25.3.2019
Jelikož jsem byl podle metodicky chybně zpracovaných statistik v médiích nařčen, že mám malou účast na hlasování, podávám k tomu vysvětlení:
Petr Mach oznámil svou rezignaci 10. července 2017 s účinností k poslednímu dni srpna téhož roku. Učinil tak s předstihem proto, aby bylo dost času zúřadovat výměnu mandátu. V polovině srpna jsem zjistil, že Evropský parlament neodeslal informaci o rezignaci české vládě, což byl povinen učinit neprodleně. Prostě nefunguje. Možná náhodou, možná úmyslně. Opět se tu projevuje nedemokratičnost Evropské unie, protože není možnost, jak si na postup Evropského parlamentu stěžovat.
Požádal jsem ministerstvo vnitra o projednání rezignace a nástupu náhradníka a zařídil jsem doručení všech potřebných dokumentů. Ministerstvo vnitra relativně operativně svolalo stálou volební komisi – ta dne 5. 9. 2017 projednala rezignaci Petra Macha a vystavila mi potvrzení o zvolení poslancem Evropského parlamentu. S tímto potvrzením jsem se okamžitě dostavil do patřičného úřadu v EP a bylo mi sděleno, že tento dokument se tam neuznává.
Po dalších urgencích a osobních dopisech ministrům tehdejší vlády se ukázalo, že ministerstvo vnitra doklad o mém zvolení skutečně bezodkladně odeslalo ministerstvu zahraničí. Samo totiž nesmí přímo s Evropským parlamentem komunikovat.
Následovaly týdny, kdy jsem marně jezdil na všechna zasedání do Bruselu a Štrasburku za vlastní prostředky a snažil jsem se dosáhnout uznání mandátu. Reakce znuděných úředníků byly úžasné.
Teprve když jsem napsal osobní naléhavý dopis ministru zahraničí, kterého náhodou znám osobně z doby, kdy jsme spolu byli členy zahraničního výboru PSP ČR, se mi podařilo dosáhnout toho, že ministerstvo zahraničí odeslalo doklad o mém zvolení našemu velvyslanci při EU Martinu Povejšilovi a ten jej 18. 9. 2017 doručil do úřadu EP.
Poté začal úřad Evropského parlamentu pracovat a konečně 2. 10. 2017 jsem se stal poslancem, ovšem s účinností (zpětně) k 5. září. Tím vznikl stav, že jsem byl pro mnoho týdnů zpětně uznán za poslance, ale nemohl jsem hlasovat kvůli obstrukcím administrativy Evropského parlamentu a našeho ministerstva zahraničí.
Vydávám tímto čestné prohlášení, že jsem se v období od 1. 9. do 2. 10. 2017 na vlastní náklady zúčastnil všech jednání EP a že jsem byl připraven hlasovat, ale nebylo mi to umožněno kvůli katastrofálnímu fungování příslušných úřadů. Mou účast mohu dokázat svědecky. Proto jsem přesvědčen, že patřím k poslancům s nejvyšší účastí na hlasování.
Pro srovnání: v případě rezignace Martina Schulze či v případě úmrtí poslance Miroslava Ransdorfa byl nástupnický mandát projednán v průběhu cca dvou týdnů, v mém případě trvalo projednání čtyři měsíce. Zajímavé, jak se liší aktivita úředníků v různých případech. V kontextu s opakovaným vyjádřením předsedy Komise Junckera proti euroskeptikům a s dalšími fakty o diskriminaci euroskeptiků v EP mám dost silné podezření, že nejde o náhodu.
Po faktickém nabytí mandátu jsem se zúčastnil všech jednání a hlasování s výjimkou jednoho dne v prosinci 2017, kdy jsem uspořádal konferenci v Praze, na které jsem předložil padesátistránkovou studii o případném alternativním uspořádání vztahů mezi evropskými státy, které by odstranilo demokratický deficit (Jde to i jinak).
Zveřejněné statistiky proto považuji za katastrofálně diletantskou práci a stejně tak považuji za katastrofálně diletantskou práci našich žurnalistů, kteří statistiky citují, aniž by si ověřili metodiku a data, na základě kterých byly zpracovány.
25. března 2019 Jiří Payne