Archiv štítku: Domácí politika

11.5.2001

1. „Je národním zájmem vstoupit do unie, protože v ní budeme určitě schopni své zájmy lépe hájit,“ V. Špidla

Ministr Špidla asi nečetl teoretické knihy o tom, jak se stanovuje soubor priorit nazývaný „národní zájmy“. Nevadí, stačilo by, kdyby o tom, čemu nerozumí nemluvil. Popřel principy logiky jak aristotelovské, tak selské. Tvrdí, že národním zájmem je hájit národní zájmy. Je to tautologie, kterou můžeme nekonečně řetězit za sebou a stále je pravdivá. Jenom je hloupá – protože nic neříká.

I kdyby si předseda Špidla odpustil logický kotrmelec, tvrzení že „určitě budeme schopni své zájmy lépe hájit“ je velmi odvážné. Neodpovídá totiž dosavadním výsledkům socdemácké politiky: vztahy s Rakouskem (člen EU) jsou napjaté a obhajoba našich zájmů je v nedohlednu. Rakušané si Temelín nezamilují navzdory tomu, že ČR začala v rámci plánovitého ústupu od národních zájmů chystat jakousi česko-rakouskou deklaraci. Neobhájili jsme národní zájem mít stejné zastoupení v Europarlamentu jako Portugalsko… nebo jsme chybně předpokládali, že rovnoprávnost je naším zájmem, zatímco podle ČSSD národním zájmem je podřadné postavení oproti stejně velké zemi. Neobhájili jsme národní zájmy proti evidentně diskriminačním opatřením proti ČR v kulhavkové a slintavkové epidemii. Je-li si Špidla tak jist, že „určitě“ budeme schopni, měl by uvést konkrétní důvody, o které své tvrzení opírá.

Zcela poctivé by bylo přiznat, že zatím nevíme zcela jistě, do jaké Unie budeme vstupovat, že se ještě hodně změní, že se změní i rozhodovací postupy a že dnes nevíme, jak mnoho budeme schopni něco uvnitř Unie ovlivňovat.

2. „Je pro nás krajně nevýhodná situace být v nárazové zóně, v nárazníkové zóně mezi Ukrajinou a Evropskou unií.“ V. Špidla

Předseda Špidla použil obraz převzatý z vojensko-bezpečnostní oblasti. Nárazníkové zóny oddělují mocenské zájmy velmocí. Pokud chtěl Špidla poukázat na bezpečnostní vakuum ve střední Evropě, nepostřehnul, že Ukrajina není vojenskou velmocí (zato jí je Rusko) a že nás, jako člena NATO, neohrožuje. Zapomněl, že ani EU pro nás není bezpečnostním rizikem (bylo by sebevražedné, spojovat se se svými nepřáteli – tedy vstupovat do Unie, kterou považujeme za nebezpečí). Vnímáme-li EU jako kooperativního partnera a doufáme-li, že nehodlá rozbít NATO, pak bezpečnostní výklad Špidlových slov je zřetelně nesmyslný.

Pokud bychom chtěli interpretovat Špidlovu „nárazníkovou zónu“ ekonomicky, také to nedává smysl. Ukrajina není tak významným partnerem EU, aby se dalo o jakémkoli nárazníku uvažovat. Dokonce by bylo pravdivější mluvit o Ukrajině, jako ekonomickém prostoru, na jehož podobě se podepíší budoucí vztahy mezi EU a Ruskem. Navíc česká ekonomika je natolik provázaná s EU, že o žádném nárazníku se nedá mluvit.

Kdyby měl na mysli riziko nekontrolovatelné migrace, které je doopravdy obsaženo ve strategických dokumentech jak našich, tak i NATO, zapomíná, že „stěhování národů“ by se muselo řešit jako kontinentální problém a je považováno za bezpečnostní riziko, tedy je především v kompetenci NATO.

