Archiv štítku: NATO

Jiří Payne 11.8.2006

Odpor k protiraketové základně je veden emocemi. Obrana však není záležitostí emocí, ale matematických kalkulací. Hrozí nám napadení balistickou střelou? Strategický koncept NATO k tomu říká: „Šíření jaderných, biologických a chemických zbraní a jejich nosičů je předmětem vážného znepokojení. … Aliance zjistila, že šíření může existovat navzdory úsilí o jeho prevenci a může vytvářet přímou vojenskou hrozbu obyvatelům aliance, jejímu území a silám.“ Naše rizika jsou větší, než byly v době studené války. Tehdy byly všechny technologie pod kontrolou. Nyní jsou dostupnější. Kdejaký stolní PC převyšuje kapacitou a rychlostí tehdejší nejtajnější vojenské počítače. Senzory a externí zařízení k němu umí připojit dospívající dítě. Navádění přes GPS požívají turisté na výletech. Raketové nosiče se vyrábějí sériově. Tajné služby zaznamenávají ročně stovky pokusů o nákup komponent nebezpečných technologií. Nezodpovědné státy prodávají technologie nezodpovědným teroristickým skupinám. Kontrola šíření zneužitelných technologií je neúčinná. Útok balistickou střelou z druhé polokoule bude zanedlouho na pořadu dne.

Máme dvě možnosti: Řekneme si, že riziko patří k životu, že je to taková ruská ruleta. Až raketa přiletí, budeme mít několik minut, abychom se rozloučili navzájem, než se rozloučíme se životem. K tomu pak zrušme spotřební daň na alkohol, v opojení se nám budou rizika lépe snášet. Nebo se pokusíme rizika zmenšit. Jenže vyvinout systém obrany je záležitostí desetiletí, musíme začít s předstihem.

Protiraketová obrana je kombinací známých technologií. Nepotřebuje vědecký výzkum, stačí napsat software pro synchronizaci všech zařízení. Jenže EU zaostává ve všech těchto technologiích nejen za Spojenými státy, ale i za Ruskem a Čínou. Nemáme systém infračervených satelitů kolem celé zeměkoule. Projekt Galileo nebude mít infrasenzory. Nemáme na všech kontinentech potřebné třídimenzionální radary pro monitorování balistické dráhy. Nevyrábíme sériově raketové nosiče. Nemáme zkušenosti s přesným naváděním obranné střely. Nemáme znalosti v nanotechnologiích. Z vlastních prostředků Česká republika nebude schopna vyřešit toto riziko nikdy. Kdyby se EU nyní rozhodla, zrušila zemědělské dotace a investovala vše do obrany, můžeme očekávat první výsledky za dvě či tři desetiletí.

Jedinou možností je spolupráce s USA. Někteří evropští spojenci se chovají tak antiamericky a izolacionisticky, že se bezpečnostní garance v rámci rozšířené Aliance oslabují. Navíc technologická propast mezi Evropou a Amerikou je tak velká, že jsou společné vojenské operace dost obtížné. Některé státy odmítají americkou ochranu. USA nemohou vnutit protibalistický deštník automaticky všem členům NATO, mohou ji za sjednaných podmínek za nějakou protihodnotu poskytnout jen tomu, kdo o ni stojí. Spolupracují s Ruskem dokonce intenzivněji, než s EU. Již léta mimo rámec EU na protiraketové obraně spolupracují s USA bilaterálně jednotlivé evropské země.

Česká republika má historickou příležitost: za nevelký pozemek ve stávajícím vojenském prostoru může získat bilaterální dohodu o ochraně svého území. Co tím získá, co riskuje?

Odpůrci radarové základny poukazují na to, že účinnost není stoprocentní. U nového projektu to není vážná závada. I kdyby byla účinnost osmdesátiprocentní, byl by to pro ČR fantastický příspěvek k bezpečnosti. Sami bychom takové bezpečnosti nikdy nedosáhli. A víme, že nové technologie sice na počátku nefungují dokonale, ale po prvních letech dosahují skvělé účinnosti. To lze právem očekávat.

