Spravedlnost je podmínkou demokracie

Na českém justičním systému je pozoruhodné, že banální trestní kauzy politicky exponovaných osob trvají řádově deset let. Délka projednávání je skutečně neobvyklá. Mohlo by to dokonce vypadat, že to je „komplot“, že soudy a vyšetřování někdo ovlivňuje. Výsledky ovšem nenaznačují, že by to bylo ke škodě obviněných. Naopak, jednání trvá déle, než je obvyklé, a končí spíš do ztracena. Máme nezávislou justici? V podsvětí se traduje: „Proč bych si měl platit drahého advokáta, když si můžu koupit levného soudce.“

David Rath byl v roce 2012 zadržen při činu za korupci. Výkon trestu nastoupil až v roce 2019. Část trestu vykonával jako vězeňský lékař. V lednu roku 2022 byl propuštěn na svobodu.

Miliardář Roman Janoušek (alias Lord Voldemort) způsobil úmyslné zranění při řízení v opilosti, byl obviněn z pokusu o vraždu, ale bylo to překvalifikováno na ublížení na zdraví, nakonec mu byl udělen trest 4,5 roku. V roce 2014 do výkonu trestu nastoupil, přibližně po roce byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Média následně zjistila, že jezdí na kole, navštěvuje galerii, vyskytuje se na plovárně či na lyžích v Rakousku. Pod tlakem médií opět nastoupil výkon trestu v létě 2021, ale opakovaně žádá o podmíněné propuštění a prominutí zbytku trestu. Půvabná náhoda: V průběhu kauzy odvolací soud zrušil rozhodnutí obvodního soudu, protože konstatoval vážné chyby v řízení. Ten soudce, který udělal nejspíš banální chybu ve prospěch obviněného, se totiž jmenuje Lubomír Janoušek.

Čapí hnízdo, podle reklamy „místo, které vás uchvátí“ (obrat používaný mezi mafiány), a dotační kauza z roku 2008. V roce 2014 poukázal Finanční úřad v Sasku na podezření, že v čapím hnízdě došlo daňovému úniku. Kauzu v médiích na domácí scéně otevřel sám Babiš tím, že o Čapím hnízdě ve Sněmovně v roce 2016 lhal. Původně bylo vzneseno obvinění z dotačního podvodu a ze zločinného spolčení proti 11 osobám. Přes to, že státní zastupitelství v roce 2019 vyšetřování dokonce zastavilo, nepříliš transparentní úsilí státního žalobce nakonec přece jen shromáždilo poměrně výmluvné důkazy, ovšem už jenom na dva obviněné. V roce 2016 však eurokomisařka Jourová v rozporu s unijními předpisy v rozhlase překvapivě prohlásila, že dotace byla zcela v pořádku. V roce 2017 rozhodl o dotační kauze orgán EU OLAF, ale zpráva u nás nebyla zveřejněna. Objevily se informace, že se ve zprávě údajně konstatuje, že byly porušeny právní předpisy a že v žádosti o dotaci byly uvedeny nepravdivé informace (což je podstata trestného činu dotačního podvodu). V roce 2018 po úniku informací byla zveřejněna pouze část zprávy. Teprve když bylo ministerstvo financí (ANO) zažalováno u soudu, muselo na základě soudního výroku celou zprávu zveřejnit. Ukázalo se také, že „čapí hnízdo“ dokonce v průběhu vyšetřování dostalo na základě žádosti podané vlastníkem Babišem další neoprávněné dotace za 107 tisíc, které pak muselo vrátit.

Nezávislost soudů se neměří statisticky tím, kolik procent případů soudy přijatelně vyřešily. Operátor logické ‚negace‘ totiž znamená, že když se najde třeba jen jeden jediný případ, kdy bylo vyšetřování ovlivněno či soud rozhodl pod vlivem jiných okolností, než které byly projednány u soudu, pak právním státem nejsme.

V této souvislosti se sluší také zmínit případ justiční mafie, případ policejní mafie (Berdychův gang), případ právnické fakulty Západočeské univerzity rozdávající diplomy mafiánskému dorostu, zkorumpované přijímačky na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, za což nebyl nikdo potrestán, nepovolené odposlechy a podivné úniky přepisů. Nesmíme zapomenout na to, jak v případě kauzy „Mostecká uhelná“ rozhodly soudy ve Švýcarsku, zatímco u nás se záležitost dostal k projednání až o pět let později. V podobných souvislostech selhání byla zmiňována jména vrchního soudce Zdeňka Sováka, soudce pražského krajského soudu Vladimíra Sommera, soudce pražského vrchního soudu Ivana Elischera, mladoboleslavského soudce Pavla Nagye (údajně nepříčetný?), soudců obvodního soudu v Praze Jiřího Horkého a Ondřeje Havlína, soudce Krajského soudu v Brně Karla Knaifla. V mnoha z těchto případů se soudců výrazně zastaly kárné senáty.

Nelze také nepřipomenout vydání katarského prince obviněného ze zneužívaní českých školaček. Objevily se i zprávy, že vedoucí kanceláře prezidenta republiky se scházel s konkrétním soudcem a nabádal jej, jak má v jisté věci rozhodnout. Milost udělená odsouzenému pracovníkovi kanceláře Miloši Balákovi už celkový dojem nespravedlnosti jenom korunuje.

Po třiceti letech je zřejmé, že soudní moc u nás není schopna sama sebe reformovat. Česká justice je pod silnějším vlivem vlády, než je tomu v Polsku, a mnohé nasvědčuje, že v některých případech jsou i pod vlivem velmi specifických organizovaných skupin. V justici stále působí soudci, kteří na objednávku komunistů soudili politické kauzy v minulém režimu (sám jsem byl jako zpravodaj VONSU svědkem, jak byl na chodbě soudu samosoudce instruován). Nejhorším, co by se mohlo stát, by bylo posílení pravomocí soudní samosprávy.

Zatímco Poláci se již pustili do reformy soudní moci, možná nešikovně, Česká republika ještě nezačala. Až budeme mít dobrou silnou vládu, bude i v našem případě nutné postupovat do značné míry obdobně: vláda si bude muset na čas k sobě stáhnout pravomoci, zejména personální, provést zásadní soudní reformu, a pak vrátit kompetence soudní moci. A při tom se bude muset podobně jako Polsko bránit opatřením EU, která svou politikou až příliš často podporuje „staré struktury“ v členských státech. Augiášův chlív ale pro Hérakla také nebyl snadným úkolem.