Globální oteplení mezi velmocemi
Jiří Payne 15.5.2002
Spojené státy a Rusko budou opět snižovat počty jaderných hlavic ze 7000 a 6000 kusů na 1700 až 2200. Říká se, že tím končí studená válka.
Historicky nevídaná stabilita rovnováhy dvou supervelmocí za studené války spočívala na principu vzájemného odstrašení. Smlouva ABM o protibalistické obraně fixovala vzájemnou zranitelnost – v případě konfliktu by byly obě strany schopny se navzájem zničit. Způsobené škody na obou stranách by byly tak vysoké, že by se vítězství stalo prohrou.
Rusko americké nepřátelství se zdálo být donedávna nezměnitelným faktem. V této logice věčného střetu a představy Ruska ohrožujícího Evropu kdysi náš president v USA prohlásil, že nám Spojené státy nejlépe pomohou, když pomohou Rusku. V rámci stejné logiky se také nedávno postavil proti zařazení Ruska mezi kandidátské země NATO.
Evropská unie v argumentaci proti zamýšlené balistické obraně USA trvala na zachování smlouvy ABM jako fundamentálního dokumentu světové stability se stejnou logikou, ačkoli ABM je smlouva pouze mezi oběma velmocemi.
Ukazuje se, že americká diplomacie je otevřenější, než kdo očekával a že svou trpělivostí získala na svou stranu i Rusko. V některých oblastech je dnes spolupráce USA-RF hlubší, než se zeměmi EU. Oba státy chápou, že odstrašení, které fungovalo mezi státy, neodstraší šílené politiky či teroristy.
Důvodem je skutečnost, že americká zahraniční politika vychází namísto předsudků z přesné specifikace národních zájmů, což nijak nesouvisí s nacionalismem nebo vlastenectvím. Rusko používá do značné míry podobný způsob utváření zahraniční politiky. Protože existují společné zájmy, je mezi nimi možná spolupráce. Je například pravděpodobné, že může vzniknout navzdory fundamentalistickému odmítavému postoji EU protibalistická obrana, na které se částečně bude podílet i Rusko. Bude-li nainstalována, ztrácí jaderná výzbroj obou velmocí do značné míry význam. Proto je možné snížit jejich počet na minimum.
České ministerstvo zahraničních věcí začalo používat fráze jako např. „hájíme národní zájmy“, ale doposud nepředložilo dokument, který by naznačil jaké zájmy vlastně hájí. Protože neexistuje specifikace národních zájmů, nemůže o nich ani vzniknout konsensus politických stran.