Odpůrci tvrdí, že riziko teroristického útoku by vzrostlo právě kvůli možnosti útoku na radarovou základnu. To nedává smysl: podobných radarových a protiraketových zařízení je na zeměkouli několik desítek a v dohledné době jich mohou být stovky. Existuje-li tedy takové navýšení rizika, pak je nutné jej dělit počtem podobných zařízení. Přínos pro naší bezpečnost je o několik řádů větší, než případný vzrůst rizika. Jakou škodu by útok na radarovou základnu mohl způsobit? Raketové motory jsou poháněny hořlavinou. Kdyby se teroristům povedlo dostat se do vojenského prostoru, mohli by způsobit nanejvýš explozi paliva, což by byl výbuch srovnatelný s explozí větší benzínové pumpy. Víme ale, že teroristické útoky jsou směřovány zejména proti civilnímu obyvatelstvu, které na základně vůbec nebude, takže útok na tankovací stanici je mnohem pravděpodobnější. Bojí-li se někdo výbuchu paliva, musí napřed dosáhnout zrušení všech benzinových čerpadel, která nemají vojenskou ostrahu, zatímco radarová stanice bude střežena. Kdyby dokonce byl u nás jenom radar, nehrozil by ani výbuch. S jistou dávkou ironie u nás najdeme daleko přitažlivější cíle: třeba pro chemickou hlavici je skvělým cílem naše protichemická jednotka. Ničivý dopad na civilní obyvatelstvo by byl mnohem větší.

Doporučení spoléhat na alianční pomoc je komické. Raketa s chemickou nebo biologickou hlavicí zasáhne naše území osm minut po odpálení. Za tu dobu nestačí náš velvyslanec v NATO spojence ani požádat o pomoc, kdyby o útoku věděl. Nemáme totiž žádný radar, který by jej zjistil. Proto jsou balistické střely tak atraktivní: cílová země nemá tušení, že se útok na opačné straně zeměkoule připravuje. Naše dokonale modernizované tanky, letka pronajatých stíhaček, nové obrněné transportéry, skvělá protichemická jednotka a mnoho vojáků v mírových misích jsou nám k ničemu. Přitom útočník zaplatí za raketu zlomek toho, co nás to všechno stálo.

Kdybychom měli odmítnout historickou příležitost vyřešit největší bezpečnostní riziko, stejně jako jsme kdysi odmítli Mashallův plán, musí odpůrci radarů říci odkud vezmou stovky miliard na nějaké alternativní prostředky pro obdobné snížení rizika. Ruskou ruletu nelze považovat za rovnocenný návrh. Tentokrát ji nehrají ani Rusové!

(Publikováno 18.8.2006 v Právu)

Otázka: Bude sloužit základna k obraně Evropy nebo USA?

Radar bude součástí celosvětové monitorovací sítě a informacemi o dráze letu bude přispívat k upřesnění dráhy letu každé rakety dalekého a do značné míry i středního doletu typu země-země kdykoli poletí nad naší polokoulí. Proti raketám krátkého doletu se používá jiný typ obrany, ty nám ale příliš nehrozí, musely by být odpáleny odněkud z evropského kontinentu a tady by se ilegální příprava k odpálení neutajila, od spojenců útok nečekáme.

Pro lepší funkčnost systému by bylo výhodné mít obranné rakety umístěny o několik set kilometrů jinde, než radar, ale finančně to je náročnější, protože musí být postaveny dvě samostatné základny. Každý radar a každá obranná raketa recipročně přispívá do bezpečnosti všech, kdo jsou do systému zapojeni. Schematické znázornění součinnosti radarů a obranných raket najdete na http://www.payne.cz/nmd/Jakfunguje.htm.

Otázka: Nebudou naše území ohrožovat zbytky zničené útočné rakety?

Útočná raketa bude ničena ve vyšších vrstvách atmosféry, takže většina shoří při pádu do atmosféry. Pokud by se mělo jednat o raketu útočící na Evropu, musela by být zničena o tisíc kilometrů předem, tedy nejspíš někde nad mořem.

Naše území by mohly ohrozit zbytky sestřelené rakety letící z Atlantiku na Moskvu, ale nejbližších padesát let teroristé určitě neubudou mít raketovou loď v Atlantiku a nebezpečné státy se tam s vojenskou lodí ani s ponorkou neodváží. Kromě toho v takovém případě raketu sestřelí nad naším územím ruský obranný systém, ne americký.