Jiří Payne 8.6.2001
Vůbec jsem neměl v úmyslu redukovat veškerou problematiku vstupu do EU na peníze, reagoval jsem článkem „Zaslíbené dotace v EU“ na tvrzení, že do EU musíme vstoupit, protože budeme dostávat peníze bez práce (prozatím nejuváděnější důvod). Myslím, že to je zavádějící představa a dost škodlivá – povstupní kocovina bude mít tím horší průvodní jevy, čím víc si toho budeme před vstupem nalhávat.
Chci se postupně věnovat i jiným aspektům integrace, nezůstanu jen u peněz. O právním prostředí a fungující byrokracii napíšu něco později. Chci se podrobně věnovat alternativám, volnému pohybu osob, vzdělání, bezpečnosti, možnostech Unii ovlivňovat zevnitř atd. Nevynechám ani kladné stránky integrace. Mám asi 50 stránek napsáno, budu je publikovat postupně. Vzhledem k tomu, že tištěná média mi články cenzurují, rád bych využil pohostinnosti Neviditelného psa (doufám v laskavé svolení pana Neffa).
Jistě můžeme souhlasit se vstupem za podmínek, že se nám začne vyplácet až po nějaké době. Souhlasím. Z úst našeho vyjednavače jsem dostal údaj o návratnosti po dvaceti letech. To by souhlasilo například se zkušeností Irska – kterému začal vstup do EU přinášet výhody natolik, že se přibližuje nejrozvinutějším státům, právě po dvaceti letech (a patrně brzy bude potrestáno za úspěšnost odejmutím výhod změnou „pravidel hry“).
Buďme k sobě upřímní. I když vstupujeme do EU a náklady se nám vrátí až po dvaceti letech, není na tom přece nic špatného. Jsou jiné důvody, proč si takovou investici chceme dovolit.
Přínos členství nejde měřit tím, že se někomu po vstupu daří o něco lépe. To je podobný argument, jako když komunisté obhajovali úspěchy socialismu tím, že před rokem 1948 neměl nikdo televizi, zatímco oni jí zavedli. Podstatný údaj je porovnání životní úrovně nového člena s úrovní nejrozvinutějších států. Naším cílem není jenom to, aby rozdíl životní úrovně zůstával stejný (jako například Řecko oproti Německu), ale aby se vyrovnával (jako Irsko vůči Německu). K tomu by měla směřovat naše předvstupní strategie a vstupní vyjednávání.
Povinné investice do životního prostředí atd. určitě chceme, ale podstatné je přece načasování. Podnikatel si postaví luxusní správní budovu pro svou firmu až když na to má prostředky. Nezahájí stavbu, která by mu odčerpala prostředky, aby ohrozil své podnikatelské aktivity a existenci firmy.
Neplatí příkaz „DO EU ČÍM DŘÍV, TÍM LÍP A ZA KAŽDOU CENU“, ale mělo by platit zadání „HLEDÁME SPRÁVNÉ NAČASOVÁNÍ, JEDNÁME O VÝHODNĚJŠÍCH PODMÍNKÁCH“.
Některé priority potřebujeme naplnit ještě před vstupem, protože podle nás mají přednost před tím, co po nás chce Unie. O tom by se měla konat předvstupní debata. ČR potřebuje prosadit některé priority nyní, po vstupu o našich prioritách bude z velké části rozhodovat Brusel. Nechci EU démonizovat, ale v EU sledují své zájmy (což je přirozené a správné). Nečekejme, že budou podporovat naše komparativní výhody a že si budou vytvářet dobrovolně konkurenci.
Určitě počítejme s faktorem „příležitosti“, která se nemusí opakovat. Za určitých okolností může nastat situace, kdy je třeba využít příležitosti, nehledět na náklady a skočit. Ale taková situace zatím přece není, probíhají vleklá vyjednávání.
Srovnání EU s Marshallovým plánem nesedí. Nikdo nám nenabízí pomoc. Neusilujeme o dary, ale o kontinent rovnoprávných národů. To je přece hlavní důvod, proč chceme evropskou integraci a je zřejmé, že EU (koncipovaná za studené války) není ideálním řešením tohoto zadání v Evropě složené ze států bývalého „západu“ a „východu“. Opravdu akceptovat střední Evropu znamená některé integrační principy znovu promyslet, modifikovat a některé zcela změnit. Čeká nás docela náročné desetiletí (jsem optimista, doufám, že déle to trvat nebude).
„Ruský medvěd stále kdesi číhá s rozevřenou chlupatou náručí“, proto prý musíme do EU. To přece také není případný argument: Proti medvědům funguje osvědčené NATO. S EU máme přes 60% obchodní výměny, na ruské trhy bychom rádi pronikli, zejména kdyby tam platily principy volného obchodu.
Vstup do EU je prý správný, protože z EU zatím nikdo nevystoupil. To není korektní argument, ono to totiž vystoupit prakticky nejde. Vstup do EU je nevratný proces, na to jsme byli upozorňováni již před několika lety. To je také důvod, proč si přejeme o vstupních podmínkách uspořádat lidové hlasování. Připouštím, že to je pro některé zákonodárce trochu alibismus – kdyby měli rozhodnout sami, bylo by to příliš odpovědné rozhodnutí a jednou by jim to někdo mohl vyčítat. Když se to rozhodne v referendu, nikdo z politiků za to nemůže. Podmínkou pro referendum ale je dostupnost pravdivých informací o tom, co členství znamená.
Ministerstvo zahraničí má v rozpočtu ročně 50 milionů na propagaci EU. Ve středu jsme na zahraničním výboru konstatovali, že příručky, které se vydávají, obsahují na mnoha stránkách křídového papíru velmi málo konkrétních informací. Takže nezbývá, než informace šířit téměř samizdatovým způsobem.