Bude válka? Protože jsme v Evropě dvacet let tunelovali svou obranu, hrozí nám válka. Být připraven na válku znamená nejen mít vyzbrojenou a vycvičenou armádu, znamená to mít připravený právní a smluvní rámec, mít ekonomiku připravenou pro případ válečného stavu, mít bankovní systém podporující zbrojní výrobu a válečnou ekonomiku, mít záložní systémy pro případ všech myslitelných blackoutů, mít vzdělané homogenní obyvatelstvo odhodlané bránit se. To, že se na válku připravujeme, vůbec neznamená, že ji přivoláváme. Dělejme co se dá, abychom jí zabránili.

Příznaky, že se k nějaké válce schyluje, je možné identifikovat dávno předem. Carl Gustav Jung vysvětluje, že v lidské psychice jsou prehistorické síly podobající se předpotopním nestvůrám, které normálně desítky let podřimují, když je ale někdo provokuje, když se probudí, disponují takovými silami, že je nejde zastavit. Ze vzdělaných kultivovaných lidí udělají bestie. Mnozí identifikovali příznaky blížící se války již před šesti lety.

Nějak nebereme vážně oficiální upozornění NATO pro členské státy, že do několika let musíme být plně připraveni na válku velkého rozsahu. Nikdo nemůže tvrdit, že to nevěděl. Je naší povinností brát to vážně. Je to nejen naše povinnost, je to i v našem vlastním zájmu.

Ve Spojených státech investují obrovské peníze do rychlého vybudování firem, které zajistí americkou nezávislost na dodávkách důležitých produktů z Asie.

Kdy bude válka? Znovu opakuji, dělejme co se dá, abychom jí zabránili. Odhady a zpravodajské zdroje předvídají, že k velké válce může dojít za tři až čtyři roky. Válka může probíhat především mezi Spojenými státy a Čínou, tedy v Pacifiku. Proto tam vzniká nové alianční seskupení USA s Japonskem, Austrálií, jižní Koreou a Tchaj-wanem. To může znamenat, že Evropské státy NATO budou muset převzít plnou odpovědnost za samostatnou vlastní obranu na případné frontě na hranicích s Běloruskem a Ruskem. Máme tedy tak asi tři roky na to, abychom se plně připravili.

Co děláme? Místo, abychom alarmovali, že banky u nás blokují zbrojní výrobu, debatujeme o důchodové reformě, což je pravděpodobně zcela nesmyslné. Mnohé parametry důchodového systému mohou být po válce úplně jiné. Konečně letos dáváme na svou obranu povinná dvě procenta HDP. Není to málo? Československo dávalo v druhé polovině třicátých let na obranu 40 % HDP. Protože naši ministři financí vytrvale dvě desítky let tunelovali obranu, měli bychom ten dluh rychle splatit, dlužíme naší obraně stovky miliard korun.

Co potřebujeme? V Královci má Putin několik tisíc raket, které míří na evropská města. K nám doletí přibližně za 7 minut. Nemůžeme spoléhat na alianční pomoc, je to naše odpovědnost. Rád si poslechnu odborné argumenty, ale podle mých znalostí okamžitě potřebujeme minimálně dvě sady obranných systémů Patriot. Chrání kruh o průměru asi 200 km, jeden potřebujeme někam do středních Čech, druhý někam na Vysočinu. Potřebujeme obrovské investice do ochrany civilního obyvatelstva. Měli bychom usilovat o to, abychom měli kryty pro 90 % obyvatel. O všech opatřeních by měla i v mírových dobách trvale probíhat veřejná diskuse, ale naše média pro to neposkytují žádný prostor ani v této době.

Co s bankami? Musíme přinutit banky, aby nejenom nediskriminovaly zbrojní výrobu a obchod, ale naopak aby ji podpořily. Může se docela dobře stát, že se nakonec ukáže, že konkrétní vrcholní představitelé bank budou postaveni před soud za sabotáž – v době oficiální výzvy k dokončení přípravy na válku veškeré přípravy blokují. Jejich protistátní činnost může znamenat obrovské ztráty na životech.

Měli bychom změnit Ústavu? Možná, že ano. Obecně jsem nepřítelem ústavních změn, ale kdyby bylo nutné v nějaké válečné situaci, aby na naše území přišly spojenecké jednotky, nebo dokonce kdyby jen musely přes naše území tranzitovat, musí k tomu mít příslušný souhlas. Jak by to probíhalo? Vláda během týdne odhlasuje a zpracuje k odsouhlasení návrh. Sněmovna, aby návrh projednala, je schopná svolat schůzi v horizontu několika týdnů, odkáže to výborům, pak bude následovat druhé čtení. Rozprava bude trvat několik dalších týdnů, musíme počítat s rozsáhlými obstrukcemi destruktivních politiků. Potom půjde návrh do Senátu, ten je konstruktivnější, za pár týdnů to může schválit. Takže po několika měsících konečně předáme spojencům v Alianci oznámení, že k nám mohou přijet, ale jen za podmínek, které může Parlament proti vládnímu návrhu pozměnit. A může se stát, že právě kvůli těmto podmínkám se návrh vrátí znovu do Sněmovny nebo do Senátu k opětovnému projednání, to se pak případný souhlas zase oddálí o nějaký měsíc. Těžko nyní předpovědět konkrétní situaci, ale pokud jsme schopni reagovat na rozbouřenou situaci až se zpožděním několika měsíců, je jisté, že nás to bude stát v rychle se měnící situaci obrovské ztráty na životech a na majetku.

