Lidskost místo prospěchu na úkor druhých
17.11.2014
Pokus vykročit směrem k odpovědné sociální politice
Svobodní usilují o omezení působnosti státu, aby to, co má stát dělat, opravdu fungovalo. Stát postupně obsazuje i ty oblasti, které patří k výsostně soukromým sférám[1]. Stát vstoupil do sféry dobročinnosti. Jenomže při konání dobrých skutků za veřejné peníze je extrémně neefektivní. Dobré skutky se mají konat za soukromé peníze[2]. Kromě toho se v prostředí státní dobročinnosti ztrácí odpovědnost vůči okolí a vůči lidem, kteří v místě žijí. Charita, která po desítky tisíc let utvářela lidský charakter, byla zestátněna. Lidské srdce se pak často uzavírá do sebe. Společnost usilující o solidaritu[3] se stává nelidskou. Státní působení odcizuje rodiče a děti, příbuzné, sousedy, celé generace… Společnost se fragmentuje a stává se snadno manipulovatelnou[4].
Solidarita organizovaná státem je sobecká, okrádá člověka o odpovědný přístup k životu a o dobrý pocit z dobrovolných dobrých skutků. Protikladem solidarity je lidskost, soucit a vzájemná pomoc. Opakem solidarity je dobrovolné nasazení za blízké osoby, podstatou lidských vztahů je oběť[5].
Od nepaměti bylo zvykem, že místní komunita nese odpovědnost za své nemocné, zraněné, staré i o děti bez rodin. V první řadě nesli odpovědnost lidé nejbližší, členové rodiny. Všeobecně bylo považováno za správné, že rodiče se starají o děti, ale když zestárnou, postarají se o rodiče jejich děti. Pokud to nebylo možné, podílela se na odpovědnosti širší rodina nebo nejbližší sousedé – lokální komunita. Pokud ani to nefungovalo, nesla odpovědnost obec – místní samospráva. Důvody, proč by měl tuto roli přejímat stát, nejsou přesvědčivé. Unifikace zpravidla znamená podprůměrnost.
Vůbec není jednoduché, aby stát vycouval z Bismarkovské státem řízené solidarity, kterou navíc není schopen trvale udržet. Nelze vycouvávat politicky řízenými revolučními metodami[6]. Postup obnovy odpovědnosti na úrovni rodiny, sousedů, lokální komunity, místní samosprávy bude zahrnovat generace. Bude vyžadovat velké nasazení nejenom jednotlivců, ale pravděpodobně i spolků a soukromých dobročinných institucí[7].
Chceme-li se v budoucnu pokusit o obnovení obyčejné lidské odpovědnosti a o obnovu soucitu, budeme potřebovat fungující neziskový sektor[8]. Dalšími nástroji vedle osobního rozhodování[9] bude při provádění změn negativní daň a zavedení paušální platby na důchod a paušálního důchodu, které budou doprovázet možnosti individuální volby[10] zabezpečení na stáří.
[1] Sociální politika nesmí být dominantní úlohou státu. Pomoc bližnímu je odpovědností jednotlivce, rodiny a soukromoprávních spolků. (Politický program)
[2] Křesťanská tradice považuje za nezbytné, aby se dobročinnost neodehrávala okázale a veřejně. Pro veřejné prostředky je naopak legitimní požadavek transparentního zacházení.
[3] Latinské slovo SOLIDUS se používalo například v legiích, a označovalo opak toho, jak se používá dnes. Aby byla legie solidní, pevná, vyzývali slabší vojáky, aby přidali, aby se více snažili.
[4] Není náhodou, že nelidská společnost přestává v právní teorii respektovat vztah k osobám blízkým.
[5] Není náhodou, že pojem oběti hraje po tisíciletí zásadní roli ve všech náboženstvích.
[6] Změna ze stávajícího systému, v němž je pojistné ve skutečnosti daní z příjmu a důchody jsou degresivně odvozené od výše příjmu, na systém nový, v němž platby i důchody budou paušální částky, musí proběhnout postupně. (Politický program)
[7] Není náhodou, že například v USA větší farní sbory financují z vybraných příspěvků poskytování zdravotní péče těm, kdo nemají vlastní zdravotní pojištění.
[8] Stát není protikladem občanské společnosti, obojí stejným způsobem odvozuje svůj původ od lidu – svobodných občanů. Politický řád a jeho instituce jsou neoddělitelnou součástí občanské společnosti. (Politický program)
[9] Cílem Svobodných je zvýšit osobní odpovědnost, stát má ponechat občanům prostředky pro hledání individuálního řešení. (Politický program)
[10] Svobodní nechtějí zavádět nové regulace a povinnosti, nebudou proto podporovat žádné návrhy, které by znamenaly jakékoliv omezení svobody volby, pokud jde o ušetřené peníze, které lidem zůstanou jako rozdíl mezi dnešními odvody a novým paušálním odvodem. (Politický program)