Archiv štítku: Domácí politika

29.6.2015

Od dob, kdy dnešní generace navštěvovala školy, došlo k podstatným změnám. Před dvaceti lety jsme žili v prostředí charakterizovaném nedostatkem informací, nyní žijeme v prostředí, kde nabídka informací převyšuje poptávku. 

Samozřejmě první stupeň základního vzdělání bude vždy zahrnovat potřebu memorování a procvičování, podobně jako výuka jazyků. S tím nechci polemizovat. To by nám však nemělo zastínit pochopení důležitého rozdílu. Změnil se cíl, na který má vzdělání mířit.

Téměř vše je dnes možné najít na internetu. Zatímco kdysi bylo úkolem vzdělání vybavit studenta základními informacemi a základními návyky, jak a kde další informace vyhledávat, dnešní doba vyvolává potřebu jiných návyků. Vzdělání má poskytnout metody a návyky, jak oddělit důležité informace od nedůležitých, jak nedůležité informace (šum, reklamu, balast, nepodložená tvrzení) odstranit a jak s důležitými informacemi pracovat, jak je uspořádat a jak z nich vyvozovat nové, původní závěry. Vzdělání by také mělo zahrnovat návyk eticky hodnotit informace a hodnotit jejich použití a nakládání s nimi. Nepravdivá nebo nepodložená informace se liší od pravdivých právě etickým předznamenáním. Zatímco nedostatkové informační prostředí vyžadovalo memorování, přebytkové prostředí vyžaduje interpretaci. Zatímco v nedostatkovém prostředí bylo možné pracovat s celým kolektivem a požadovat po všech stejné výsledky, v přebytkovém prostředí je mnohem důležitější kreativita, samostatnost, schopnost týmové spolupráce. Týmová práce vyžaduje odpovědnost za vlastní příspěvek, i za celý tým.

To vyžaduje individuální přístup i hodnocení. Cílem není unifikovat znalosti, ale vytvářet prostor pro individuální růst. Hodnocení by se mělo vztahovat k tomu, nakolik student využívá své schopnosti. Student by měl mít možnost říkat a psát, co sám uzná za vhodné, ale měl by umět svá tvrzení podložit fakty a argumenty. Nestačí mít informace, nestačí dosadit čísla do naučeného postupu či vzorce, v konkurenčním prostředí je nutné upřednostňovat invenci před kompilací. Je zřejmé, že nepomůže revoluční reforma, že bude nutné dlouhodobé úsilí všech účastněných.

Abychom se k tomuto cíli přiblížili, neměl by tomu v prvé řadě stát (ministerstvo) bránit přílišnou regulací. Stát by měl zcela upustit od pokusů unifikovat vzdělání. Unifikace nevede ke zvýšení průměru, ale demotivuje ty nejlepší, takže průměr zákonitě klesá.

Za druhé by měli mít rodiče dětí větší prostor od počátku ovlivňovat směřování a podobu vzdělávání, budou-li chtít. Studenti, kteří se blíží plnoletosti, by si už měli z velké části sami hledat a utvářet cestu. Možná by k tomu bylo vhodnější, aby celé základní vzdělání, které stát po občanech požaduje, bylo poskytováno v jedné instituci. Na druhé straně pokud žák nebo student přestoupí na školu, která poskytuje nadstandardní vzdělání oproti základnímu povinnému, nebo pokud vzdělání získá v zahraničí nebo vlastním studiem, mělo by takové vzdělání mít stejnou platnost. V takovém případě a jen v takovém případě má smysl, aby existovaly zkoušky, které ověří splnění požadovaných předpokladů a umožní získání certifikátu, který není vázán na konkrétní vzdělávací instituci.

Kdysi se mne jeden diplomat ptal, proč jsme po roce 1989 nezavedli systém vzdělávání pro dospělé. Socialistické školství bylo špatné, vnucovalo každému místo skutečného vzdělání marxistické poučky. Ale ti, kterým tehdy bylo třicet, nebyli odepsanou generací. Uplynulo čtvrtstoletí, ale na této skutečnosti se mnoho nezměnilo. Vyrůstají generace, které se musely naučit, co nikdy nevyužijí, a které nedostaly vzdělání v oblastech, kde by ho potřebovaly. Myslím, že škola je veřejným prostorem a mohla by hrát důležitou roli i při dodatečném dobrovolném vzdělávání dospělých. Umí-li stát vyčlenit prostředky na vzdělávání dětí a studentů, měl by v přiměřené míře vytvořit prostředí nejen pro příslušníky třetího věku, ale i druhého.

Nevolám po administrativních školských reformách, protože vím, že zejména ve školství vždy vedou administrativní změny ke zhoršení. Zato bych si přál, aby vznikl prostor pro přirozený růst, který přiblíží vzdělání tomu, co opravdu potřebujeme.