Zbývá jediný smysluplný výklad Špidlových slov: jde o nárazník trhu pracovních sil. Ukrajinských dělníků je u nás mnoho a Špidlovy legislativní iniciativy proti nim odnesli hlavně cizinci z EU a dalších „bezpečných“ zemí. Špidla nepřímo přiznává, že s tímto fenomenem, který mu dělá starosti, ale bez něhož se naše ekonomika neobejde, si neví rady. Spoléhá na to, že vstup do EU mu pomůže „zlé“ cizince vyhnat, nebo vyhnání zamaskovat. Možná spoléhá na to, že jejich práci přijdou dělat ušlechtilí pracující třeba z Portugalska. Snad ano, ale je velmi pravděpodobné, že Ukrajinci zůstanou. Vstup do EU přinese neregulovatelný příliv pracovních sil například tureckého původu z Německa a později i z Turecka. Není to tragedie, ale proč si to nepřiznat?

3.“Čili ti, kteří naznačují, že by pro nás bylo výhodnější zůstat mimo, se mýlí.“ V. Špidla

Ministr Špidla vyvodil tento závěr z „nárazníkové“ teorie. Může vzbudit dojem, že každý, kdo vážně přemýšlí o podmínkách členství v EU (a netváří se při tom dostatečně radostně), je zarytý euroskeptik. Mýlí se pan ministr, ne ti, kdo nad EU přemýšlejí. Rostoucí nedůvěra k EU je důsledkem neohrabaných kroků naší vlády a nešetrných kroků Unie. Prozatím je u nás přesvědčených euroskeptiků velmi málo. Ve snaze usnadnit si současnou situaci hází Špidla do jednoho pytle s euroskeptiky i ty, kdo mají vážné otázky. Tím, že odmítá vážnou diskusi, dosáhne toho, že počet opravdu zarytých euroskeptiků se bude zvětšovat.

4. „Neznamená to ale, že při vstupu do Evropské unie nebude docházet k určitým pohybům, ale klady vstupu do Evropské unie vysoce převažují nad dílčími zápory, a proto je třeba vstup do Evropské unie zásadně podpořit.“V. Špidla

Konečně si přiznáváme, že Unie není zemským rájem, a to ani na pohled. Tvrzení, že klady převyšují zápory je však jen zbožné přání pana ministra. Klady a zápory je třeba stále porovnávat a záleží na podmínkách, které vláda vyjedná. Do téže Unie se dá vstoupit výhodně i nevýhodně, záleží na vyjednávání. Vstup do Unie je jednoznačně záporný pouze pro skutečné euroskeptiky. Většina z nás si klade otázky, zda by se podle jinak stanovených vyjednávacích cílů nedošlo k lepším výsledkům. Pro příklad: Dánové v prvním referendu odmítli maastrichtskou smlouvu, vláda vyjednala změny a v druhém referendu byly změněné podmínky schváleny.

5. „I ti nejskeptičtější jsou přesvědčeni o tom, že nejdéle do sedmi let od vstupu do EU se příjmová hladina českého obyvatelstva vyrovná příjmové hladině lidí ve Spolkové republice Německo.“ V. Špidla

Asi jsem ještě skeptičtější, než ti nejskeptičtější, ale opravdu mám vážné pochybnosti. Východní a západní Němce spojuje stejný jazyk a po deseti letech dotací zůstávají mzdové hladiny rozdílné. Zůstává rozdělení na wessis a ossis, psychologické i příjmové. Portugalsko, Řecko, Španělsko ani po dlouhé době členství v EU zdaleka nedosahují německé mzdové hladiny. Jaké důvody vedou ministra Špidlu k přesvědčení, že my budeme zázračným způsobem úspěšnější? Skoro se nechce věřit: prý k tomu Špidla dodal své přesvědčení, že západní mzdy doženeme rychleji, sedm let po začlenění se dostaneme na úroveň Německa a v dalších 20 letech ho můžeme klidně přeskočit. Připomíná to budovatelské vize: dohnat a předehnat.

Zbývá ještě jedna možnost výkladu nedávných výroků: ministr ve šťastném rozpoložení po jednání tripartity prostě něco řekl, aniž by nad tím přemýšlel. V tom, i když používá jiný slovník, se nový předseda ČSSD neliší od svého předchůdce.