reagovali rozhodnutím
o odjezdu do Vladivostoku vlastními silami.
Ozbrojené střetnutí po třech
měsících bojů vyústilo do ovládnutí tisíců kilometrů sibiřské
magistrály od Volhy po Tichý oceán vojáky Čs. sboru. Nehledě na
územní zisk bylo ale hlavním úspěchem Čechoslováků zablokování
statisíců rakouských, maďarských a německých zajatců v ruských
zajateckých táborech.
O
legionářích se říká, že byli jedinou organizovanou větší složkou na
východní frontě. Odpovídá to skutečnosti?
Odpovídá, ale neplatilo to
samozřejmě po celou dobu první světové i občanské války. Určitě se
to týká jarních a letních měsíců roku 1918.
Byly ve
hře ještě jiné varianty návratu legionářů do vlasti než dlouhá cesta
přes Sibiř?
Uvažovala se cesta přes ruské
severní přístavy Murmansk a Archangelsk, ale tuto variantu v napjaté
atmosféře jara 1918 Čechoslováci už považovali za úskok bolševiků,
který měl vést k rozdělení sboru, a tím usnadnit jeho zničení.
Jak dnes
vůbec žije v paměti národů východní fronta? Je výrazněji připomínána
na místě bojů?
Vnímání východní fronty první
světové války bylo v Rusku překryto porážkou jejich země ve válce,
kterou si Rusové neradi připouštějí. Dále neobyčejně brutální a
krvavou občanskou válkou a komunistickou totalitou, pro jejíž
historiky dějiny začínaly v podstatě v listopadu 1917, a
pochopitelně událostmi druhé světové války. Tento stav se v
posledních desetiletích mění a Rusové svou historii před rokem 1917
znovu objevují.
V ostatních zemích světa je
komemorace války pochopitelně v největší míře soustředěna na osudy
vlastních předků. Ovšem světová historiografie si východní fronty
všímá v dostatečné míře, jež odpovídá celému kontextu Světové války.
U nás, z důvodů historického vývoje naší země, dobu před rokem 1917
také veřejnost do značné míry znovu objevuje. Česká historiografie
týkající se východní fronty první světové války, i díky pracím
exilových historiků, ovšem snese nejvyšší měřítka. A to i v
mezinárodním měřítku.
Andrej Halada |