Co s rozdělenou společností? Máme extrémně fragmentovanou populaci. Ve Sněmovně se vede nesmiřitelný třídní boj proti vládě. V normálních zemích i opozice respektuje, že jsou určité okruhy otázek, ve kterých se nesoupeří. Třídní boj se ale ani opozici nevyplatí. Naším společným zájmem pravděpodobně je, abychom toto rozdělení velmi rychle urovnali. Je to záležitost slušnosti, etických principů, respektování tradic. Je překvapivé, že naše média takové jednání tolerují. Očekával bych od médií, že vymezí hodně velký prostor právě pro diskuse o naší bezpečnosti, o aplikaci etických zásad v mezinárodních vztazích, o připravenosti civilního obyvatelstva, o plánování obrany atd. Nejen parlamentními stranami, je třeba uspořádat diskuse s mírnou nadsázkou řečeno každého s každým. Pokud média zvou do diskusí jen stále stejné politické představitele, podporují tak hluboké příkopy, které nás opět mohou stát spoustu životů, pokud k válce dojde.

Od Babiše a jeho party bych v aktuálním kontextu očekával, že bude tiše podporovat vládu, aby zazáplatovala díry v obraně, které vznikly především v době, kdy byl ministrem financí. Alena Schillerová totiž nikdy skutečnou ministryní financí nebyla, dělala jen to, co jí Babiš přikázal. Osm let tunelovali obranu, věděli, že na ní mají dávat 2% HDP, a nedávali. Není o čem diskutovat, nesou nejpodstatnější odpovědnost za naši nepřipravenost. Proto je šokující, že investice do obrany kritizují.

Podobně bych očekával, že soudruzi, kteří volí Babiše a spol., budou podporovat prezidenta republiky. Jednak je pro všechny výhodné, že v době bezpečnostních turbulencí máme za prezidenta někoho, kdo tomu rozumí, jednak také proto, že to přece byl jejich člověk, že jim tak trochu prošlapal cestu k tomu, aby byli společensky akceptováni. Je zajímavé, že právě od Babiše přichází nejsilnější kritika, zatímco od skutečných disidentů nějak silně nezaznívá.

To může docela dobře znamenat, že Babišovo hnutí bude ztrácet podporu. Příští sněmovní volby totiž nebudou o důchodové reformě, budou spíš o tom kdo povede Českou republiku v případné válce. Budou o tom, kdo má lepší kredit v bezpečnostních otázkách, kdo má lepší pověst v Alianci. Budou o tom, kdo má lepší výsledky v zahraniční politice. Budou o tom, kdo odpovědně a systematicky pracuje na naší bezpečnosti.

Předpokládal bych, že Babiš bude tiše doufat, že se pozapomene na jeho výrok o tom, jak poruší alianční závazky a nepošle vojáky na obranu Polska, že už si nedovolí ani jedinou kritickou poznámku v oblasti bezpečnosti, že už si nedovolí ani jedinou kritickou poznámku na adresu náčelníka generálního štábu. Babišův protialianční výrok nejen že mu prohrál prezidenskou volbu, může mu prohrát ještě i příští volby do Sněmovny. Ale on patrně ani nechce převzít odpovědnost za obranu naší země, vůbec tomu totiž nerozumí.

Co nás čeká? Vzhledem k vytunelované obraně se budeme muset hodně rychle ještě více zadlužit. Možná tím zachráníme řádově větší hodnoty. Je dost pravděpodobné, že naše životní úroveň bude ještě znovu klesat. Německo se totiž dostává do opravdu kritické situace, zatímco Spojené státy se zbavují závislosti na Číně, německý kancléř Olaf Scholz byl nedávno v Číně prohlubovat hospodářskou spolupráci. S budoucím nepřítelem? Dost možná se tím německá krize zanedlouho ještě prohloubí. A pochopitelně nás to stáhne do krize také. Pokud se odhaduje, že válka může přijít za tři až čtyři roky, možná si do té doby vyzkoušíme ještě jednu krizi způsobenou závislostí na Německu.

Závěr. Chystat se na šťastnou variantu, že válka snad nebude, je hloupost. To dělají hráči hazardních her. Musíme se připravovat na nejhorší variantu. Dělejme zároveň všechno pro to, abychom se jí vyhnuli. Pokud by se podařilo, že válka nebude, všechny lepší varianty se tím vyřeší samy od sebe.