Archiv štítku: Domácí politika

12.8.2014

Proč chtějí Svobodní oddělené vojenské síly od záchranných sborů

Vojenské síly se budují na obranu proti vnějšímu nepříteli, ke snížení vnějších rizik, která ohrožují stát. Proto jejich nasazení podléhá jiným pravidlům a zvláštnímu druhu kontroly, oproti silám, u kterých se počítá s působením uvnitř země a které přicházejí do kontaktu s vlastním obyvatelstvem.

Nejsme zvyklí tyto role rozlišovat, někomu může připadat, že v tom není podstatný rozdíl. Ladič a klavírní virtuos mají oba co do činění s klavírem, ale každý je vycvičený v jiné disciplíně. Je výhodnější mít specializované jednotky na vnější rizika a mít je pod civilní a politickou kontrolou a jiné specializované záchranné síly, které v případě potřeby na domácím území pomáhají civilnímu obyvatelstvu a jejich nasazení je mnohem jednodušší. Dokonce i zahraniční mírové mise mají jiné poslání. V kritické situaci jde o vteřiny a rozhodování musí být automatické, intuitivní, profesionální. Voják v modré přílbě dohlížející na soužití etnických skupin má úplně jinou přípravu a jiný mandát, než voják vycvičený k tomu, aby vyhrál válku o vlastní zemi. Pokud se někdo bude pokoušet dělat obojí zároveň, nebude ani špičkovým ladičem, ani koncertním mistrem. Při stejných nákladech specializace poskytuje vyšší efektivitu. Svobodní chtějí profesionální vojáky na obranu země a špičkové záchranné síly pro mimořádné případy.

Posláním politiků je zabránit válce, ale když se to nepovede, je posláním vojáků válku vyhrát

Mezi civilním a vojenským světem má být zřetelné rozhraní. Od politiků mají ozbrojené síly dostat jasné zadání, která rizika mají být redukována vojenskými prostředky. Mezi politiky (vládou) a vojáky má probíhat kvalifikovaný bezpečnostní dialog. Každý voják by měl přesně vědět, které riziko svou činností snižuje. Proces plánování, vytváření programů a rozpočtování by měl vyloučit financování institucí. Financovat by se mělo pouze snižování rizik prostřednictvím programů.

Proč jsou Svobodní zdrženliví k některým zahraničním misím?

Koncept svrchovanosti byl odjakživa nejlepší zárukou ochrany malých států před velkými. Mezinárodní intervence bez souhlasu dotčeného státu je vždy sporná. Pro společné síly NATO je snadné vyhrát téměř jakoukoli válku, ale je téměř nemožné potom politicky stabilizovat poměry po případném vítězství.

Churchillův vnuk Nicholas Soames se před několika lety seznámil s našimi ozbrojenými silami a pak konstatoval: „Vaši vojáci jsou skvělí, jenom mám obavu, že máte samé modré přílby, chybí vám bojovníci na obranu vlastní země.“

Někdy se může zdát a některá vyjádření politiků tomu nasvědčují, že posláním našich ozbrojených sil je podílet se na zahraničních misích. Svobodní si přejí silnou armádu na snížení bezpečnostních rizik, zahraniční mise nejsou prvořadým posláním ozbrojených sil.

Svobodní akcentují NATO

Svobodní opakovaně potvrzují svůj důraz na alianční obranu v rámci NATO. Odmítají budování paralelních struktur v EU. Severoatlantická aliance je založena na společné interpretaci bezpečnostních rizik a na společných zájmech. Protože je NATO založeno na úplném konsensu, nikdy nemlže dojít k situaci, že by existovala nějaká aktivita NATO, se kterou bychom nesouhlasili. Svobodní mají kritické výhrady k tomu, jak v některých konkrétních případech v NATO vystupuje česká vláda. To ale nijak nezpochybňuje smysluplnost alianční spolupráce.

Svobodní považují za vyloučené usilovat o neutralitu. Předně proto, že nejsme neutrální vůči hodnotám, které představuje euroatlantická civilizace. Dále proto, že smysluplná neutralita je nesmírně drahá. Pro ilustraci švýcarská neutralita je tradičně založena na tom, že neutrální stát musí mít silnější armádu, než má nejsilnější soused. Česká republika v představitelném horizontu není schopna smysluplné neutrality dosáhnout. Pro srovnání, existují státy, které tvrdí, že jsou neutrální, ale ve skutečnosti hazardují s vlastní bezpečností. Je známo, že například Rakousko bylo v době studené války hřištěm tajných služeb celého světa a že na jeho území byly sklady zbraní cizích států bez vědomí rakouské vlády. Alianční spolupráce je podstatně výhodnější a při tom představuje silnější podporu svrchovanosti státu.